Pozn. autora: Po dvou letech čekání jste se konečně dočkali! Nebo se aspoň dočkali ti, co četli Planetku Natrius a vědí, že jsem slibovala pokračování... Planetka Natrius byla zveřejněna v prosinci 2015, kdy už tohle bylo dávno napsané, akorát že to čekalo u slečny opravářky na opravu, což se trochu protáhlo díky životu v realitě a bordelu ve složkách. No ale konečně je to tady.

Tuhle povídku bych ráda věnovala bledafialova, které jsem její zveřejněné slibovala už u dopsání a řekněme, že se načekala hooodně dlouho. Omlouvám se... A doufám, že se bude líbit.


Tagy pro tuhle kapitolu: Star Trek Into Darkness; kočičák Arthur; Kirk je emocionálně zasažen


„Scotty, k věci!" křikne Jim Kirk, aby přerušil blábolení o transportování a zneužívání objevů a vynálezů.

„Tohle jsem našel v troskách jeho lodě. Takhle nám utekl," řekne Scotty vážně.

„Co je to?" podívá se Kirk na onu věc, kterou si Harrison odnesl z trosek londýnského archivu.

„Přenosný transportér," vysvětlí hned Scotty.

„A zjistíš z toho, kam zmizel?"

„Už jsem to zjistil."

- - o - -

Natrius je malá a teoreticky bezvýznamná planetka, která si vytvořila pověst jako napůl legální, napůl nelegální překladiště, které si moc nedělá hlavu z Federace ani z nikoho jiného. Zaparkovat tam může kdokoliv a nikdo se ho nebude na nic ptát.

To může posádce Enterprise dost ztížit vyšetřování, což už tak dost napjaté situaci na lodi moc nepomáhá. Kapitán a jeho první důstojník komandér Spock spolu skoro nemluví, protože si nevěří nebo spíše nerozumí. Spock a Uhura byť přesvědčení, že jejich vztah neovlivňuje jejich práci, si přenesli svou tichou domácnost i na palubu. Loď získala novou zbraňovou specialistku, kterou Kirk přijal k posádce nejspíš jen pro její vzhled a aby vytočil Spocka, protože o ní jinak nic neví. A aby toho nebylo málo, pohádal se Kirk ještě před odletem se Scottym kvůli neregistrovaným fotonovým torpédům od admirála Marcuse a výsledkem byla přijatá rezignace vrchního inženýra. A k tomu všemu šok z útoku na velitelství Hvězdné Flotily a smrt několika velitelů včetně jejich admirála Pikea.

To není zrovna situace, za které by se jakákoliv loď měla vydávat na cesty a už vůbec ne, je-li tou cestou trestná výprava za účelem zabití toho, který stojí za útokem na Hvězdnou Flotilu. Enterprise má být lodí výzkumníků, ale teď jsou lovci.

- - o - -

Natrius není proti Hvězdné Flotile, ale chodit kolem v zářivých uniformách by si spousta místních mohla vyložit jako provokaci. Proto Kirk, Spock a Uhura zvolili obyčejné oblečení ze svých osobních šatníků místo standartního šatstva. Enterprise stejně jako spousta jiných lodí zůstala na oběžné dráze a trojce důstojníků v doprovodu dvou mužů coby bezpečnostní složky se vydala na planetku v menším plavidle, které nedávno zabavili pašerákům.

- - o - -

Je večer, když skupinka pěti členů posádky Enterprise vystoupí na Natriu, kde stále vládne čilý ruch.

„Je tu horko," usoudí Kirk cestou z místa přistání a rozepne si svou koženou bundu.

„Je zde brzké léto," informuje ho Spock s klidem. „Teploty zde přes den dosahují až k třiceti stupňům na celsiově škále."

„Dík za informaci," protočí Kirk oči a vyrazí ulicí a davem o trochu rychleji.

Jeho posádka jde za ním, ale jen komandér se odvažuje mluvit a dotazovat.

