Postavila se a zapnula si kalhoty. Zahladila po sobě veškeré pobytové stopy, rozhlédla se, podlezla nízkou větev, přelezla povalený kmen a opatrně se vydala na dlouhou cestu zpátky k tábořišti. Větvičky i jehličí jí praskaly pod nohama a vzduch byl cítit lesní prstí. Bylo relativně teplo, a i když se slunce jako obvykle schovávalo za mraky, byl to pěkný den. Skvělý víkend na túru. Měla radost, že ji kluci nabídli, aby šla s nimi.

Když se ptala Emily, jestli půjde taky, prohlásila, že ona má v plánu odpočívat a pořádně se vyspat, a ne krotit tuhle tlupu bezedných chlapů. Bella se pousmála. Nebyli tak strašní, když si člověk zvykl na to, že i v zimě běhali polonazí a občas byli trochu neotesaní. Zastrčila si pramen uvolněný z culíku za ucho a obešla dva stromy těsně u sebe. A když ji Jacob mezi ně přivedl, přijali ji. To je víc, než mohla doufat. Nemohla si přát lepšího přítele.

„Ale, ale, kohopak to tu máme?" uslyšela za sebou hluboký hlas.

Prudce se otočila a zavrávorala, ale stačila se zachytit za borovici vedle sebe.

Černoch s dredy zavrtěl hlavou. „Vy lidé nás vůbec nepotřebujete. Jste pohromou sami pro sebe."

Polkla. Srdce jí bušilo až v krku, ale vypravila ze sebe. „Ahoj Laurente."

Ležérně se opřel o strom a zamyšleně na ni ukázal. „Už jsme se viděli."

Přikývla.

Přimhouřil oči. „Pamatuju si tě. Byla jsi s Cullenovými. Nella, že?"

„Bella," automaticky ho opravila.

„Ano, Bella!" usmál se. „Musím ti říct, že máš štěstí. Victorie o tobě pořád mluví. Cullenovic holka," převaloval to slovo na jazyku. „Vážně jí zasáhlo, když se James nevrátil z lovu domů."

Založila si ruce na hrudi a uhnula pohledem. „Neměl si hrát s jídlem."

Ticho.

Opatrně vzhlédla. Laurent se na ni díval, jako by ji narostla druhá hlava. Pak se začal smát a vrtět hlavou. Nejistě přešlápla.

„Líbíš se mi. Víš co? Bude to rychlé." Pomalu se k ní rozešel. Usmíval se.

Bella sevřela pěsti a připomněla si, že nemá cenu utíkat. Jen to tím prodlouží.

Polkla a vystrčila bradu. Nebude utíkat.

Asi tři metry od ní se zastavil a stále s tím úsměvem potřásl hlavou. „Statečná. To já rád." Oblízl si rty. „Pověz, Bello, měl tě ten Cullenovic kluk?"

Polilo ji horko. Sevřel se jí žaludek a celá se zpotila. Založila si ruce na hrudi. „To není tvoje věc."

Zasmál se a udělal další krok. Automaticky před ním ustoupila. Všiml si toho a uchechtl se. „Neměl, že ne?" Další krok a další její couvnutí. „Myslím, že jsem si to rozmyslel. Proč bychom si neužili trochu zábavy?"

„Neměl by sis hrát s jídlem," připomněla mu se staženým hrdlem.

„Ale no tak! Buď milá. Bude ti to slušet víc, když se usměješ." Zase si oblízl rty. „A svlékneš. A když budeš pode mnou sténat a až dosáhneš vrcholu, opiju se tvojí krví. Tvojí krví plnou strachu a rozkoše." S každým jeho slovem udělal krok a ona zase couvla. Nezrychloval.

Musí ho naštvat. A začít krvácet. „Jsi nechutný."

Zamlaskal. „Zlato, zlato. Užiješ si to. Bude se ti to líbit. Všechno."

Uslyšela zavrčení.

„Co?" zmateně se rozhlédl Laurent. Ztuhl. A pak zmizel.

Něco velkého se kolem ní prohnalo. Medvěd? Takže ještě bude sežraná medvědem? Uslyšela zavytí. A k tomu ještě psi?

Něco dalšího ji přeskočilo a běželo to dál.

„Co to sakra!?"

A pak to stálo před ní a dívalo se to přímo na ni. Pes velký jako medvěd. Takže takhle vypadají vlci. Polkla. Před tímhle taky neuteče.

Uslyšela táhlé zavytí a hnědý vlk před ní krátce štěkl a pak se rozběhl za ostatními. Roztřeseně vydechla a rozhlédla se. Byla sama. Zavrtěla hlavou. „Zbláznila jsem se."

Nikdo jí neodpověděl. To byla dobrá zpráva.

Ještě se jednou se rozhlédla a rychle se vydala k tábořišti. Cestou několikrát zakopla a upadla, ale bylo jí to jedno. Musela se vrátit ke klukům a zjistit, jestli jsou v pořádku. Musí je najít! Co když se k nim Laurent dostal dřív? Co když jsou… Rozběhla se.

Čím blíž ale byla, tím hůř jí bylo. Upadla a rozbila si koleno, okamžitě ale běžela dál. Neslyšela žádné hlasy ani smích. A pak to našla. Cár modré látky. Třesoucí se rukou ji zvedla. Byla to džínovina. Na tom místě našla ještě další. To nebylo dobré. Ale nebyla na něm krev. Proč tam nebyla krev? Mezi stromy už mohla vidět jejich tábořiště. Cestou našla ještě jedny kalhoty a dvě trika. Tentokrát v celku. Tábořiště bylo opuštěné. Všechno se povalovalo, jako by to zrovna někdo upustil a další oblečení bylo poválené kolem. Dřepla si a zvedla šedé triko. Kromě toho, že bylo naruby a špinavé od bláta bylo v pořádku. Otočila ho. Byl na něm obrázek Jacobovy oblíbené kapely. Polkla.

„To není vůbec dobré," zašeptala. Roztřásla se.

Po chvilce postávání si sedla k ohni. Jeho teplo bylo příjemné. Kluci byli pryč. Bez oblečení.

Laurent se o nich vůbec nezmínil. Ten úchylák by se určitě o něčem zmínil, ne?

Zhluboka se nadechla a počítala do desíti. Potom se nadechla ještě jednou. A ještě jednou počítala. A ještě jednou. „Dobře, Bello. Máš dvě možnosti," řekla si nahlas. „Začneš vyšilovat, což je poslední věc, co ti pomůže, nebo uděláš něco užitečného."

Jedna větev zapraskala a zasyčela. Bella nadskočila a potřásla hlavou. „Takže asi něco užitečného."

Vstala a začala sbírat poházené oblečení. Každý kousek opatrně rozložila u ohně, aby z něho oschlo bláto, anebo ho složila. „Jsi sama v lese. V lese jsou i obří vlci a aspoň jeden upír. S trochou štěstí se sežerou navzájem a tebe si nebudou všímat." Vzala ešus povalený vedle ohniště, dolila do něj vodu a dala to vařit. „Kluci jsou pryč. Pravděpodobně nazí. Buď se zbláznili, nebo se jim něco stalo. Není důvod, aby je upíři svlíkali."

Zamyslela se.

„Je nízká pravděpodobnost, že by je svlíkl úchylný upír," opravila se. „A vlci člověka taky nesvlíknou. Jedny kalhoty byly roztrhaný. To není dobrý. Ale to furt nic neznamená."

Začala prohledávat kapsy kalhot, co předtím složila, a po chvilce hledání našla Samův mobil i klíčky od auta. Ani se neobtěžovala kontrolovat signál. Držela klíčky v dlani a dívala se na ně. „K autům bych trefit měla. Je to po stezce. Je půl páté odpoledne. Tma bude až večer kolem osmé. Cesta sem nám trvala hodinu. Takže mám hodinu na cestu zpět. Můžu vyrazit hned, nebo počkat na kluky, jestli se vrátí. Oni se můžou nacpat do Jaredova auta, přinejhorším."

Odfrkla si. „Přinejhorším." Semkla rty. Nechtěla je tu nechat. Nechtěla jít sama. Ale bála se zůstat.

„Tak co se může stát? Vrátí se Laurent? Ten by mě mohl najít i doma. Vrátí se vlci? Když budou chtít, najdou mě i na stezce. A vlci se bojí ohně, ne?" Okamžitě přiložila.

„A třeba jsou kluci v pořádku," snažila se přesvědčit. „Něco je popadlo, vsadili se a teď běhají nazí po lese. Všechny věci tu mají. Musejí se vrátit. Nenechali mě tu. To by mi neudělali."

„Už jsem zešílela," zamumlala si pro sebe, když odlila část horké vody do termosky a do zbytku nasypala dehydrované jídlo. Rozmíchala ho, a ještě tam přilila vodu. „Vidím velké vlky lovící upíry. Zešílela jsem. Praštila jsem se do hlavy. Snědla divné borůvky."

Pořád lžící míchala chilli. Kluci budou hladoví, až přijdou. „Ti vlci byli větší než já," uvažovala. „Samozřejmě, že lovili upíry. Co jiného by měli dělat. Lovit motýli? Lidi?"

Uběhla další půlhodina. Chilli bylo dávno hotové. Najednou se naštvala, třískla lžící. „Doháje a kluci jsou pořád pryč. Jestli je Laurent sežral a schoval, přísahám, že ho zabiju. No, i když je možná už mrtvý. Co budu bez nich dělat? Jsou rodina."

Vytřeštila oči a zacpala si pusu. „Co řeknu Emily?" zašeptala. „To jí zlomí srdce. A Billymu? A ostatním?"

Vstala a začala obcházet ohniště. „Ne, Bello. Nemysli na to."

„Nemůžu o ně přijít."

„No ale nebyla by to první rodina, co by tě nechtěla, že?" hádala se sama se sebou hořce. „Sice si říkáš, že jsi odešla, abys dala mámě prostor, ale stejně jsi doufala, že tě bude chtít u sebe. A pro Cullenovi jsi nebyla vůbec dost dobrá. Ani se s tebou nerozloučili. Bože, jsem tak patetická!"

Pohrábla si vlasy. „Co řeknu Billimu? Jak se mu podívám do očí? Jestli jsou kluci mrtví. Do háje. Ne, klid. To bude dobrý. Sbal si batoh. Vem jen to nejnutnější. Klíčky od auta máš. Vypadni odsud."

Zaječel pták a ona sebou trhla. „Jestli se ti vlci vrátí a sežerou tě, o starost míň. Nemusíš řešit, jak dostat vak s jídlem na strom. A jestli se vrátí Laurent, to samý. Nemusíš řešit vak ani vlky." Rozechvěle si sedla na kmen a znovu zamíchala směs s jídlem. Bylo toho hodně. Pro všechny. „Prosím pane Bože. Ať nejsou mrtví," slzy jí zaplavily oči. Z ohně byla jen rozmazaná zářivá skvrna a ona se rozbrečela úplně. Když už víc brečet nemohla, nadechla se, utřela si slzy, vstala a opláchla si obličej vodou z kanystru. „A dost. Dej se dokupy. Prostě se šli proběhnout. Nazí. Žádná velká věda."

Začalo ji kručet v břiše hlady. Rozhodla se. Nají se a pak půjde. Vzala do ruky jeden ze sierra cupů a naložila si do něj jídlo. Jedla pomalu a po troškách. Pečlivě každé sousto přežvykovala. S jídlem to bylo lepší.

„Bell? Mohla bys mi prosím podat kalhoty?"

