Sara:

Grissom mě vezl domů. Seděli jsme v autě, nikdo nic neřikal. Když jsme konečně dojeli před můj byt Grissom se mě zepta: "Jsi v pořádku?" Co jsem měla říct? V pořádku jsem teda moc nebyla, ale radši jsem jen přikývla. Nevěřil mi. Bylo to na něm vidět. Vyskočila jsem z auta a hnala se ke dveřím. Asi jsem chtěla aby šel za mnou...ale nešel. Jen tam tak seděl.Tak jsem za sebou zabouchla a zřítila se podél dveří na zem. Slzy mi tekly proudem. Seděla jsem takhle asi dalších 10 minut a pak se začala zvedat. Najednou někdo zaklepal. Otřela jsem si oči ikdyž jsem věděla, že to asi nepomůže a otevřela jsem. Byl to Griss. Chvíli na mě jen koukal a po chvíli, kdy už jsem snad ani nedoufala, že by něco udělal nebo snad jen řekl mě objal. Jak dlouho jsme tam stáli to netušim. Gil se ale odtáhl a...políbil mě... On ten chladný a bezcitný Gil Grissom, jak jsem o něm jednou řekla, mě políbil. Pak se mě zeptal: "Nejdu pozdě?" Ani jsem nepřemýšlela nad odpovědí:"Ty nikdy."

Grissom:

Vezl jsem Saru domů. Seděli jsme v autě, nikdo nic neřikal. Když jsme konečně dojeli před její byt, zeptal jsem se jí jestli je v pořádku. Jen přikývla, ale poznal jsem, že není. Vyskočila z auta a běžela ke dveřím. Ještě jsem zachytil její poslední pohled. Chtěl jsem vstát a jít za ní, ale nešlo to. Musel jsem přemýšlet. Co by se stalo kdybych ji nepotkal...ztratil bych to, co jsem tajně tak miloval a snažil se to skrýt...a to jsem chtěl změnit. Zaklepal jsem na její dveře. Chvíli se nic nedělo. A pak mi Sara otevřela. Oči měla rudé od slz. Díval jsem se na ní. Byla krásná. Nevěděl jsem co říct, ale vypadala tak zoufale, že jsem jí prostě musel obejmout. Ani nevim jak dlouho jsme tam tak stáli. Minutu, hodinu,den...přišlo mi to absolutně přirozené a už v životě jsem ji nechtěl pustit. Věděl jsem ale, že ještě něco udělat musim...a políbil jsem ji. "Nejdu pozdě?" "Ty nikdy" Vlastně jsem doufal, že takhle odpoví.

Když jsme pak leželi v posteli a Sara spala, uvědomil jsem si jak málo stačilo, abych o ní přišel.