„Smím vědět, kam máte namířeno, pane?" zeptá se Spock po pár krocích.

„Do baru," odpoví mu Jim krátce.

„A proč?"

„Pro informace."

„Pochybuji, že by se osoba jako John Harrison zdržovala v podnicích tohoto typu," namítne Spock.

„On ne, ale lidi, kteří ho mohli vidět, ano," obhajuje Kirk svůj plán.

„Nebylo by logičtější se ptát lidí okolo přístaviště a velitelství než opilců v barech, jestli o Harrisonovi něco neví?" ptá se Spock se stále stejně zdvořilým zájmem v hlase i obličeji.

„Víte co, Spocku?" zarazí se naštvaný Kirk v polovině kroku a otočí se čelem ke svému komandérovi. „Klidně si vemte Brookse a běžte spolu vyslýchat vedení města, ale já a zbytek půjdeme do baru, jasný?!"

„Jistě, pane," prohodí Spock se zdvořilým pokývnutím hlavy, než se vydá pryč. Jemu v patách jde i jeden ze dvou strážných, který očividně není moc nadšený tím, že prošvihne návštěvu baru.

Druhý ze strážných a Uhura jen stojí a mlčky hledí na naštvaného Kirka.

„Jdem!" štěkne ten po chvíli probodávání Spockových zad pohledem a pokračuje původním směrem.

Najít bar na místě jako je tohle, není vůbec složité, otázkou jen je si dobře vybrat. A v tomhle ohledu má Kirk spoustu zkušeností, takže si to zamíří rovnou do těch dveří, odkud jde největší kravál. Jeho dva podřízení ho následují s menší ochotou a nadšením.

- - o - -

Komandér Spock a strážný Brooks dorazí k vysoké budově, k jedné z nejstabilnějších v tomto prapodivném městě, kde se nachází vedení přístavu.

Brooks dovnitř svého nadřízeného následuje bez zaváhání, i když si je pořád jistý, že by výslech v barech byl zajímavější a možná i bezpečnější. Koneckonců, kdo při hledání zločince na místě, kde má nejspíš spojence, zajde za vedením toho místa? No, očividně Vulkánci. Nebo tenhle určitě.

„Promiňte, směl bych mít dotaz?" obrátí se vždy k smrti zdvořilý Spock k osobě, která zde nejspíš funguje jako recepční. „Hledám tohoto muže," zobrazí Spock Harrisonovu fotku ze záznamu z útoku na Londýn.

Reakce muže (je-li to tedy muž) na recepci je okamžitá, neboť ve chvíli, kdy mu pohled malých černých oček padne na zločincův obličej, muž vyděšeně vyjekne a přikrčí se.

„A, vidím, že jste se již setkali," pokývne Spock hlavou a nechá obrázek zmizet. „Nevíte, kde bych ho teď našel?"

„To teda ani náhodou!" rozkřikne se recepční. „Je pryč a to mi stačí! Ten chlap je nebezpečný blázen!"

„Já vím," souhlasí Spock. „A my se ho snažíme chytit a zastavit, proto potřebujeme vaši pomoc. Nevíte kam a v čem odletěl?" ptá se se zdvořilým výrazem, i když by podle Brookse mohl aspoň občas mrknout. Když to i jemu přijde divné, tak jak se u toho má cítit ten vyslýchaný?

„Neodletěl nikam," prskne recepční. „Použil transportér."

„A vy asi náhodou nebudete vědět na jaké souřadnice, že?"

„A jak asi? Já tam s ním nebyl! Skoro mě zabil, když chtěl říct, kde ten krám je!" vzteká se recepční. „Zeptejte se toho kočičího zmetka, ten s ním přišel!" rozhazuje muž rukama.

„A toho bych našel kde?"

„Nevím! Maká v hlavní jídelně," odsekne recepční.