Poskočilo jí srdce. Měla už dávno dojedeno, poslední fazole jí ležela na lžíci a zírala do ohně. Otočila se a podívala se mezi stromy. Spatřila jeho hlavu, jak vykukuje zpoza stromu. Zamrkala, přikývla a postavila se. Žije. Roztřeseně vydechla. Pomalu přešla ke kupě oblečení, vzala z nich jedny a zastavila dva metry před stromem. Natáhla s nimi ruku.

„Mohla bys přijít blíž?" zeptal se jí nesměle.

Prudce vydechla. Slzy jí zaplavily oči a ona zlostně zamrkala. Kde byl? „Ne. Přijď si pro ně."

Provinile se usmál. „Nemám na sobě vůbec nic."

„Tím líp," řekla suše. Potřebovala ho vidět celého.

Vylezl zpoza stromu a rukama si zakrýval rozkrok. Natáhl ruku pro kalhoty, ale ona ucukla. Na stehně měl malé škrábance, které se ale táhly dozadu a nahoru. „Co je to?"

Zaváhal a nejistě přešlápl. „To nic není, Bells. Jen jsem se škrábl o větev, Dáš mi ty kalhoty?"

Podívala se mu do očí. „Otoč se," řekla to pevným hlasem. Musela to vidět pořádně.

Pomalu se začal otáčet. Zacukal jí koutek, když viděla jeho pěkný zadek. Její úsměv ztvrdl, když dokončoval otočku a ona si všimla čtyř dlouhých rudých šrámů táhnoucích se přes celý bok.

„Zastav," řekla tiše. „Ne zůstaň," zareagovala na jeho námitky. Někdo za stromem si odfrkl.

Přišla blíž a přejela prsty po těch šrámech. Vypadaly několik dní staré. Ale na okrajích měly zaschlou krev. A byly od sebe na šířku jejích prstů, když byly hodně roztažené. Ale to nemělo být možné. Dopoledne tam nic neměl. Zavřela oči a vydechla. Musí proto přece existovat normální vysvětlení. Třeba se kluci ošklivě pohádali a porvali? Tak, proč ale měla ten samý pocit, jako když věděla, že Edw.. že Edward nebyl normální? „Co ostatní?" zeptala se. „Jak jsou na tom oni?"

„O čem to mluvíš?" nechápavě se na ni podíval. „Mohla bys mi prosím dát už ty kalhoty?" Chňapl po nich, ale ona rychle ucukla a ustoupila.

„Jak jsou na tom ostatní?" zopakovala. Mohla předtím slyšet jejích smích, ale potřebovala si být jistá.

Uhnul pohledem. „Jen jsme byli blbnout v lese."

„Jasně," odsekla a odrázovala pryč.

„Dáš mi ty-?"

„Doprdele, Jacobe!" vyjela po něm a hodila mu je. „To je všechno?"

Otočil se k ní zády a natáhl si kalhoty. Pak k ní přišel a chytil ji za ruku. „Co se děje, Bells? Stalo se něco?"

Vytrhla se mu. „Já nevím, to mi řekni ty!" Zatřásla hlavou a rozhodila rukama. „Víš ty co? Zapomeň na to! Oblečení pro ostatní je támhle a kde je jídlo víš." Aniž by se na něj ještě podívala, vyndala z batohu knížku a sedla si s ní na kámen o kousek dál.

„Ty nebudeš?"

Místo odpovědi jen otočila stránku.

„Dobře." Vzal oblečení a odnesl ho do lesa. Za chvíli přišli ostatní. Sam trochu kulhal a Embry si držel ruku blízko u těla.

Bella je pozorovala přes okraj knížky. Jedli v naprostém tichu, i když jejich výrazy byly mnohem živější. A ustarané. Pořád po ní pokukovali. Vypadali dost zřízeně a pomuchlaně. Ale všichni byli naživu. To bylo dobře.

Všimla si Jacobova pohledu a otočila stránku a upřela pohled doprostřed. Vypadali, jako by se opravdu porvali. Ale v okolí nebyl nikdo, s kým by se takhle mohli poprat, kromě Laurenta. Vlci by je roztrhali. A ty šrámy vypadaly na ostré nehty. Ne drápy, ale nehty. Drápy by Jakea roztrhaly. Jenže byly skoro zahojené, a přitom v poledne ještě žádné neměl. A netvářili se rozhádaně mezi sebou.

Upíři a vlci. Upíři a vlci. Přečetla a viděla dost příběhů o upírech, co ovládali vlky pomocí mysli anebo co měli za úhlavní nepřítele vlkodlaky.

Vlkodlaky.

Začíná bláznit.

Dávalo by to smysl.

Mají pořád hlad. Rychle se hojí a mají rychlé reflexy. A i když je nepočítala, bylo jich hodně, celá smečka. Podobně jako kluků tady.

Opravdu začíná bláznit. To by dávalo ještě větší smysl. Je to tím šokem. Mysl si s ní hraje. Vstala, vrátila knížku a zapnula batoh. Pak si ho vysadila na záda.

„Ehm, Bello?"

„Jo?" vzhlédla.

Paul se na ni usmál. „Díky, že jsi nám uvařila."

„Za málo," usmála se na něj. „Řekla jsem si, že vám muselo vyhládnout."

„Jo, tos měla pravdu, takže díky. Ty někam jdeš?"

„Přikývla. Musíme zmizet. Není tu bezpečno." Zaklapla přezku na bederním pásu a utáhla ho.

Zavrtěl hlavou a nechápavě se usmál. „Nemusíš se bát. Jsme tu v pohodě."

Vytáhla obočí a pochybovačně si ho změřila. „Dokud tu po lese pobíhají upíři, co mě chtěj sníst, tak tu nezůstanu. A vy taky ne. Jdeme." Pokusila se zavtipkovat, ale vyznělo to příliš vážně.

„Toho s dredy jsme dostali. On je tu ještě nějaký jiný?" Ustaraně ji chytil ji za předloktí.

Ztuhla. Proč nemůže být nic jednoduché?

Od ohně se ozvalo zaklení.

„Kurva," zbledl Paul.

Přikývla. „Jo. Líp bych to neřekla." Přikryla jeho velkou ruku svojí menší. „Udělal ti Laurent něco?"

„Ne," zavrtěl hlavou. „Byl jsem dost rychlý."

„To jsem ráda," rychle ho objala. „Díky za pomoc," zašeptala mu do ucha. „Dneska jsem vážně umřít nechtěla."

Zaváhal a objal ji zpátky. „Pro tebe tu budeme vždycky. A ta pijavce ti už neublíží," řekl jí tiše zpátky.

Belle se najednou podlomila kolem.

Paul ji zachytil. „Jsi v pořádku?"

Zakývala hlavou, ale nebyla schopna nic říct. Všichni stáli kolem ní. A sundávali jí batoh. Slzy se jí koulely po tvářích a ona vzlykala a nemohla přestat.

„Bello?"

„Víte vy, jak jsem ráda, že jste naživu?" vyrazila ze sebe mezi vzlyky. Jared jí podal kapesník a ona se hlasitě vysmrkala. „Celou tu dobu jsem se snažila přesvědčit se, že jste v pořádku. Že tu nikde není krev. Vaše oblečení není rozpárané. Že Laurent neříkal nic o chutném předkrmu přede mnou."

Jacob ji chytil za ruku. „Bello, podívej se na nás. Jsme v pořádku. Jen jsme v lese blbli. Byla to hloupost, měli jsme ti to říct. Nebyl vůbec důvod se strachovat. Ale kdo je Laurent?"

Bella se nevesele zasmála. „Nevím, jestli mám být ráda, že je můj přítel a jeho rodina ve skutečnosti smečka vlkodlaků, co mě můžou zbavit mého upířího problému, nebo být naštvaná, že se tváříš, jako bych byla pomatený cvok."

Jacob se bezradně podíval na Sama.

„Takže to o nás víš," řekl Sam potichu.

„Jo."

„A tu pijavici jsi znala?"

„Hm," přikývla. „Jednou jsme se potkali. Tehdy na mě byla dost fronta, dneska měl štěstí."

„Co tím myslíš?"

Chytla se záruku na místě, kde mikina zakrývala dva obloučky. „Být sváčou a trofejí fakt nedoporučuju." Pokrčila rameny. „Ale co bylo, bylo."

„Můžu?" zeptal se Paul a když kývla, vyhrnul jí rukáv. Zaklel.

„To ti udělal Cullen?" zavrčel Jacob.

„Ne," zavrtěla hlavou. „Laurentův kámoš. Cullenovi ho roztrhali a spálili. Mělo to tehdy být první varování. Ale co, byla jsem hloupá a naivní," pokrčila rameny a zase si mikinu stáhla.

„Málem jsi umřela," řekl do šokovaného ticha Paul. „Proč jsi nám to neřekla?"

Zvedla obočí. „A znít jako blázen? Ne díky. Navíc, málem jsem umřela několikrát," povzdechla si. „Naposledy dneska. Ještě jednou moc děkuji. Je opravdu mrtvý?"

„Jo," přikývl Jacob.

„Mrtvý a spálený? Na prach?"

„Jo," přikývl Sam. „Co myslíš, že nám tak dlouho trvalo?"

„To je dobře," objala se. „Teď ještě nenarazit na Victorii a můžu se považovat za přežilou."

„Victorii? Kdo to je?"

„Družka toho, co kvůli mně zabili Cullenovi. Laurent říkal, že je dost naštvaná. Chce se pomstít. Zřejmě jí nedochází, že když mě opustili, tak to nebude fungovat."

„Jak vypadá?"

Bella se zamyslela. „Krásná, bílá, zrzavá. Vlasy měla kudrnaté asi do půl zad."

„Dobře. O tu se nestarej. Dáme na ni pozor. Jestli se přiblíží k Forks, je mrtvá."

„Ona už je mrtvá," zavtipkovala Bella.

Všichni kolem se pousmáli. „To je Bella, co známe," objal ji kolem ramen Paul.

Bella vstala a přešla k ohni, do kterého Jacob přiložil. Už se začalo stmívat.

„Tak," tleskla. „Kdo mi poví, jak se z takových velkých drsňáků stanou tak roztomilí psi?"

Sam zaprskal. „Psi? Nemáš něco s očima? A roztomilí?"

„Asi je ještě pořád v šoku," uklidnil ho Jacob a objal ji kolem pasu. „Je to v naší krvi. Když jsou okolo upíři, tak se proměníme."

„Jakože, když potkáte upíra, tak je z vás najednou vlk?" zvedla obočí.

„Ne," zavrtěl hlavou Paul. „Spíš, když je v okolí upír, začnou se nejsilnější lidé našeho kmene proměňovat, aby ho mohli ochránit. Čím víc je upírů, tím víc je i nás."

Bella se rozhlédla. „Sedm Cullenů a pět vlků?"

„Jo."

„Dobře. A když mě kousnete?"

„Nekousneme," řekl Sam rozhodně. „A byla bys jen pokousaná. Nic víc. Nestane se z tebe vlk."

„Tak jo. Máme ještě nějaké zbylé chilli?"

„Ne," zavrtěl hlavou Jacob. „Máš hlad?"

„Jo, docela jo."

„Chceš S'mores?"

„My máme S'mores?"

Všichni přikývli.

„Jasně, že chci S'Mores! Sem s nimi!" Nadšeně se rozhlédla. „Kde je schováváte?"

„Počkej, to je všechno? Víc vědět nechceš?" zeptal se jí překvapeně Sam.

„Máme spoustu času, ne? Tak na co spěchat. Kdyby tu bylo něco extra důležitého, tak mi to řeknete, ne?"

