Arthur si nikdy nemyslel, že by jeho částečně kočičí genetika byla něčím výjimečná. Všichni mu slibovali, jak mu jako kočičákovi skvěle půjdou sporty, ale jeho nejoblíbenější činnosti jsou věci, které nezahrnují pot a námahu. Tvrdili mu, jak na ony hnědorezavé uši a ocas bude balit holky, ale v tomhle ohledu Arthur nikdy neměl moc štěstí.

Většina lidí si myslí, že je kočičácká genetika zajímavá, ale asi stejně jako medvěd. Z dálky to může být pěkné, ale doma to mít nemusíte. Ne, že by se chovali nějak rasisticky, jen – jen jinak. No dobře, zní to trochu rasisticky, ale co už s tím Arthur nadělá?

Tak či tak, všichni mu jako klukovi říkali, jak je díky své genetice výjimečný. Nikdo mu neřekl, že okolí přijde stejně výjimečný jako člověk, který se narodil s třetí nohou. Ale nějak se s tím Arthur naučil žít. Byl výjimečný, ale snažil se žít tak obyčejný život, jak jen to šlo.

A to se mu nepodařilo.

Ford, zničení planety, celý nový vesmír plný podivných ras, loď lítající na nepravděpodobnost a tak dále a tak dále.

Celá ta šílenost měla jen jednu výhodu – vzhledem k tomu, kolik různých forem života se ve vesmíru nachází, tak pár kočičích uší a ocas (a pár dalších věcí, ale ty jeden nepozná na první pohled) nikomu divné nepřišli. Tedy, Arthur i tady byl za podivína, ale podivín ve vesmíru plném podivínů se snadno ztratí.

No a když už si Arthur začal myslet, že už si na tenhle stopařský život začíná zvykat, ujistil ho pohon na nepravděpodobnost, že se hodně, ale hodně, mýlí.

Něco podivného se během další cesty napříč vesmírem stalo a Arthur se sám ocitl v jiném vesmíru. Nebo spíše v jiné dimenzi.

Arthur si je jistý, že by mu to Stopařův průvodce po Galaxii vysvětlil, jenže to by tu knihu musel mít u sebe. Takhle se ocitl v jiném vesmíru/dimenzi/někde, kde nikoho nezná a nic o ničem neví. A na sobě má jen pyžamo, župan a v kapse strčený ručník.

- - o - -

Planeta, kde se Arthur ocitl, nebyla moc velká ani vyvinutá ani nic moc významná nebo důležitá. Byla to jen planeta někde na půl cesty mezi všemi těmi důležitými místy všude kolem a fungovala jako překladiště. Arthur se rozhodl, že nechce vědět, jestli legální nebo ne, aby náhodou nepřišel k úrazu.

Ale dali mu tady místo k bydlení a práci – nic složitého, v podstatě jen vydává obědy a pomáhá vařit jídla, o kterých nikdy před tím neslyšel, z věcí, které nikdy před tím neviděl. Ale jíst se to dalo a šlo by říct, že ho to i docela bavilo. Samozřejmě to nebylo nic jako jeho stánek se sendviči, ale co už.

Arthur docela vycházel s místními a velice rychle přišel na to, že nemá pít nic, co mu kdo nabízí, protože místní alkohol se dá velice snadno srovnat s galaktickým megacloumákem, akorát že dle Arthura místní nápoj se nezdržuje vypalováním mozkových buněk, ale bere sebou rovnou celé laloky a taky vše, s čím přijde do přímého kontaktu. Nedivil by se, kdyby tu věc používali na čištění motorů nebo jako palivo do mezihvězdných lodí.

I to je jeden z důvodů, proč Arthur raději tráví svoje volné chvíle četbou nebo dlouhými procházkami po okolí.

- - o - -

Khan doopravdy věřil tomu, že se mu podaří zachránit svou posádku, ale udělal tu nejzákladnější a nejhloupější chybu, jakou mohl – podcenil svého protivníka. Marcus přišel na jeho trik s torpédy a jediné, co Khanovi zbývalo, byl osamocený útěk.

Jenže Marcus ho i tak zkontaktoval. Dal mu informace a rozkazy, které Khan musel splnit, jinak by Marcus nechal zabít jeho posádku. Zničit knihovnu a tajné laboratoře v Londýně, napadnout poradu velitelů Hvězdné flotily, utéct na měsíc na okraji klingonského území.

Khan ví přesně, co tím Marcus sleduje. Je posedlý válkou a chce ji za každou cenu. A Khan mu k ní má dopomoci. Už mu dal zbraně, teď mu dá jiskru, která zažehne plamen. A ten povede k výbuchu.

Khan je válečník, nejlepší jaký může být. Ale i on a jeho lidé se jednoho dne unavili a znechutili válkou, pro kterou byli stvořeni. A lidé, i když vždy posedlí bojem, netuší, do čeho se ženou. Již dlouho nepoznali opravdové boje a opravdovou válku. A Marcus je nejzaslepenější z nich.

Jenže je to šílenec s velice silnou kartou v ruce, a dokud drží Khanovu posádku, ovládá i jejich velitele. A rozhodně toho míní využít.

- - o - -

Jediná věc, které Khan při útoku na poradu velitelů lituje, je to, že se mu nepodařilo zabít i Marcuse. Z útoku samotného výčitky svědomí rozhodně nemá, i když je ochotný uznat, že jde o plýtvání schopných lidí. Udělal to, aby ochránil svou posádku a pro ně by udělal cokoliv a nebude toho litovat, ani si to vyčítat.

Jenže Marcus o útoku samozřejmě věděl, sám ho naplánoval, a proto se taky stihl schovat.

Většina lidí v místnosti takové štěstí nebo předvídavost neměla.

Ale jeden z nich Khana přece jen zaujal. Mladý důstojník, který si jako jediný z přítomných zachoval dost chladného uvažování, aby doopravdy oplatil útok. Zaútočil ze strany a zničil motor Khanova plavidla, i když riskoval svoje zdraví. A střílel po Khanovi, i když ten už začal ztrácet kontrolu nad lodí a začal se přemisťovat.

Khan si ovšem i tak byl jistý jednou věcí – tenhle mladý muž je jediný dost bojovný a horkokrevný z celé Flotily, aby si ho Marcus vybral jako vějičku. Tohodle muže a jeho loď za ním Marcus pošle.

Tenhle důstojník by byl ve válce cenným velitelem, i když o tom nejspíše ani sám neví.

Tento muž má neobvyklou dávku štěstí, protože jedna z jeho zběsilých střel phazerem, naprosto zbytečných, když už jde loď k zemi, trefila ovládání Khanova přenášedla.

Ovšem ten už ho zapnul, nemůže na nastavení nic měnit, než se přemístí. Leda by chtěl dát přednost nárazu do země hluboko dole.

- - o - -

Přenos poškozenými stroji je v podstatě sebevražda a Khan může být jenom rád, že přišel jen o vědomí. Aspoň v tomto stavu soudí, že se nestalo nic horšího, jen že je opravdu jen s bídou vzhůru.

Někdo k němu jde, ale Khan je po přenosu neschopný koordinovat své pohyby. Nemůže se bránit. Nemůže nic.

„Propáníčka. Jste v pořádku?" ozve se vedle něj anglicky a vzápětí se v jeho rozmazaném zorném poli objeví lidská hlava.

Než Khan ztratí vědomí úplně, blesknou mu hlavou dvě myšlenky. Ta první je prosebná myšlenka, aby nepřistál na planetě Zemi nebo někde, kde vládne Hvězdná Flotila. Druhá myšlenka je jen krátká a plná překvapení:

Kočičí uši?!