„Děkuji za váš čas," řekne Spock s mírnou úklonou hlavy, než se otočí na patě a vyrazí zpět ven z budovy a do davu na ulicích.

Nevěřící Brooks mu jde v patách.

Najít onu hlavní jídelnu, což vypadá jako podniková vývařovna pro lidi, kteří oficiálně pracují v překladišti, není nejmenší problém. Stačí se zeptat jednoho jediného místního a jsou posláni správným směrem, i když s varováním, že to jedlé už je určitě pryč.

I tady Spock použije stejnou metodu – zdvořile se zeptá.

Spock dojde k hlavnímu výdejnímu oknu, u kterého naštěstí není žádná fronta a začne se ptát.

„Promiňte, hledám jednoho muže, který zde pracuje. Byl mi popsán jako ten kočičí zmetek."

„Kočičí zmetek?" vyprskne silná žena s modrozelenou pletí smíchy. „Copak Art provedl teďka?"

„Art?" zopakuje Spock nejistě.

„No, vlastně Arthur, ale Art zní líp," mávne žena něčím, co vypadá jako zbytečně ostrý a dlouhý nůž. „Art je teďka doma, má volno. Má byt v baráku naproti. Arthur Dent jeho jméno."

„Děkuji vám," řekne jí Spock zdvořile.

„Čekej chvíli, frajere," zarazí ho žena. „Ve tvým zájmu doufám, že za ním jdeš po dobrým, hochu. Jestli bude Art nešťastný, budeš na tom ty mnohem hůř."

„Nemám v úmyslu mu ublížit," odpoví jí Spock klidně. „Chci se ho jen na něco zeptat."

„To doufám," zamračí se žena s výhružným pohledem, který Vulkánci slibuje peklo na zemi.

Brooks rozhodně doufá, že pokud si s tím Arthurem Dentem nemíní jen promluvit, že budou pryč dřív, než se to doví tahle ženská.

- - o - -

Bytový komplex naproti jídelně je několika patrovou hranatou budovou ne nepodobnou panelákům, které se kdysi dávno stavěly v některých částech Země. Ne, že by historickou architekturu někdo z přítomných studoval. Kupodivu zevnitř stavba vypadá líp, než zvenku, je tam uklizeno, všechna světla svítí a nic nevypadá vyloženě zničeně nebo v dezolátním stavu.

Dalším překvapením je, že se dvojice Spock-Brooks ve vchodu do domu setkala se zbytkem posádky vysazeným na planetce. Uhura vypadá naštvaně, Brooksův kolega Hendorff pořád stejně a Kirk má pod okem monokla, který tam tu necelou hodinu dozadu, kdy se rozdělili, rozhodně nebyl.

„Kapitáne," pozdraví komandér zdvořile a krátce přeletí pohledem po zarytě mlčící ženě vedle velitele.

„Co tady děláte, Spocku?" zeptá se Kirk s velice špatnou náladou. Pozdravem se vůbec neobtěžuje.

„Jdeme za jistým Arthurem Dentem, který prý pomohl Harrisonovi s transportováním z této planety," odpoví Spock po pravdě. „Dle všeho je jediným, kdo s Harrisonem v tu chvíli byl a tudíž by mohl vědět, kam zmizel."

„No, podle toho, co se říká v baru, tak je ten Dent jediný, kdo s Harrisonem byl kdykoliv," prohodí Kirk, zatímco vstupuje do budovy a vyráží po schodech vzhůru. „Podle všeho jsou milenci."

Na tohle Spock nic neřekne, jen rychlé zamrkání naznačuje, že je překvapen.