„Jasně že jo," ujistil ji Jacob.

„Tak fajn, pojďme si dát S'mores."

Jared a Embry začali z batohu vytahovat ohromné množství sladkostí. Jako by měli zásobu pro celý autobus. Sesedli se kolem ohně, opékali maršmelouny a dávali je společně s čokoládou mezi dvě sušenky. Bylo to skvělé. Bella seděla přitulená k Jacobovi s jeho rukou kolem ramen. Dívala se do ohně a pomalu se jí zavíraly oči. Z jedné strany ji hřál Jacob a zepředu plameny. Kluci vtipkovali a Paul si zrovna zkoušel dát do pusy co nejvíc maršmelounů.

„Chceš jít spát?" zeptal se jí Jacob potichu.

„Jo," přikývla pomalu. Jacob ji pomohl vstát a připravit karimatku a spacák opodál. Bella se do něj zasoukala, Jacob jí dal pusu a lehl si vedle ní.

„Bello?"

„Hmm."

„Promiň, že jsem se předtím choval jako blbec."

„To nic… Jsem ráda… že jsi v pořádku…" odpověděla mu rozespale a přitulila se k němu. Začala se do ní pomalu dávat zima a na to byl on skvělý. Osobní ohřívací lahev v lidské velikosti.

Chvíli pozorovala hvězdy. Tady v horách jich bylo tolik. „Bolí to?" zeptala se ho.

Zavrtěl hlavou. „Jen chvíli. Zvykl jsem si. Vážně ti to nevadí?"

„Ne. Myslím, že je to to nejlepší, co se dneska mohlo stát. A mít kluka, co je vlk, je cool."

Jacob se zasmál. „Já tě miluju."

Bella cítila, jak vedle ní ztuhl, a ještě víc se k němu přitiskla. „Taky tě miluju."

Byl ticho. Otočila se k němu a podívala se mu do tváře, která byla osvícená ohněm. Prohlížel si ji se zvláštním výrazem.

„Co se děje?"

„Jak můžeš být tak klidná?"

Usmála se. „Jste všichni naživu. Za to jsem vděčná. Jste moje rodina. A možná jste někdy chlupatější, ale to jen detail."

„Je toho víc," řekl potichu.

Pousmála se. „To vždycky."

Byl ticho. Jeho obličej chvíli měnil výrazy, ale potom se zatvářil odhodlaně.

„Tak co mi řekneš teď?" pobídla ho.

„Komunikujeme spolu v našich myslích."

Bella se posadila. „Jakože si čtete myšlenky?"

„Jo, v podstatě. Je to víc vizuální. Hlavně obrazy. Ale jo."

Chvíli zírala před sebe a pak se začala potichu smát.

„Bells, jsi v pohodě?" ustaraně ji chytil za rameno Jacob.

„Ne," zavrtěla hlavou. „Tohle je moc. Jen mi prosím tě řekni, že ty mi taky nevidíš do hlavy."

„Ne. Takhle to funguje jen ve smečce."

Povzdechla si. „Tohle je prostě typické." Zakroutila hlavou. „A pověz. Jde to vypnout nebo to jde takhle pořád?"

Teď se tvářil vyloženě ustaraně. „Pořád."

„Takže máš teď v hlavě dalších šest lidí?"

„No ne tak úplně, ale jo."

Bella se ohlédla k ohni a Paul jí zamával. Zase se začala smát a kroutit hlavou.

„Bell, nedělám si legraci. Je to tak. Opravdu."

Přestala se smát. „Já ti věřím."

„Tak proč ten smích?"

„Můžu se smát nebo být červená až na zadku," pokrčila rameny. „Ne že bych měla před klukama nějaká tajemství, ale tohle mi rozhodně komplikuje plány."

Zmateně se zamračil. „Jaké plány?"

Naklonila se a políbila ho. Objela mu špičkou jazyka po rtu a když je pootevřel, polibek prohloubila. Potom se odtáhla, pokrčila rameny a zastrčila si pramen za ucho. Co nejležérněji řekla. „Potřebujeme sprchu. Oba dva. Tak mě napadlo, že bychom mohli u nás doma ušetřit vodu? A když bychom potom měli náladu, mohli bychom i…" významně se na něj podívala a když viděla, jak mu to dochází, usmála se. „Ne že bych ty plány měla v plánu měnit. Ale chodíme spolu už dlouho a v noci na tebe myslím až moc nepatřičně." Jacob na ni zíral s otevřenou pusou a od ohně se ozvalo pískání a smích. Bella se usmála a potlačila to nejisté klubko v žaludku. „Tak co říkáš? Mohli bychom spolu spát? Jsem pro obě varianty."

„Jsi si jistá? Co když máš nějaký druh šoku?" zeptal se jí přiškrceně.

„Jacobe, dneska jsem málem umřela. Ale tys s klukama přišel a zachránil mě. Ani nevíš, jakou mám radost, že se o sebe umíte postarat. Že jste v bezpečí. Nemohla bych být dneska šťastnější. Víš, jaký jsem měla strach, že tě ztratím? Že se ti něco stane? Ale dneska… Laurent chtěl…" Polkla. „Chci být s tebou. Neopouštěj mě, prosím."

„Zapomněla si, že se při tom proměňujeme v monstra."

„Ne v monstra," zavrtěla hlavou. „V ochránce."

„Ale mám velkou sílu. Můžu ti ublížit. Můžu ztratit kontrolu a proměnit se."

Podívala se mu do očí a pohladila ho po tváři. „Dneska jsi byl vlkem a neublížil mi, že?"

„Ne," zašeptal.

„Takže když se proměníš, prostě budu mít najednou v pokoji velkého vlka, že?"

Přikývl.

„To není to nejhorší, co se může stát," usmála se na něj.

„Co když tě podrápu? Co když na tebe zaútočím?"

Povzdechla si. Nechtěla to srovnávat, ale začala se to až moc podobat jejím marným snahám přesvědčit Edwarda. „Řekni mi, vlci ublíží fenám, když se páří?"

Zčervenal. „Ne?"

„Proč bys mi teda ty ublížil při sexu? To nedává smysl."

Bezradně zavrtěl hlavou. „A co při hádce?"

„Jestli se někdy budeme hádat, vymyslíme to tak, abys vždy mohl odejít, když budeš mít pocit, že ztrácíš kontrolu. Proběhneš se, ovládneš se, a pak to vyřešíme. A na jednu věc zapomínáš."

„Na jakou?"

„Máš v hlavě celou bandu lidí, co má určitě podobné trable a jsem si jistá, že když se na ně usměju, rádi nám pomohou," usmála se na něj.

„To se vsaď Bells!" zavolal na ni Paul.

„Vidíš? Já to říkala. A hele, jestli se na to necítíš, můžeme si zítra jen dát tu sprchu. Nemusíme dělat vůbec nic, pokud nebudeš chtít. Máme na to celý život," chytla ho za ruku a stiskla.

„Vážně?"

„Jo," přikývla. „Omlouvám se, že jsem to na tebe tak vybalila. Netušila jsem, že budeš mít takové obavy. Za sebe jsem se tak nějak rozhodla už před nějakou dobou. Jsem s tebou úplně nejradši na světě, vy všichni jste pro mě jako rodina a mě došlo, že bych to jinak nechtěla. Až se rozhodneš i ty, budu tady," ještě jednou mu stiskla ruku. „A už asi chápu, proč jsi předtím na moje návrhy nereagoval."

„Počkej, rozhodla ses předtím, než jsi věděla, co jsem zač. Měla by sis to ještě promyslet," varoval ji.

„Ne," zavrtěla hlavou. „To nepotřebuju. Miluju tě. A to se nezměnilo."

Podíval se na ni a ona udržela tíhu jeho pohledu. „Taky tě miluju." Zkrátil vzdálenost mezi nimi a začal ji s chutí líbat.

Od ohně se ozvala další vlna pískání, smíchu a povzbuzování.

Po chvilce se Bella odtáhla a nadechla se. „Wow, páni. Tak to bylo něco."

„Zítřejší sprcha zní dobře," usmál se na ni Jacob tím svým sladkým úsměvem. Kdyby neseděla, tak by se jí podlomila kolena.

Ráno po snídani rozbili tábor a vydali se na cestu domů. V noci všichni chrápali, jako když řežou dříví, ale Belle přitulené k Jakeovi to vůbec nevadilo. Cestou k autům všichni vtipkovali a kluci napřeskáčku Belle vyprávěli zahanbující příhody o Jakeovi a jejich proměnách. Bella ho držela za ruku a smála se s nimi.

Zastavili před domem a Charlieho auto stálo na příjezdové cestě.

„To je divné," podivila se Bella. „Neměli by být s Billem na rybách?"

„Jo," přikývl Jacob.

Vylezli z auta, Sam a Paul s nimi. Okamžitě se postavili kolem Belly, jako by ji chtěli chránit.

„Co se děje?" zeptala se jich ustaraně.

Jacob si ji přitáhl k sobě a pošeptal jí do ucha, že to sotva slyšela: „Upír."

Ztuhla a přikývla. Viktorie? Pak chytla Jakea za ruku a nahlas se zeptala. „Chcete jít dál? Udělám vám makaróny se sýrem."

„To zní skvěle, Bells," souhlasil Paul a vyrazili ke dveřím. „Myslíš, že bych si u vás mohl i odskočit?" zeptal se jí.

„Jasně, v chodbě rovně doleva," řekla a otevřela dveře. Hlavně ať je Charlie v pořádku.

Nejdřív vešel dovnitř Sam, za ním Paul a potom Bella s Jakem v zádech. Paul šel okamžitě chodbou dál směrem k záchodu. Stála v chodbě a Jake položil její batoh na podlahu. „Tati?" zavolala.

„Jsme v kuchyni!" zavolal na ni zpátky.

„Je s tebou Billy?" zeptala se ho. „Chci klukům uvařit makaróny, dáte si taky?"

„Ne, máš návštěvu," zabručel.

Se staženým žaludkem šla do kuchyně, všichni kluci kolem ní.

U stolu seděl Charlie se zamračeným výrazem a založenýma rukama. Naproti němu seděla Alice s hrnkem čaje před sebou.

„Bello!" vypískla a vrhla se k ní.

Bella naprosto automaticky popadla pravou rukou Jakea, levou Sama a udělala krok zpět. Tím vrazila do Paula a ztratila rovnováhu. Všichni tři ji chytli a když už pevně stála na svých nohách podívala se na Alici, která stála o kousek dál s nakrčeným nosem a tvářila se ublíženě.

„Co tu děláš?" zeptala se jí tiše Bella, když zase získala rovnováhu.

„Přijela jsem za tebou!" poskočila a pokusila se tvářit vesele.

„Tati? Mohl bys nám prosím dát chvilku?"

Všechny si je změřil pohledem. „Chlapci tu zůstávají?"

„Ano," přikývla Bella.

„Tak dobře," přikývl. „Dávejte mi na ni pozor," řekl jim, poplácal Sama, který byl nejblíž, po rameni, a šel do obýváku.

„Co tu děláš?"

„Nechceš si sednout?"

„Ne," zavrtěla hlavou Bella a stále držela Sama i Jakea. „Nebude to na dlouho. Co tu děláš?"

„Mohla bych s tebou mluvit o samotě?" střelila pohledem ke klukům.

Založila si ruce na hrudi. „Ne. Jestli půjdou oni, půjdu taky."

Zaváhala. „Tak dobře," zastrčila si krátké vlasy za ucho. Ve svém designérském oblečení vypadala v jejich kuchyni jako z jiného světa.