Milenec Johna Harrisona? Považoval tohoto teroristu za tak zvaného vlka samotáře, ale on přesto udržuje jakýsi vztah. I když asi ne dost blízký vztah, aby tohoto Arthura Denta vzal s sebou na svou jednočlennou válku proti Federaci. Buď mu nedůvěřuje, nebo se o něj a o jeho bezpečnost příliš bojí. Ovšem ani v jednom z těch dvou případů by nevyhledával jeho pomoc, byť jen krátkodobou. Anebo je Arthur Dent natolik podobný Johnu Harrisonovi, že by jejich soupeřící ega jen škodila plánu, ať už je ten jakýkoliv. Tak či tak bude nutné se mít na pozoru.

„Tady to je," řekne Kirk, který šel v čele. Nyní stojí před obyčejně vypadajícími dveřmi bytu ve třetím patře, na kterých je anglicky napsané jméno 'Arthur Dent'.

Každý z pětice se již při odchodu z Enterprise vyzbrojil phaserem, který teď všichni krom Kirka vytáhnou. Jim ne, protože by nerad jejich – no, nemůže říct nepřítel, ne hned, ale každopádně by tohodle kočičího křížence nerad zastrašil hned na potkání.

Jim hlasitě zabuší na dveře bytu a o vteřinku později se mu v odpověď ozve mužský hlas.

„Moment!"

Netrvá to dlouho a někdo vevnitř začne odemykat.

Celá pětice na chodbě strne v očekávání.

A pak strne v šoku.

Čekali další verzi Johna Harrisona tentokráte posilněnou kočičí genetikou, ale muž, který otevřel, je – všechno, jenom ne jejich představy. Nevysoký chlápek v pyžamu, přes které má oblečený zelený župan a kolem krku ručník, kterým si nejspíše po večerní sprše sušil vlasy, které jsou hnědorezavé, zvlněné a stále ještě trochu mokré. To vše doplněné párem kočičích uší, které trčí z vlasů a velkýma bezelstnýma hnědozelenýma očima.

„Ehm – přejete si?" zeptá se muž nejistě.

„Omlouváme se, že vyrušujeme," vezme si Spock slovo, protože lidi nejsou schopní se vzpamatovat ze šoku. „Hledáme Arthura Denta."

Jedno z kočičích uší sebou nervózně škubne a muž se zatváří nejistě.

„To – to jsem já," přizná muž. „A vy jste-?" zeptá se nejistě, ale odpověď nedostane, protože kapitán Kirk našel jazyk a řeč.

Vy jste ten Harrisonův milenec? To má být vtip?!"

Huláká tak nahlas, že před ním Arthur Dent vyděšeně o krok ustoupí. Kirk toho hned využije a vrazí do bytu. Jeho posádka je mu v patách.

„Co po mně chcete?!" rozkřikne se Arthur naštvaně. „Já vás vůbec neznám a nemám tušení, kdo je ten váš Harrison a rozhodně nejsem jeho milenec!"

„Nelžete! Všichni ve městě vás viděli!" mračí se na něj Kirk výhružně. „Pokud tady teda není ještě jeden kříženec s kočkou jménem Arthur Dent." dodá jízlivě.

„No dovolte?! Já nejsem žádný kříženec! Kočičáci se vyvinuli bok po boku lidí!" vzteká se úplně rudý majitel bytu.

„Jasně," odsekne Kirk.

„Dovolíte?" ozve se Spock a bez svolení se postaví mezi svého kapitána a jeho vyslýchaného. „Hledáme tohoto muže," řekne Vulkánec, než vyvolá podobenku Johna Harrisona.

„Oh," zarazí se Arthur a při pohledu na tmavovlasého muže uprostřed ruin se zklidní a trošičku i pousměje.

„Znáte ho?" zeptá se Spock, i když odpověď už zná.

„Jistě," přikývne Arthur okamžitě na souhlas, ale pak se zarazí. „A proč ho hledáte?" zeptá se podezíravě.

„Protože je to podělanej vrah!" štěkne Kirk.

„John Harrison je terorista zodpovědný za explozi uprostřed Londýna, která zničila několik ulic a za ozbrojený útok na vedení Hvězdné Flotily. Oboje vedlo k mnoha ztrátám na životech," vysvětlí Spock.

Arthur Dent najednou vypadá překvapeně a smutně, uši sklopené a v rukách žmoulá chlupaté a rezaté cosi, co posádka překvapeně identifikuje jako ocas. Jeho ocas. Předtím si ho pro župan, který sahá pod kolena, nevšimli.

„To jsem nevěděl," hlesne Arthur s povzdechnutí. „Říkal, že je terorista, ale myslel jsem- Tohle jsem nevěděl."

„A co jste myslel, že terorista dělá? Prodává kytky?!" prskne Kirk posměšně.

„No rozhodně se choval slušněji a zdvořileji, než nějaký ožralý idiot, co mi vrazil bez dovolení do bytu!" rozkřikne se Arthur naštvaně.

„Neopovažuj se mě srovnávat s tím chlapem!" naštve se Kirk.

„To bych ani nedělal, nesaháš mu ani po kotníky!" vrátí mu Arthur stejně vztekle.

Spock tou dobou jen uvažuje, jak klidněji by tohle všechno šlo, kdyby sebou neměl svého přiopilého a pomstychtivého kapitána.

Hádku nebo boj mezi Jimem a Arturem přeruší bušení na dveře.

Dent se hned otočí na patě a odejde ke dveřím, aby otevře.

„Arte, co ten křik? Návštěva dělá problémy?" ozve se od dveří sladce znějící ženský hlas.

Spock a Brooks v něm hned poznají kuchařku z jídelny.

„Návštěva ne, jen jedna její část," odsekne Arthur. „Promiň, Rosie, budu se snažit nerušit, vím, že máš hned ráno směnu," povídá kočičák mírnějším tónem.

„O, to nevadí, Arte," řekne Rosie a s trochu dost nebezpečně vypadajícím úsměvem se podívá na pětici za Arturovými zády. „Jestli bude křik, tak prostě přijdu a tu rušivou návštěvu vyhodím," povídá tím sladkým tónem, ze kterého běhá mráz po zádech.

Brooks dokonce nervózně přešlápne. Ví přesně, s čím ta ženská pracuje a vzhledem k její velikosti si není jistý, jestli obvyklý omračovací paprsek pomůže.

„Děkuji, Rosie," rozloučí se Arthur s úsměvem. Ovšem ten hned pohasne, když se podívá na svých pět návštěvníků.

„Kdo jste a co chcete? Krom toho, že hledáte Khana?" zeptá se s rukama založenýma na prsou.

„Khana?" zarazí se Spock.

„Tak se mi představil. Vy mu říkáte Harrison. A není to můj milenec," dodá Arthur důrazně, tváře úplně rudé.

„Federace a Hvězdná Fotila na toho muže vydaly zatykač a my ho teď máme za úkol najít," řekne Spock po pravdě.

„Takže jste Hvězdná Flotila?"pokýve Arthur hlavou. „Khan říkal, že ho budete chtít zabít, ne chytit," zamračí se o trochu víc.

„Hvězdná Flotila dodržuje zákony Federace a jedním z nich je i to, že nikdo nesmí být potrestán a tudíž ani popraven bez předchozího soudu," řekne Spock klidně. Ví, jaké rozkazy dostal jeho kapitán od admirála Marcuse a ví, že je chce Kirk splnit kvůli pomstě za generála Pikea, ale zatím stále ještě žádný zákon a řád Federace neporušili, takže tomuto muži nelže. Zatím ještě nemůžou být označování za vrahy.

Arthur přeletí nejistým pohledem po pětici před sebou, obzvláště podezíravě a nevěřícně se dívá na Kirka, ale pak si jen povzdechne a vydá se ke stolu, který stojí u stěny.

„Doufám, že ví, co dělá," mumle si Arthur pod nosem, zatímco se prohrabává věcmi, až nakonec najde, co hledá. „Nate," podá Spockovi krátký zápis souřadnic.