A Bella si připadala v Jakobově tričku a po dvoudenní túře jako šmudla.

„Jsem ráda, že tě vidím, Bello. Opravdu. Vím, že jsi nás nikdy nechtěla vidět, a neboj, Jasper tvé přání respektuje. Vůbec se nepotkáte," ujišťovala ji. „Čeká na mě na kraji města. Ale potřebovala jsem vědět, že jsi v pořádku," vypravila ze sebe rychlostí blesku.

Než to Bella stačila zpracovat, pokračovala dál.

„Měla jsem špatný sen, že se ti něco stalo, žes potkala Laurenta, a promiň, musela jsem přijet a varovat tě. Prosím, nechoď sama do lesa!" udělala krok dopředu, ale sama se zarazila.

Bella zmateně zamrkala. Ohlédla se po klucích, kteří probodávali Alici očima, a pomalu přešla ke stolu. „Počkej, chceš tím říct… Co myslíš tím, že Jasper čeká za městem. On je tady?"

„Nemusíš se vůbec bát!" uklidňovala ji Alice. „Slíbil si, že k tobě neudělá ani krok. Nechce ti ublížit!"

„Alice," řekla Bella stejným tónem, jakým včera přikazovala Jakeovi se otočit. „Já vím, že mi neublíží. Jen nechápu, proč je za městem, a ne tady v kuchyni?"

Teď byla řada na Alici, aby se tvářila zmateně. „Vždyť jsi nás přece už nikdy v životě nechtěla vidět. Jasper ví, že je to jeho vina. A já se moc omlouvám, že jsem přijela, ale musela jsem tě varovat."

Bella pomalu vydechla a sedla si ke stolu. Tohle bylo na dlouho a kluci úplně vibrovali napětím. „Jakeu?"

„Ano, zlato?"

„Můžeš prosím tě dát vařit vodu na čaj?"

„Jasně."

„A Paule?"

„Jo?"

„Hrnec je pod dřezem, prosím, dej vařit vodu. Dáme si ty makaróny."

„Jasně, Bells."

„Zatím si můžete dát jablka nebo banány."

„Díky Bells, ty chceš něco?"

Podívala se na své klepající ruce. „Banán, prosím."

Jake jí ho podal. Začala ho loupat. „Same, prosím tě, popros tátu, ať jede za Billem. Budeme toho probírat hodně a myslím, že by neměl přijít o celý den rybaření, jen kvůli neplánované návštěvě."

Sam přikývl, naposledy si změřil Alici a odešel pryč.

Bella ukousla špičku banánu a pozorovala Alici, která se tvářila, jako by čekala na popravu. Jake vedle ní začal nahlas zpracovávat jablko.

„Alice, jen abych si to ujasnila. Řeklas, že i přes mé výslovné přání jste s Jasperem přijeli, abyste mě varovali?"

„Ano," přikývla. „Prosím, Bello. Je to důležité. Nechoď sama do lesa. Prosím."

Charlie zavolal na rozloučenou, Bella mu odpověděla a po klapnutí domovních dveří se Sam vrátil. Bylo slyšet Charlieho auto, jak startuje a pak se vzdaluje.

„Slibuju, že se s Jasperem o Laurenta postaráme. Nemusíš mít starost. A potom zmizíme," ujišťovala ji.

Bella se nadechla. „Alice, máš u sebe mobil?"

Přikývla.

„Zavolej prosím Japserovi. Ať sem hned přijde, jestli chce."

Vykulila své velké panenkovské oči. „Vážně? Jsi si jistá?"

„Ano, zavolej mu. Chci mluvit s vámi oběma."

„Dobře," přikývla vytáhla z kapsy mobil, vytočilo číslo a přiložila si ho uchu.

V celé kuchyni bylo slyšet jen vytáčení a Jakeovo žvýkání. Položil jí ruku na rameno a ona ho chytla.

„Ahoj Jaspere," promluvila Alice do telefonu. „Všechno je v pořádku. Mohl bys přijet?" Počkala na odpověď. „Já vím. Bella tě tu chce taky… Opravdu. Řekla, abych ti zavolala."

„Jaspere, jestli chceš, ráda bych s tebou taky mluvila. Prosím. Jsi tu u nás vítán," řekla stejně nahlas jako by byl vedle ní.

„Tak dobře. Vyřídím." Alice zaklapla mobil. „Říkal, že tu bude do deseti minut."

„Děkuju."

„Bello?" pípla nesměle.

„Ano?"

„Myslíš, že bychom mohli otevřít okno?"

„Prosím," zamumlal Paul.

Přikývla. „Paule?"

„S radostí." V rychlosti obešel kuchyň a otevřel všechna okna. „Co?" řekl, když viděl její pohled. „Jake má od tebe sice slíbenou sprchu, ale do té doby budu muset snášet dvoudenní smrad vás obou!"

Jakob se uchechtl. „To říká ten pravý. Nezapomeň, že jsme s tebou jeli skoro tři hodiny v autě."

Bella se usmála a chytla Jakea za ruku na svém rameni. „To je pravda. A myslím, že příště by bylo lepší zabalit něco jiného než chilli v prášku."

„Jo, souhlas." Paul se přetočil k právě dovařené konvici. „Kdo si dá co?" zeptal se, ale to už sahal pro hrnky do kredence a vytahoval různé čajové pytlíky.

„Pro mě instantní kafe, díky," poprosila ho Bella a on přikývl.

V rychlosti zalil pytlíky vodou a kávou směs a před každého postavil hrnek.

„Bells? Kde máš makaróny?"

„Ve skříňce nalevo od digestoře," odpověděl mu Jake, který nepřestal podupávat nohou.

Vstala. „To je dobrý Paule, já to udělám. Stejně chci udělat sýrovou omáčku." Když teď všichni stáli, došlo jí, jak je kuchyň přeplněná. Zakroutila hlavou. „Kluci, takhle se sem nevejdeme. Jakeu, Paule, sedněte si prosím. Same ty mi pomůžeš tady u linky." Kluci na sebe kývli a po chvilce byli nově uspořádaní. Měla pocit, že Sam by se posadit nenechal.

Vytáhla prkýnko a nůž a podala to Paulovi. „Ty prosímtě nakrájej cibuli. Na velmi drobno," zdůraznila a podala mu ze špajzu dvě cibule.

Vzala velký hrnec a dala ho na plotnu. Připravila si olej a podala Jakeovi mísu se struhadlem. Pak před něj postavila tři druhy sýrů. „Taky nadrobno."

Jake vážně přikývl. Oba dva velmi zodpovědně začali vykonávat své úkoly.

Vzala své kafe a dala do něj cukr. Opřela se o linku. „Jak se máš, Alice?"

Přestože všechno pozorně pozorovala, tvářila se překvapeně, že na ni Bella mluví. „Jde to. Esme s Carlislem jsou teď na zapádě. Emmett s Rosalií jsou na líbánkách na ostrově a my s Jasperem trochu cestujeme."

„A jak se máš?" zeptala se jí Bella znovu.

„Jde to," pokrčila rameny. „Jen doma není dobrá atmosféra. Všem nám chybíš."

„A co Edward?" zavrčel Jake a přitlačil na čedar. Bela se o něj opřela bokem a usmála se na Alici.

„Nevím. Po tom, co se stalo vloni, jsme se dost pohádali a od té doby jsme ho neviděli."

Bella přikývla, odložila hrnek a začala Jakeovi masírovat ztuhlá ramena. „Jak jsi na tom s tím sýrem?" zeptala se, i když mohla vidět, že mu ještě půlka zbývá.

„Skoro hotovo," zamručel.

Usmála se a dala mu rychlou pusu do krátkých vlasů. Voněl po kouři a potu.

„Já už tu cibuli mám nakrájenou," popotáhl nosem Paul. „A to jsou mužské slzy, jestli to někoho z vás zajímá."

Tentokrát se zasmála nahlas, přešla k Paulovi a pocuchala mu vlasy. „Jasně, že jsou. Děkuju."

Vzala si od něj prkýnko a přešla k hrnci a nasypala cibuli dovnitř. Cibule na rozpáleném ohni zasyčela. Sporák byl před oknem a mohla tak vidět venku stát Jaspera vedle sportovního auta. Díval se na ně a jeho výraz byl kamenný. Jako skoro vždycky. Usmála se na něj a zamávala mu. „Same? Pohlídej mi prosím tu cibuli, ať se nespálí."

Neochotně si od ní vzal vařečku. „Půjdeš za ním?" zavrčel potichu.

Přikývla a usmála se na něj. „Jdu mu otevřít. Buďte tu hodní." Otřela si ruce o kalhoty a přešla ke vchodovým dveřím. S úsměvem je otevřela ještě jednou na Jaspera zamávala. „Ahoj. Půjdeš dál?"

Jen se na díval. Vypadal trochu nejistě.

„Všechno v pohodě?" zeptal se jí Jake, který se najednou objevil vedle ní.

Přikývla. „Jasně. Jen za ním půjdu. Všechno je v pohodě. Mohl by ses tam prosím tě vrátit a dodělat ten sýr? A dej pozor na kluky, ať netrápí Alici."

„Dobře," neochotně souhlasil. „A dostanu pusu?"

Usmála se na něj a pleskla ho po rameni. „Až doděláš ten sýr."

„Tak jo. Dávej na sebe pozor." Vlepil jí pusu na čelo a neochotně se vrátil do kuchyně.

Bella šla k Jasperovi. Zastavila se metr od něj. „Ahoj Jaspere."

Kývl na ni.

„Jak se máš?"

Pokrčil rameny.

Pozorně si ho prohlédla. „Vážně teď nedýcháš?"

Kývl.

Frustrovaně vydechla. „Tak dobře. Hele jsem si jistá, že teď všichni čtyři v kuchyni napůl vyšilují. Takže co kdybych udělala to, kvůli čemu jsem tě sem zavolala?"

Přikývl.

„Ale mám podmínku. Nesmíš utéct. Souhlas?"

Zaváhal a zase přikývl.

Usmála se a udělala krok blíž. Pak ještě jeden. Teď už stála těsně před ním. „Omlouvám se, jestli smrdím, dva dny jsme tábořili a mě ještě čeká sprcha." Než stačil znovu přikývnout překročila tu zbývající vzdálenost, co jí zbývala, a pořádně ho objala.

Překvapeně vydechl.

Objímala ho co největší silou a myslela na všechno, co pro ni znamená. Díky terapiím to bylo mnohem jednodušší.

Za to, co se stalo o narozeninách, se vždycky cítila strašně zodpovědná. Dokud jí nedošlo, že to nebyla její vina. Ani Jasperova. Kdyby jí Edward neshodil na ten stůl a ona si tak nerozřezala ruce, nedostalo by na ni tolik upírů takovou chuť. A chudák Jasper by necítil žízeň všech okolo kromě Carlisla.

Byl tam ten večer stejnou obětí jako ona.

A tak do toho objetí dala všechno. Jak moc jí on i Alice chyběli. Jak je jí líto, že si všichni myslí, že je to jeho vina. A jak ji to štve. A jak je šíleně ráda, že ho vidí a může mu říct všechno, co mu chtěla říct už tehdy. Jak ho má ráda.

„Ahoj," zašeptala.

Pomalu zvedl ruce a opatrně a jemně ji objal. Usmála se.

„Nenenávidíš mě," řekl zmateně.

„Přesně tak. Jak bych mohla? Jsi jako můj bratr."