„Co je to?" ptá se Kirk hned a okamžitě kouká, co jeho komandér dostal.

Arthur mu věnuje jeden naštvaný pohled, než si zase založí ruce na prsou a obrátí se na Spocka.

„To jsou souřadnice, kam letěl. Nebo se přemístil. Nebo jak ta věc funguje," vysvětluje.

„Jste si jistý?" ptá se trochu zamračený Spock.

„Jo. Přepsal jsem je přímo z toho stroje," přikývne Arthur.

„A proč vám máme věřit? Do teď jste Harrisona bránil," mračí se Kirk podezíravě.

„Říkal, že se možná objevíte a že vám mám dát ty souřadnice," vysvětluje Arthur.

„Je to past," řekne Kirk s jistotou. „Musí být. Proč by letěl tam?"

„Není to past," zamračí se Arthur. „Donutil mě si to zapsat a slíbit, že vám to dám. Tvrdil, že se s vámi musí sejít tam, jinak-" Arthur se zarazí, nevěda, jestli o tom může mluvit nebo ne. Khan mu to nezakázal, ale ani nedovolil a tohle je dost osobní.

„Jinak?" udělá Spock krok blíže ke kočičákovi.

„Říkal, že když se tam s vámi nesetká, že zabijí jeho lidi," prozradí Arthur nejistě.

„Cože?" zarazí se Kirk. Celá skupina je v šoku, ale on jediný své překvapení projevil i slovně.

„To musí být nějaká blbost. Harrison pracuje sám," řekne kapitán nevěřícně.

„Co kdybyste už držel zobák!" rozkřikne se na něj Arthur. „Když nevíte, o čem je řeč, tak mlčte!" On sám nemá důkazy o tom, jestli Khan mluvil pravdu o výhružkách proti jeho lidu, ne konkrétní důkazy. Ale když o nich Khan mluvil, jakkoliv krátce, tak mluvil pravdu. Jeho výraz a hlas a oči Arthurovi prozradili, že mluví pravdu. Může taky být geniálním lhářem a hercem, ale Arthur mu věřil. A věří.

„A vy snad víte, o čem mluvíte?!" rozkřikne se Kirk naštvaně. „Viděl jste snad, čeho je Harrison schopen? Viděl jste ho, jak zabíjí vaše známé a blízké?!"

„Ne!" huláká Arthur.

V tu chvíli se rozrazí dveře a v nich stojí naštvaná Rosie s velice dlouhým nožem v ruce. Žena se ničím nezdržuje a vyrazí vpřed.

A oba členové ochranky částečně kvůli výcviku, částečně kvůli panice po ženě vystřelí phasery. A pak ještě jednou, než ji konečně omráčí.

„Rosie!" vykřikne Arthur vyděšeně a rozběhne se k ženě, ale nedoběhne. Trefí ho další střela.

Tahle patřila Kirkovi.

„Kapitáne?" obrátí se Spock s nespokojeným výrazem na svého nadřízeného.

„Vezmeme ho s sebou," řekne jen podmračený Kirk, aniž by se na kohokoliv podíval. „Ví toho o Harrisonovi dost a aspoň ho nebude moci varovat, že mu jsme na stopě."

„Jistě, pane," řekne Spock chladně, než pokyne dvěma strážným, kteří se hned vydají k omráčenému kočičákovi.

Každý si hodí jednu jeho paži přes rameno a zvednou ho. Arthur Dent je tak malý, že se špičkami bot sotva otírá o podlahu. Jediné štěstí jeho chodidel je, že nenosí nazouváky, které by mohl ztratit.

Takto se pětice členů posádky Enterprise a jeden jejich zajatec vydají na palubu své lodi, aby se pak hyperprostorem dostali na adresu, kterou jim na Khanův rozkaz předal podivný kříženec. Vlastně kočičák, jak si Dent říká, i když o téhle rase ještě nikdo neslyšel.