Podívala se nahoru. Tvářil se… nadějně. „Myslel jsem… Edward říkal…"

„Edward evidentně říkal spoustu věcí. Co kdybychom šli dovnitř a všechno to probrali? Myslím, že Alice je i s klukama už hodně nervózní." Otočila se k oknu do kuchyně a zamávala všem čyřem, kteří je pozorovali.

„Dobře," přikývl.

Chytla ho za ledovou ruku a dovedla ho do kuchyně. Jakmile vstoupil dovnitř, ztuhl.

„Alice, Bello, za mě."

Bella se nechápavě otočila. Alice už stála za Jasperem. Otočila se na kluky. Všichni stáli a tvářili se výhružně.

Dala si ruce v bok. „Same? Jak vypadá ta cibule?"

„Už je lesklá, stáhl jsem ji," se smrtelnou vážností odpověděl, aniž by uhnul pohledem z Jaspera.

Jacob vedle ní zavrčel a chytil jí za ruku. Všichni kluci couvli a stáhli se kolem ní. Pevně ho stiskla. „Jacobe, mohl bys toho prosím nechat? Ráda bych si promluvila v klidu."

„Bello, ustup od nich. Jsou nebezpeční," varoval ji tiše Jasper a Alice za ním přikývla.

Povzdechla si. „Jaspere, nejsou o nic víc nebezpeční, než jsi ty. Je to v pořádku."

Nikdo se ani nepohnul, i když si kluci odechli a uvolnili se.

„Paule, ty jsi nejblíž, prosím sáhni do lednice pro mlíko a někdo ho nalijte k té cibuli."

Neochotně poslechl.

„Bello, myslím to vážně. Prosím."

Ještě jednou stiskla Jacoba a postavila se přímo mezi ně. „Jaspere. Hodně se toho stalo, co jste byli pryč. A já bych to všechno velmi ráda probrala. Dovol, abych ti představila svého přítele, Jacoba," mávla k němu rukou, „a jeho úžasné bratry," ukázala na ně. „Alice mi říkala, že jste mě přijeli varovat před Laurentem, kterým mě měl napadnout v lese, že?"

Oba přikývli.

„Byla jsem tady s klukama a ještě pár dalšíma na túře a skutečně mě Laurent napadl. Kluci ho ale zastavili a zachránili mě," vysvětlila ve zkratce.

Jasper si překřížil ruce na hrudi. „Takže víš, co jsou zač."

„Ano," přikývla Bella. „Občas se promění v trochu větší chlupatou verzi," pokrčila rameny. „Není to zase až takový rozdíl."

„Co se stalo s Laurentem?" zeptala se Alice.

„Spálený," řekl Sam.

„To je dobře," kývl Jasper.

„Prosím, posaďte se, ať si můžeme popovídat, ano?" poprosila je Bella.

Jasper s Alicí přešli ke stolu a sedli si.

Bella se rozhlédla po kuchyni. Ještě potřebovala dodělat omáčku a nasypat makaróny do vody. Než se stačila nadechnout, Paul zvedl vařečku. „Já se o to postarám. Teď roztavím sýr a pak přidám smetanu, že jo?"

„Jo. A ještě dej vařit –"

„Makaróny, jasně."

„Děkuju Paule."

Kývl na ni a vzal ze stolu mísu se s nastrouhaným sýrem. Sedla si tam a nadechla se. „Takže, jen, abych si to ujasnila. Edward vám řekl, že vás nechci už nikdy vidět?"

Alice přikývla. „Celou rodinu."

„A proč jsme se teda podle něj rozešli?"

„Říkal, že jsi s námi nechtěla mít už nic společného. Otevřely se ti oči a došlo ti, jaké jsme bestie." Alice to řekla naprosto s klidem. Jako by to byla pravda. Jako by se s tím smířila.

Zírala před sebe. To snad není možné. Jak mu vůbec mohli věřit?! Prudce vstala a židle pronikavě zaskřípala po dlaždicích. Jacob ji chytil za ruku. Zatnula pěsti. „Pusť mě, prosím tě," procedila skrze zuby a on se stáhl.

Přešla do chodby a zpět. A ještě jednou. Zhluboka se nadechla. Nepomohlo to. Začala počítat: „Jedna, dva, tři, čtyři, pět, šest, SEDM, OSM, DEVĚT, DESET! CO SI TEN KRETÉN O SOBĚ MYSLÍ?!" Zaječela uprostřed chodby. „Bestie? Bestie? Nikdy bych neoznačila lidi, co mám ráda, za bestie! Do prdelele s Edwardem! Já ho přerazím! Jestli se mi ten kretén dostane do rukou, já mu ukážu bestii! To bude zírat! Co si o sobě myslí?" zůstala stát zadýchaná uprostřed chodby. „A je to," zašeptala a rozhodila rukama. „Nezbývá mi nic jiného než zrušit ten zákaz. Tohle si posral." Vydechla a zavřela oči. Ještě jednou napočítala do deseti a když byla konečně klidnější, vrátila se do kuchyně.

Všichni na ni zírali. Alice a Jasper zaraženě a kluci… Vražedněji a nadšeněji se už tvářit nemohli. „Vážně zrušíš zákaz?" zeptal se Sam a snažil se znít neutrálně.

„Jo," a posadila Jacoba na svou židli. Sedla si mu na klín a vážně prohlásila: „Ruším zákaz přerazit Edwarda, jestli ho někdy potkáte."

„Paráda!" výskl Paul a zvedl ruku k plácnutí.

Bella si s ním s povzdechem dala placáka a otočila se zpět na Jaspera s Alicí.

„Jestli tomu teda dobře rozumím, to tím důvodem nebylo," shrnul její výbuch Jasper.

„Ne," zavrtěla hlavou Bella a nadechla se. „Podle toho, co mi řekl on, jsem pro něj nebyla dost dobrá. A on už neměl nervy ani čas se se mnou zahazovat. Prý to zkusil, ale nebyla jsem ani blízko tomu, v co doufal. A že už vás nikdy neuvidím." Jacobovi teď ruku skoro drtila. Bylo těžké to říct nahlas. I po tolika sezeních u psychologa.

Alice na ni vyděšeně zírala. „To muselo být strašné."

Přikývla. „Od té doby to mám v mlze."

Sam pokračoval: „Charlie svolal pátrání, když nepřišla domů. Prohledávalo se město i les. A tam jsme ji našli. Ležela u stromu, úplně bez sebe. Podchlazená a mimo."

„Prý si stále opakovala je pryč, je pryč, je pryč," doplnil ho Paul a pokračoval v míchání.

„A od té doby to s ní šlo od desíti k pěti. Nejedla. Byla jako zombie. V noci měla noční můry. Když bylo před deštěm, bylo ji slyšet až v lese," pokračoval Jake. „Jako když slyšíte vlak na míle daleko. Změnilo se to, až když jsem ji vzal na motorku. Chtěla se to naučit. To bylo poprvé, co o něco projevila zájem. Ale pak měla nehodu."

Alice zalapala po dechu. „Co bylo dál?"

„Ta nehoda s ní něco provedla. Nejdřív jsme si všichni mysleli, že jí to pomohlo. Že ji to probralo. Ale pak mi začalo docházet, že to bylo úplně jinak. Chtěla dělat čím dál riskantnější věci. Nic jiného ji nezajímalo. A jednoho dne jsem ji našel stát na útesu nad mořem," vyprávěl Jacob tiše.

„Ne," zalapala Alice po dechu.

Bella přikývla. „Chtěla jsem skočit. Neměla jsem v plánu se zabít nebo tak něco. Vlastně jsem vůbec neřešila, co bude, až dopadnu na hladinu. Jen jsem věděla, že musím skočit. A pak tam najednou byl Jake. Držel mě za ruku a říkal… Jak jsi to říkal?" otočila se na něj. „Že jestli skočím, tak ty skáčeš se mnou taky?"

„Jo, tak nějak," kývl Jacob.

„A já se rozběhla. Držela jsem ho za ruku a běžela jsem k okraji. Měla jsem v plánu skočit co nejdál. Ale jak jsem ho, tak držela za ruku, došlo mi, že nevím, co bude pak. Co když se zabijeme? Držela jsem v rukou jeho život. Nemohla jsem ho zabít. A tak jsem zastavila."

„Krok od kraje. Málem jsem to neubrzdil," poznamenal.

„Tys chtěl vážně skočit?" zeptala se ho Alice udiveně.

„Jo. Měl jsem v plánu to přežít a dovléct ji na pevninu. Byla to jediná možnost, co jsem měl."

„Pak jsem se tam nahoře zhroutila. Pamatuju si, že jsem strašně dlouho brečela a tys mě Jakeu objímal."

„Potom souhlasila, že zkusí psychologa. A vyšlo to," usmál se a políbil ji do vlasů.

„A pak?" vyzvídala Alice dál.

Bella se soustředěně zamračila a otočila se na kluky. „Co bylo pak? Začala jsem chodit na terapie, a tak nějak jsem se s váma sčuchla?"

„Spíš tě sebou Jake všude tahal. Bylas takové malé smutné nic. Ani sranda s tebou nebyla. A většinou jsi jen seděla v koutě. Tak jsme tě nechali. Koneckonců jsi nemohla za to, že ti ta pijavice vymyla mozek," připomínal jí Paul. „Tady Sam se pak jednou začal s Jakem před tebou hádat, už ani nevím, o čem to bylo, a tys tam najednou stála mezi nimi, oba o dvě hlavy vyšší a… jak to řekla?" otočil se na Jakea.

„Založila si ruce v bok a prohlásila, že buď se můžem dál hádat a ona odchází anebo přestat a ona nám udělá ty nejlepší palačinky, co jsme kdy měli," řekl místo něj Sam. „Do té doby řekla najednou maximálně tři slova, takže jistě chápete, že nás to překvapilo."

„A ona jen řekla, tak se mi to líbí, přešla do kuchyně, začala prohledávat skříňky a dřív, než jsme věděli, čí jsme, už nás posílala do obchodu nakoupit," usmál se Jacob.

„A od té doby nás úkoluje pořád," dokončil to Sam.

Bella zalapala po dechu a dotčeně se dotkla hrudníku. „To není pravda."

„Ale je." Objal ji Jake. „Jsi jediná, kdo Samovi, kromě jeho ženy, může rozkazovat, aniž by začal trhat hlavy."

„Edward lhal."

Bella se podívala na Jaspera a přikývla. „Jo, nikdy bych neřekla, že vás nechci vidět. Nikdy bych neřekla, že jste bestie."

„Ne," zavrtěl hlavou. „Lhal, když ti říkal, že pro něj nejsi dost dobrá. On nebyl dost pro tebe. Nestačil na tebe. Ztrácel nad tebou kontrolu. Proto byl tak vzteklý. Myslel jsem, že je naštvaný kvůli rozchodu, ale zřejmě ten vztek byl důvodem, ne následkem."

Vážně to bylo proto? Teda, terapeut jí to říkal a ona si to říkala taky, ale…

„Bello?" zeptala se jí Alice s obavami.

Zatřásla s hlavou. „Děkuju. Ani nevíš, jak je dobré to slyšet."

„Ale vím," usmál se na ni.

„A jak jste se dali dohromady vy dva?" vyptávala se Alice s úsměvem.

Bella se usmála a podívala se na Jakea. „Zase díky terapii. Jednou toho asi měl můj psycholog dost a rozhodl se mě dovést k tomu, proč o Jakeovi pořád mluvím. A pořád na něj myslím. Došlo mi, že ho asi mám ráda a když se mi to rozleželo v hlavě, sebrala jsem odvahu a pozvala ho na rande."

„A já samozřejmě souhlasil. Popravdě jsem čekal, až se uzdraví, než ji pozvu, ale ona mě předběhla."

Bella se usmála a dala mu rychlou pusu. „A to je prosím všechno, co se mezitím stalo."

Jasper zvedl obočí. „Tak to jste toho stihli opravdu hodně."

„A co u vás?"

Alice se přestala usmívat. „Potom, co nám to Edward řekl, moc dobře ne. Rosalie byla strašně naštvaná a -"

„A smutná," doplnil Jasper. „Ranilo ji to."

„Emmett ji vzal a odvezl pryč na náš ostrov, aby ji přivedl na jiné myšlenky. A Esme pořád brečela ale souhlasila, že teda odjedeme z Forks. Carlisle neřekl vůbec nic. Ale začal pracovat nonstop v několika nemocnicích a domů skoro nechodil. My se s Rosalií a Edwardem strašně pohádali a on naštvaně odešel, s nikým se od té doby nebaví. A my dva s Jasperem pak vyrazili na cesty," dovyprávěla smutně Alice.

Bella vydechla. „To zní strašně. Nepotřebujete v rodině taky psychologa?"

Jasper se pousmál „Asi by se nám to hodilo."

„Bello," pípla Alice a tvářila se nadějně. „Myslíš… myslíš že bychom mohli zavolat domů a říct jim, co se stalo doopravdy? Prosím?"

Bella kývla. „Určitě."

„Děkuju!" vypískla Alice a vyskočila od stolu. Pak se zarazila. „Můžu tě obejmout?" zeptala se opatrně.

„Ale jasně že jo." Vstala. „Pojď sem." A vzápětí měla plnou náruč nadšené upírky.

Nakonec se od ní Alice odtáhla a vzala mobil. „Tak já začnu volat, jo?" Když Bella kývla, poskočila a začala vytáčet první číslo. Sedla si zpátky vedle Jaspera, který ji chytil za ruku a bylo vidět, jak se Alice hned začala uklidňovat.

„Bello, co na to říkáš?" zeptal se Paul se lžící plnou omáčky před jejím obličejem.

Bella ochutnala. „Trochu pepře a bude to výborný."

„Rozkaz!" vzal mlýnek a přidal pepř. „Hotovo! Můžete dávat na stůl," vyzval je.

Alice už něco štěbetala do telefonu tak rychle, že jí nebylo vůbec rozumět.

Sam začal podávat Paulovi misky, který je plnil těstovinami a zaléval je omáčkou. Jedna miska přistála v ruce Belle, která se posadila zpátky na Jakeův klín. Zatímco ona opatrně foukala na první lžíci, Jake měl v sobě už čtvrtou. Sam s Paulem jedli opření o linku.

„Bello," zašeptal Paul. „Mám jim taky nabídnout?"

„Ne," zavrtěla hlavou a pokračovala taky šeptem. „Nejsme jejich krevní skupina."

Kluci ztuhli. A Jasper vyprskl smíchy. Bella na něj mrkla a pokračovala v jídle. Jake se rychle uklidnil a Sam s Paulem brzo taky.

„Bello? Chtěla bys?" zeptala se Alice váhavě.

„Jasně," natáhla ruku pro mobil. Přiložila si ho k uchu. „Ahoj."

„Ahoj Bello," ozval se na druhé straně Carlislův klidný hlas. „Jak se máš?"

„Moc dobře. Strašně ráda tě slyším. Jak se máš ty?"

„Také dobře. Omlouvám se za to, co ti Edward způsobil," řekl smutně.

„Už jsem v pořádku. A my jsme konečně v kontaktu. Jak se daří Esme?"

„Bude mít radost, až se dozví tu novinu. Myslíš, že by sis s ní mohla taky promluvit? Moc by to pro ni znamenalo," zeptal se opatrně.

„Určitě!" ujistila ho. „Máš tužku?"

„Mám."

„Tak si piš," nadiktovala mu své číslo. „Kdykoliv zavolejte. Vždycky vám to zvednu, teda, když nebudu spát." Zamyslela se. „A nebo ve škole, nebo ve sprše. Ale zavolám vám zpátky, slibuju."

„Děkuju Bello. Moc si toho vážím. Děláš toho pro naši rodinu tolik."

„My jsme rodina. Na tom se nic nezměnilo. Ty s Esme jste pro mě jako máma a táta. A tak to bude vždycky," ujistila ho.

Na druhém konci bylo ticho.

„Carlisle? Carlisle, jsi tam?"

Nádech. „Ano jsem tady. Jsi pro nás taky jako dcera. U nás doma budeš vždycky vítaná."

„Děkuju."

„Už tě nebudu dál zdržovat, potom ti tedy s Esme zavoláme. Měj se pěkně a přeji ti hodně štěstí."

„Taky se měj dobře a určitě zavolej! Ahoj!" Zavěsila a chtěla vrátit Alici mobil, ale ta ji znovu vtáhla do náruče. „Děkuju ti Bello! To bylo úžasný!"

„Za málo," usmála se a vyvlíkla se jí z náručí. „Jestli teď dovolíte, půjdu si dát sprchu. Žádné rvaní, je to jasné?" přejela všechny přítomné pohledem, pak si pro sebe přikývla a vyrazila do koupelny. V půlce chodby se zastavila a vrátila se do kuchyně. „Jacobe, ty nejdeš?"

Vyskočil a vykulil oči. „Jasně," vypravil ze sebe a chytil ji za nabízenou ruku. Paul se Samem se pochechtávali a Alice zase štěbetala do telefonu.

Přešli do pokoje, kde si ve skříni vzala čisté oblečení. „Chceš něco půjčit?"

„A máš něco, co by mi bylo?"

„Hmm," prohrabovala se skříní a vytáhla jeden pyžamový spodek. „Tyhle kalhoty by možná šly. A tady to triko na spaní je velký dost, ne?"

„To je moje triko."

„No, tak to ti bude určitě. A co říkáš na ty kalhoty?"

Přiložil si je k bokům. Byly mu těsně pod kolena. „Zkusím je, vypadají pohodlně."

„A taky že jsou. Moje nejoblíbenější. A ta světle modrá ti určitě bude slušet."

„Tak to nemůžu jinak."

„Bezva, jdeme?"

„Jo."

Vešli do koupelny a zamkla za nimi dveře. Usmála se na něj a pustila vodu, aby odtekla studená.

„Jen sprcha, jo? Nic jiného už dneska nedám," ujistila se.

„Jasně. Pojď sem, Bells." Chytl ji a přitáhl si ji do náruče. „Jak se cítíš?"

Vydechla a zavrtala se hlouběji. „Šťastně. A unaveně. A doufám, že se nám to podaří udržet po kupě. Byla bych ráda, kdybych mohla mít obě rodiny dohromady."

„To budou zvláštní rodinná setkání," podotkl.

„Jsme zvláštní rodiny," namítla a vykroutila se z náruče. Zkusila vodu a přenastavila ji. Rychle se svlékla a vlezla pod proud teplé vody. Otočila se na Jakea, který si držel ruku před očima.

Povzdychla si. „Jakeu, co se děje?"

„Když tě uvidím já, tak tě uvidí i oni."

„No, tak to mi potom nezbývá nic jiného, než zorganizovat v budoucnosti nějaké koupání na přírodno. Ať se hezky vyrovná skóre. No tak," pobídla ho. „Podívej se na mě a pojď už ke mně."

Váhavě spustil ruku dolů.

Usmála se na něj a sáhla pro mýdlo. Pomalu se otočila. „Umyješ mi záda?"

A to už stál za ní. Usmála se a na moment se o něj opřela. Všechno bylo tak, jak to má být.

xxx

Těsně předtím, než šli dolů, ji Jacob zastavil. „Bells? Asi bys měla vědět, že ostatní přišli na makaróny."

„Dobře, díky za varování. A co Alice s Jasperem? Jsou v pohodě?"

S odpovědí chvíli počkal. „Vypadají trochu vykolejeně, ale jinak jsou v pohodě."

Když přišli dolů, přivítala se s Jaredem a s Embrym. „Ahoj kluci, dlouho jsme se neviděli."

Každý z nich ji objal a Embry ji i zatočil ve vzduchu. „S tím koupáním souhlasím," zašeptal jí do ucha.

Zasmála se a plácla ho po ruce. „Samozřejmě že jo! Já mám samé dobré nápady. Jak vám chutnali makaróny? Paul vařil a kluci pomáhali," řekla významně.

„Výborné," poplácal se po břiše.

„Musel jsem uvařit ještě jeden hrnec těstovin, houkl Paul. Tihle sežerou všechno!" zavolal rádoby nabručeně.

Zasmála se a přešla k otevřenému oknu, kde na pohovce strnule seděli Jasper s Alicí. Sedla si vedle nich. „Jak se vede?"

Jasper přikývl. „Dobře."

Alice se posmutněle usmála. „Mluvila jsem s Esme, měla velkou radost a určitě ti chce s Carlislem večer zavolat. Ale Rosalie s Emmettem mi to nevzali. Nechala jsem jim zprávu, aby se ozvali co nejdřív."

Bella ji chytla za ruku. „To nevadí. Času dost. Nemám v plánu nikam chodit." Zachvěla se. „Myslíte, že bychom už mohli zavřít okna? Všichni kromě Sama a Paula už sprchu měli."

„No, víš," začala Alice opatrně.

„Bells, zabalím tě do kolika dek budeš chtít, ale prosím, okna nezavírej!" zavolal nahlas přes celý obývák Paul.

„Proč? Je tu strašný průvan. Otevřeli jste snad všechna okna v domě."

„Souhlasím s Paulem. Rád ti uvařím i čaj," řekl tiše Jasper.

„Tak co se tu děje?" začala jí docházet trpělivost.

„Popravdě?" zeptal se Jared. „Bez urážky, ale tví dva neživí přátelé strašně smrdí."

„A tví chlupatí přátelé páchnou jako mokrý pes," dodal hladce Jasper.

Bella přejela všechny přítomné pohledem. Každý na souhlas kývnul. Zastrčila si mokré vlasy za ucho. „Tak dobře. Paule, chci dvě deky, co nekoušou. A Jaspere, černý čaj bych si dala ráda."

Oba dva se okamžitě vydali splnit svůj úkol a všichni okolo si oddychli.

Ucítila na sobě pohled a podívala se na Alici, se kterou se stále drželi za ruce. Zmáčkla ji. „Copak je?"

Smutně se na ni usmála. „Změnila ses."

Usmála se na ni zpátky. „V čem přesně?"

„Jsi… drsnější. Silnější. Připomínáš mi Rosalie. A jsi stále tak laskavá jako předtím. Jen nevím, jestli by mi prošlo tě vzít na nákupy."

Objala ji jednou rukou. „To by ti prošlo, ale pochybuju, že by se ti podařilo mi koupit něco extra holčičího. A zvládla bych to maximálně na půl hodiny."

Alice se zasmála. „Ano, to jsem si myslela. Ale je to dobře. Tahle Bella se mi líbí mnohem víc. Má svou duši."

Nevěděla, co na to říct. „Děkuju. Vy s Jasperem jste taky jiní," poznamenala.

„Všimla sis toho?"

„Jasně že jo. Předtím se mnou Jasper sotva promluvil slovo, a teď jsou to celé věty. A je akčnější. Živější."

„To asi tím cestováním. Najednou začal být víc jako když jsme se poznali. Doma se vždycky držel stranou." Ztichla, když přišel Paul.

Zvedl Bellu z gauče a zamotal ji do dek. Když byla naprosto imobilizovaná, vlepil jí pusu na tvář a posadil zpátky. „Proč se držel stranou?"

Alice pokrčila rameny. „Víš, jak to u nás bylo. Spousta věcí. Spousta dění. Asi toho na něj bylo moc."

„To je pravda, vaše rodina tak může na někoho působit," usmála se Bella a pokusila se pohodlněji opřít. „Kdyby mi Edward viděl do hlavy, asi by to pro mě bylo mnohem těžší. Občas si prostě myslíš věci, které ti pomáhají fungovat. Nemusíš je dělat nebo říkat nahlas, ale pomáhají. A když víš, že někdo ví, co přesně si myslíš, tak přijdeš i o to. Teda," opravila se, když si všimla, že se kolem ztišuje konverzace. „Teda, někdo, kdo tak strašně miluje kontrolu, jako Edward, by si to nenechal pro sebe. Víš, co tím myslím? Jsem si jistá, že by to jen využil, aby mě mohl zmanipulovat. Nebo mě vinit. Nebo cokoliv by chtěl. Nemohla bych mu s mými myšlenkami věřit."

„To máš pravdu. S mými vizemi to tak vždycky bylo. Mluvil o nich dřív, než jsem se mohla vůbec rozhodnout, co znamenají," řekla tiše.

„A o tom přesně mluvím. Jedna věc je znát tvoje myšlenky, druhá věc je zneužít je. Ale nemysli si," usmála se na ni. „I ty ses změnila."

Zavrtěla hlavou a zastrčila si krátký pramen za ucho. „Ani ne."

„Ale jo. Jsi klidnější. Rozumnější."

„Taková byla vždycky," řekl Jasper a zamračeně si přeměřil Belinu zamotanou postavu. V ruce držel kouřící hrnek s čajem. „Podržím ti to," rozhodl se a sedl si vedle Alice z druhé strany.

„Díky Jaspere."

Přikývl. „Předtím se snažila chovat na svůj věk."

Bella se zasmála.

„Vážně," bránila se Alice. „Chtěla jsem, abys mě měla ráda. Viděla jsem nás jako sestry a já to nechtěla zkazit."

Bella ji chtěla obejmout, ale nakonec jí jen položila hlavu na rameno. „To je dobrý. Hlavně už buď sama sebou."

„Myslíš krev sající bestii s perfektní pletí a skvělým smyslem pro módu?" zavtipkovala.

„Jestli to je to, čím jsi doopravdy, tak klidně," usmála se Bella. „A pro tebe to Jaspere platí taky."

„Jen vás musíme varovat. Kousněte Bellu a my vás kousneme taky," prohodil až moc zlehka Jacob a sedl si vedle ní. „Hele, co jsem našel," zvedl červenou čepici.

„Tvoje stará hučka!"

„Jo, byla na věšáku. Drž," upozornil ji a dal jí ji na mokré vlasy. „Nechceme přece, aby ses nám v tom průvanu nastydla."

„A navíc teď voníš jako koláč uprostřed psince. Skoro vůbec k nakousnutí," doplnil ho Jasper a tvářil se zase jako kámen. Až na ten cukající koutek úst. „To se Paul v těch dekách předtím vyválel?"

„Možná," prohodil Paul „Nic mi nedokážete."

Bella se zasmála. „Koláč v psinci zní dobře."

„A co se týče kousání," vložil se do toho Sam. Stál nad všema se založenýma rukama. „Přijel s vámi ještě někdo?"

„Ne," zavrtěla Alice hlavou. „Cestujeme sami."

Sam se odmlčel a po chvíli všichni kluci přikývli. „Máme problém. Je tu ještě někdo další."

Jasper se narovnal. „Kdo?"

Sam zavrtěl hlavou. „To nevíme. Ale kromě vašeho pachu, co se držel na západě, a toho upíra, co jsme chytli včera v lese je tu v lesích ještě jeden."

„Victoria?" zeptala se Bella tak klidně, jak jen mohla.

„Je to možné. I když její pach neznáme, to, co ti říkal Laurent, by na to sedělo."

„Myslíte si, že je Victoria tady?" zeptal se Jasper a opatrně podal hrnek Alici, než vstal. „V tom případě je Bella v nebezpečí." Sepjal ruce, zavřel oči a poklepával se ukazováky po rtu. Po chvíli přemýšlení pronesl: „Chce pomstu. Dokud Bella žije, nebude mít pokoj."

„Tak to ji musíme zabít první," odpověděl mu Sam.

„Chci si být jistý. Můžete mě zavést k jejímu pachu? Měl bych ho poznat."

Sam si ho změřil. „Je to na kraji naší rezervace. Jestli uděláš jeden špatný krok…"

„Rozumím," přikývl Jasper.

„Mám jít s tebou?" zeptala se Alice.

„Ne," zavrtěl hlavou. „Zůstaň tu s Bellou. Jestli je tu Victorie, tak není v bezpečí."

„My ji ochráníme," zavrčel Jacob.

Jasper přikývl. „Já vím. Ale chcete mít u rezervace upíry dva?"

„Má pravdu," řekl Sam. „A pár očí navíc se hodí. Jarede, Jacobe, vy zůstaňte tady s Bellou. Embry, Paule, se mnou a s Jasperem."

Dřív, než se Bella stačila zorientovat, byla půlka osazenstva pryč.

„Ehm, Alice, myslíš, že bys mi mohla dát napít?" zeptala se do ticha.

„Jasně," přikývla a přiložila ji hrnek k ústům. Bella se opatrně napila a pak se odtáhla. „Takže, co bude teď?"

„Můžeme si něco pustit," navrhl Jacob.

„Anebo si něco zahrát?" zeptala se Alice. „No, co?" ohradila se, když se na ni všichni podívali. „Deskové hry jsou zábavné."

„Ale ne, když víš, jaké karty mají ostatní," zamračil se Jacob.

„Slibuju, že podvádět nebudu," hájila se Alice. „Je to zvláštní, ale s vaší smečkou nemám vůbec žádné vize."

„Vážně ne?" podivila se Bella. „To je opravdu podivné. Ale myslím, že Jacob myslel něco jiného."

„Hele, když to nebudou přímo karty, tak by to snad šlo. Strategie by se mohla přenášet hůř," přemýšlel nahlas Jared.

„Tak dobře. Co to bude? Carcasone? Osadníci? Monopoly?" zeptala se Bella.

„Osadníci!" zatleskala Alice.

„Všichni pro?" ujistila se Bella. „Skvěle. Mám podmínku, potřebuju volné ruce, takže zavřete prosím aspoň jedno okno."

„Za mě můžete zavřít všechna, už jsem si zvykla," mávla rukou Alice.

Jacob s Jaredem se na sebe podívali. „My se posadíme k oknu a zbytek může být zavřený."

„Tak jo. Hry jsou ve skřínce pod televizí. A někdo mě prosím vás rozmotejte."

Jared šel pro hry a Alice zvedla Bellu do vzduchu a rychle ji rozbalila.

Bella se pohodlněji zabalila do dek a sedla si do křesla naproti oknu. Alice si sedla na podlahu do tureckého sedu a začala nadšeně připravovat hru. Jacob zmizel do kuchyně a za chvíli se vrátil s chipsy a popcornem.

Alice byla do hry ponořená, jako nikdo jiný. Nadšeně osnovala plány a když jí něco vyšlo, výskla a zajásala. „To je super. A nikdo z nás to nečekal!" Pak si zatleskala a pokračovala. Bella se usmívala a držela celou dobu Jacoba za ruku. Jared byl po Alici druhý nejsoutěživější a ke konci už jásal podobně jako ona.

„Jak to vypadá s klukama?" zeptala se Bella Jacoba. „Zatím jen běhají po lese," uklidnil ji a dal jí pusu. „Bude to dobrý. A vem si obilí."

Usmála se a spočítala si obilí. Venku už se začínalo dost stmívat. Ještě štěstí, že mají kluci dobrý zrak. Aspoň si nevypíchnou oko.

Do toho zazvonil telefon a Alice si ho přiložila k uchu i když stále pozorovala hru.

„Haló? Emmette! Ahoj! Že neuvěříš, co se děje? Hraju Osadníky a vyhrávám!" vyprávěla mu nadšeně a Jared zakroutil nesouhlasně hlavou. „Ne, Jasper mě vyhrávat nenechává. A uráží mě, že si to myslíš. Hádej, s kým tu jsem?"

„Ahoj Emmette!" pozdravila ho Bella.

Alice začala poskakovat. „Jo! Počkej chvilku, dám tě na hlasito!" Něco zmáčkla a obývák se rozlehl Emmettův hlas.

„Bells? Jsi to vážně ty?"

„Já a nikdo jiný," řekla mu s úsměvem. „Jak se máš?"

„Výborně," zasmál se. „Bells, ani nevíš, jak nám moc chybíš!"

„Už začínám mít představu. Ráda tě slyším."

„Já tebe taky, i když vůbec nechápu, jak je to možný."

„A já měla za to, že chápeš, jak funguje telefon.," odvětila Bella.

Emmett se zasmál. „Jo, to jsem si taky myslel."

Alice zvážněla. „Emmette, Edward nám lhal. Bella nás neposlala pryč. Edward ji opustil."

„Emmette?" zeptala se opatrně Bella.

„Ne, lásko –" slyšeli jeho hlas.

„Já toho kreténa zabiju!" vřískl ženský hlas.

Jared otevřel pusu a pak ji zase zavřel. „Kdo to je?" artikuloval.

„Ahoj Rosalie," zavolala Bella sladce. „Tebe taky ráda slyším."

„Bello, je to pravda?" zeptala se Rosalie.

„Jo, je. Dodneška jsem si myslela, že jste prostě sbalili kufry. Ale to už je za námi."

„I tak toho kreténa zabiju," zavrčela.

Bella se zasmála. „Tak to se musíš postavit do fronty."

„Edward jí řekl, že pro něj prý není dost dobrá. A nechal ji v lese. Měla vážné deprese a málem se i zabila,"

„Alice!" sykla Bella. „Takhle to zní hůř, než to bylo."

„Ale nezní. Je to pravda," vložil se do toho Jacob.

„Kdo to je?" zeptal se Emmett. „A jen pro pořádek, podržím ti, zlato, francouzák, až z Edwarda budeš dělat nové součástky do auta."

„To je Jacob, můj přítel."

„Přítel!" zasmál se. „Tak jen abys věděl, jestli jí ublížíš…" nechal to výhružně znít ve vzduchu.

„Tak se budeš muset taky postavit do fronty," upozornil ho Jacob. „Bella má spoustu lidí, kteří tady na ni dávají pozor."

„To je dobře. To rád slyším."

„Emmette? Rosalie? Jestli chcete, můžu vám dát své číslo, ať si můžeme zavolat a třeba něco vymyslet nebo podniknout."

„Myslíš to vážně?" zeptala se opatrně Rosalie.

„Jasně." Nadiktovala jim číslo. „Kdykoliv se ozvěte."

„Děkujeme. Carlisle a Esme už to ví?"

„Jo, volala jsem jim už předtím," odpověděla jim Alice.

„Asi za nimi pojedeme, co myslíš, Emmette?" zeptala se Rosalie.

„Jo, souhlasím. Tady ten ostrov už mě stejně začíná nudit."

Bella se usmála.

„Co vy Alice? Jaký máte teď plán?" vyzvídala Rosalie.

„Ještě máme nějaké řešení. Kdyžtak vám to potom řeknu. Ale domů se určitě vrátíme."

„Tak dobře. Ráda jsem tě Bello slyšela."

„Já taky!" přidal se Emmett.

„Já vás taky, mějte se hezky," rozloučila se s nimi Bella.

„A dej Alici na frak!" zavolal Emmett těsně předtím, než to típl.

Bella se usmála. Zdálo se, že se jí rodina dává zase do kupy.

Pokračovali ve hře, ale Jacob se jí zdál nějaký zamlklý. „Jakeu? Je všechno v pohodě?"

Pokrčil rameny a hodil kostkami. „Jo, jasně."

Jared protočil oči v sloup. „Jakeu, jestli jí to neřekneš, tak jí to řeknu já."

Teď už se fakt bála. „Jsou kluci v pohodě? Narazili na Victorii?"

„Ne," zakroutil hlavou Jared. „Jen tady Jake má strach, že teď, když se ti upíři vrátili do života, tak už ho nepotřebuješ. Naprostý nesmysl."

Bella se na něj zmateně podívala. „Jakeu, Jared má pravdu. Je to nesmysl."

„Já vím," zamumlal. „Však jsem proto taky nic neřekl."

„Hele," chytila ho za tvář a přinutila ho se na ni podívat. „Mám je ráda. Měla jsem v plánu s nimi strávit celý život. Jsou pro mě rodina. A ty jsi můj přítel. Miluju tě. Tvá smečka, jste smečka, že jo?" když kývl, pokračovala. „Tvá smečka je pro mě taky rodina. Mám ráda každýho z vás, i když toho občas sníte hodně. Za nic na světě bych vás nevyměnila. Mám teď rodiny tři. Nemůžu být šťastnější. Mám svou lidskou rodinu, i když trochu dysfunkční. Mám svou vlčí rodinu," dala mu rychlou pusu, „a mám svou upíří rodinu." Pohladila ho po tváři.

„Každou z nich mám ráda stejně i jinak. Ale neopustím jednu pro druhou. To prostě nejde. Možná někdy pojedu za Cullenovými na výlet. A tady Alice bude pravděpodobně moje hlavní družička, jednoho dne." Alice na kraji jejího zorného pole zatleskala. „Ale pokud do toho budu mít co mluvit, tak ty budeš pravděpodobně mým manželem. A tady Jared bude mít příšerný přípitek na naší svatbě. Rozumíš? A Emmet taky. Prostě to půjde."

Smutně se na ni podíval. „Ale Bello, my jsme nepřátelé. Vlci a upíři spolu prostě nevychází."

Usmála se. „Takže jsi tady celý večer nehrál hru s upírkou? Podívej, možná to bude skřípat, ale já se nikoho nevzdám. Bude to fungovat. Slibuju."

Stále nevypadal přesvědčeně. „Vážně by sis mě vzala?"

Kývla. „Ještě tam nejsme a myslím, že náš vztah má pár milníků, kterými bych si ráda nejdřív prošla, ale dovedu si představit, že s tebou strávím zbytek života," pokrčila rameny. „Není to tak těžké."

„Co myslí těmi milníky?" zašeptala Alice k Jaredovi.

Bella s Jacobem se rozesmáli.

Jared se podrbal za uchem. „To není moje věc."

Bella ho z toho vysvobodila. „Abych to tak řekla, jsem žena dneška a myslím si, že se důležitost svatební noci přeceňuje." Vzhledem k nemožnosti držet tajemství ve smečce i před upíry si řekla, že může rovnou vyložit karty na stůl a zapomenout na rozpaky.

Alice vykulila oči a pak ukázala zuby v dokonalém úsměvu. „Víš, co to znamená?" zeptala se jí nadšeně.

To Bellu trochu znervóznilo. „Ne?"

„Čeká nás nakupování. Speciální nakupování. A neboj, tohle si užiješ. A már tipů, které musíš vědět!"

Tak teď už Bella úspěšně zrudla. Vypořádat se s bandou chlapů, co občas udělají nemístný vtípek, je jedna věc. Ale Alice je naprosto jiný případ. „Tohle ti asi nevymluvím, co?"

„Ne," zavrtěla hlavou. „Co děláš zítra?"

„Uff," zatěkala očima z kluků, co na ně zírali s otevřenou pusou. „Kromě školy asi nic?"

„Tak fajn! Chceš jet po škole nebo místo školy?"

„Radši po škole," vybrala si. „Blíží se zkoušky."

„Tak jo, to zní jako plán." Vzala si kostky a hodila. „Ach jo, tohle se mi vůbec nehodí." Podívala se na Jarede a jeho políčka. Netvářil se, že by si všiml, že hra pokračuje. „Mám mu to říct?" zeptala se Belly šeptem.

„Můžeš to zkusit." Vstala a opatrně prošla kolem stolu, aby do něj nestrčila. „Jdu na záchod. Zatím tu buďte hodní."

Když se vrátila, obývák byl stále na svém místě a Jared s Jacobem se tvářili zase normálně. Hru dohráli a Jared vyhrál, Alice požadovala odvetu, a tak začali hrát znova. V půlce hry uslyšela Bella Charlieho auto na příjezdové cestě.

„Bello?" zavolal, když vešel do domu.

„Jsme v obýváku," odpověděla mu.

„Tak jak to jde?" zeptal se a postával ve dveřích.

Usmála se na něj. „Výborně." Vstala a vlepila Jacobovi pusu na tvář. „Hraj teď prosím chvilku za mě, a zkus tyhle dva porazit. Máš mou plnou moc."

„Spolehni se," zamručel a začal s novým odhodláním prohlížet pracovní desku.

Bella následovala Charlieho do kuchyně a dala vařit vodu. „Jak bylo u Billa?"

Přikývl. „Jo, dobrý." Přešel ke konvici, upravil ji a otočil se na Bellu. „Hele, teď, když je tu Alice, jak se cítíš?"

Bella se usmála. „Tati, je to dobrý. Promluvili jsme si a udobřili jsme se. Volala jsme si Carlislem, Emmettem i Rosalií a všichni jsme se rádi slyšeli."

„A co ten kluk?"

Pokrčila rameny a prohrábla si skoro suché vlasy. „Momentálně jsou na něj všichni naštvaní a už delší dobu se s ním neviděli. Co si o něm myslím já, vědí. Už ho nikdy nechci vidět. A Jasper vyrazil s klukama ven a zdá se, že si rozumí."

„Takže bude všechno jako předtím?"

„To ne," zavrtěla hlavou. „Snad lepší. Tohle je druhá šance a já jsem připravená ji chytit za pačesy. Ale moje místo je zatím tady. S Jacobem."

Vydechl. „To jsem rád. Nechci, aby se stalo to, co posledně."

„Já taky ne," ujistila ho a objala ho. „To nikdo tady."

Zkontrolovala hrnec s těstovinami a omáčku. „Ještě nám zbyla trocha makarónů, dáš si?"

Přikývl. Naložila mu na talíř a strčila ho od mikrovlnky. Mezitím si uvařila nový hrnek s čajem.

„Takže dobrý?" zeptal se ještě jednou Charlie.

„Jo," kývla Bella. „Ale možná bys měl ještě něco vědět," kousla se do rtu a otevřela dvířka pípající mikrovlnky.

„Co?"

Dala před něj kouřící talíř. „S Jacobem to je vážné."

Zamračil se. „Co tím myslíš?"

„Asi bychom měli probrat pravidla ohledně kluků u mě v pokoji," navrhla mu nesměle. „A možná by u nás mohl i přespat," pokračovala. „U mě v pokoji," dodala rychle na vysvětlenou.

Charlie si vložil lžíci do úst a pomalu přežvykoval.

„Tati, řekni něco."

Pomalu polkl. „Je to dobrý kluk," řekl prostě.

„Jo, to je," přitakala.

„A máma si s tebou promluvila o …" neurčitě mávl rukou a odkašlal si. „Věcech?"

„Jo," přikývla. Nemusí vědět, že si všechno pozorně načetla už ve třinácti.

„Tak dobře," kývl.

„Tak dobře, co?" zmateně se na něj podívala.

„Může tu přespávat."

„Jen tak? Žádná pravidla?"

Zamyslel se. „Jsou nějaká potřeba? Kdyžtak je přidáme," zabručel. „Uvidíme, jak to půjde. Ale žádné motorky."

„Díky, tati!" Usmála se na něj a objala ho. „Jsi skvělý."

Poplácal ji po zádech. „Hlavně ať je to ještě dlouho táta a ne děda, jo?"

„Spolehni se!" usmála se, dala mu pusu na tvář a odběhla zpátky do obýváku. Uvelebila se v křesle a na všechny se usmála. „Tak kdo je na řadě?"

„Jared," zazpívala Alice.

Jared neochotně hodil kostkami. Jacob chytil Bellu za ruku. „Vážně tu můžu přespat?"

„Jo. Táta si myslí, že jsi dobrý kluk."

Usmál se na ni a pomalu ji políbil.

Jared si odkašlal. „Hej, Jakeu, hraješ."

Neochotně se odtáhl a vzal si kostky. Pokračovali v hraní a po chvilce přišel Charlie a zapnul si televizi.

„Kde bydlíte vy s Japerem?" zeptal se zčistajasna Alice.

Mávla rukou. „V Port Angeles v jednom hotelu."

„Dobře," přikývl. „Buďte na cestě opatrní."

„Budeme, pane."

Jako na zavolanou zaklepal někdo na dveře.

„Pojďte dál," křikla Bella.

Vešli Sam s Jasperem.

„Tak co, jak to šlo?" zeptala se jich s obavami.

Sam pokrčil rameny.

„Bylo to v klidu," řekl Jasper. „Dobrý večer," pozdravil Charlieho a podal mu ruku. Když se Charlie usmál, celý obývák najednou působil mnohem útulněji a přívětivěji.

Charlie ho pozdravil. „Rád tě vidím. Zrovna jsem Alici říkal, abyste jeli v noci opatrně."

„Děkuju," usmál se na něj Jasper zpátky. „Jsem velmi opatrný řidič."

Alice vyskočila. „No, tuhle hru, bych stejně vyhrála, takže to vlastně můžeme zabalit."

„To není pravda!" bránil se Jared. „Ani zdaleka!"

Alice na něj vyplázla jazyk a přitočila se k Belle. „Tak my pojedeme. Ještě ti zavolám a domluvíme se na zítra." Rychle ji objala a pak objala i zaskočeného Jacoba. Jaredovi zasalutovala a u dveří se začala houpat na špičkách.

Bella vstala a přešla k Jasperovi. „Tak se měj hezky a taky se ještě uvidíme."

Přikývl s malým úsměvem.

„Pojď sem," vyzvala ho a rychle ho objala. Tentokrát ji hned objal zpátky.

S Jacobem si Jasper podal ruce a s Jaredem a Samem na sebe kývli. „Dobrou noc," řekl a Alice na Bellu mrkla těsně předtím, než se za nimi zaklaply dveře.

„A my už taky půjdeme," kývl na Jareda Sam. „Mějte se pěkně Charlie," podal Charliemu ruku a ten ji stiskl.

„Dobrou noc," zamávala jim Bella a otočila se na Jacoba. „A co ty? Zůstáváš?"

Nejistě se podíval na Charlieho. „Jestli můžu?"

Charlie přikývl. „Bella musí ráno do školy, tak nezaspěte."

„Díky tati," zazářila Bella a začala uklízet hru zpátky.

Tu noc usnula v posteli stulená do klubíčka vedle svého přítele, který krásně hřál. Voněl po lese a ve spaní si pro sebe mumlal a trošku chrápal. Ale za nic na světě by ho nevyměnila.