Kapitola 1: Nalezení otce a plány na nový život
Harry Potter ležel na svém malém lůžku v přístěnku pod schody v Privet Drive číslo 4. Třásl se, mezi vzlyky mohl cítit bolest na zádech, kde ho jeho strýc opakovaně uhodil svým páskem. Bylo mu teprve deset let a ptal se sám sebe, kolik toho může ještě vydržet.
Byl zvyklý na časté bití, pokaždé když si jeho strýc potřeboval ulevit od stresu, ale to co se stalo dnes, ho zanechalo v obavách z toho, co přijde příště. Nikdy dříve se ho strýc Vernon takhle nedotýkal.
Když byli jeho teta Petunie a Dudley pryč nakupovat, tak ho strýc zbil, když byl příliš pomalý, aby mu přinesl jeho láhev piva, kterou požadoval. Potom se začal Harryho dotýkat a říkal mu, že by měl být hodný chlapec a měl by prosit svého strýce. Díkybohu, začal s tím, sotva uslyšeli, že se jeho teta a bratranec vrací. Strýc Vernon hrubě strčil Harryho do přístěnku a řekl mu, že to dokončí později.
Harry nebyl hloupý. Byl daleko chytřejší. Ve škole se mohl schovat v knihovně před svým bratrancem a jeho kamarády, vědě, že knihovna je poslední místo, kam by jeho bratranec dobrovolně vstoupil. Mohl strávit všechen svůj čas čtením. Mohl utéct před realitou do knih a svou zvědavost ukojit ve vědeckých knihách, kde byla vysvětlená spousta zajímavých věcí. Vždycky se zajímal, jak věci fungují, proč slunce vychází každý den, proč elektřina poskytuje světlo a pohání stroje, jak funguje lidské tělo a tak. Každý den byl zvědavý na nějakou novou věc, svoje odpovědi našel v knihách.
Zjistil, už před dávnou dobou, že se nemůže ptát svých příbuzných. Skamarádil se s knihovnicí a ta mu dovolila si některé knihy odnést domů, kde je rychle schoval pod postel. Byl velmi chytrý, ale staral se o to, aby byl ve třídě průměrný, kdykoli byly jeho výsledky lepší než Dudleyho, bití bylo horší. Zvykl si každou noc číst a objevil svět, který se mu zdál kouzelný.
´Magie´bylo slovo, které se u Dursleyů nesmělo vyslovit. Nikdy nerozuměl tomu, proč jeho strýc zrudne od hněvu, když se to slovo zmíní, a proč jeho teta zatne čelist a její oči zchladnou. Naučil se nikdy nezmiňovat věci, co dokáže.
Od raného věku zjistil, že může pod stresem nebo z citového otřesu dělat nevysvětlitelné věci. Mohl zmizet z jednoho místa a objevit se na jiném, zatímco utíkal před Dudleym a jeho kumpány; mohl vytvořit kouli světla, která se vznášela ve vzduchu, když v noci četl; mohl splynout s lůžkem, když byl příliš vysílený z nedostatku jídla nebo ztráty krve. Poprvé, zkusil najít odpovědi v knihách, jako proč to dokáže, ale nikde o tom nenašel ani slovo.
Našel pouze tento druh věcí zmíněný ve fantastických románech, které vyprávěly o kouzelných světech a bytostech. Ale před dlouhou dobou je přestal číst, pouze ho nutili toužit po tom, aby patřil do jednoho z těch světů, být jednou z postav. Tak omezil čtení jen na užitečné věci.
Malý chlapec přesto procvičoval své nevysvětlitelné schopnosti a nyní je mohl přinejmenším kontrolovat o trochu lépe. Mohl je použít, kdykoli chtěl. Stále mohl dělat jen nedůležité věci, ale věřil, že když bude cvičit, bude to lepší.
Ale co byly jeho zvláštní schopnosti? Nemohla to být magie. Jeho strýc vždycky řval, že magie neexistuje a on se naučil mu neodporovat.
Jeho výprasky neznamenaly nic. Harry si na ně zvykl a obvykle se choval tak, jak jeho teta a strýc chtěli, aby se vyhnul trestu. Dělal snídani, oběd, večeři, staral se o zahradu; myl podlahy a koupelnu… Bylo mu to jedno. Vždy to tak bylo, neznal nic jiného. Ale dnes jeho strýc udělal něco jinak. Něco, co věděl, že není správné.
Dnes musel udělat rozhodnutí, které změní celý jeho život. Mohl si vybrat – zůstat nebo odejít.
Harry potřásl hlavou, jak o tom uvažoval.
Mohl by tu zůstat. Jestli zůstane, jeho strýc se ho znovu pokusí dotýkat a tentokrát by ho nikdo nemusel vyrušit. Věděl, že to nebylo normální, aby se strýc takhle dotýkal svého synovce. Nikdy neviděl, že by se strýc Vernon takhle dotýkal Dudleyho, a zřejmá hrozba bolesti, kdyby to někomu pověděl, jasně značila, že na tom bylo něco špatného. Díkybohu, nestalo se nic kromě toho, že mu jeho strýc podivně čechral vlasy a hladil záda, ale bylo jasné, že chtěl víc.
Posadil se rovně, mrkaje, když ucítil šlehnutí bolesti v zádech.
Ne, nemohl tady zůstat. Zacházeli s ním jako se sluhou; byl bit, hladověl, oblékali ho do Dudleyho starých, odložených a obrovských košil a kalhot. A teď k tomu přibyl příslib nové hrůzy. Musel odejít.
Rozhoduje se, jeho oči zářily odhodláním za jeho starými, rozbitými brýlemi. Harry znovu zamrkal, když se zvedl z lůžka. Opatrnými pohyby vyndal zpod postele svůj starý ruksak a strčil do něj nějaké oblečení a některé ze svých nejzajímavějších knih.
Potichu otevřel dveře přístěnku a tiše se plížil halou. Harry se zastavil, poslouchaje zvuky přicházející z obýváku. Věděl, že jeho příbuzní sledovali televizi, jako každý večer. Neslyšel žádné hlasy, kromě toho, co vycházel z televize.
Když neslyšel žádné šoupavé kroky, věděl, že Dursleyovi nemají nejmenší tušení o tom, co chce udělat. Harry sevřel svůj ruksak pevněji a po špičkách přešel k hlavním dveřím.
Čekal před nimi, stále dveře neotvíraje, dokud z televize neuslyšel hlasité zvuky. Jeho šance přišla, když slyšel, jak spustil kulomet a po trhnutí dveřmi, Harry rychle pelášil z domu.
Když běžel, jak nejrychleji mu jeho krátké nohy dovolily, slunce zapadlo. Cítil se unavený a vyčerpaný, ale musel jít dál. Harry si hodil batoh přes rameno a skousl ret, aby potlačil zakňučení bolestí, přidržoval si své hodně velké kalhoty, které sebejistě pohupovaly kolem jeho boků a hrozily, že sjedou dolů, aby o ně zakopl, jak se hnal opuštěnou ulicí.
Nakonec dosáhl konce Privet Drive, kde byl park přes silnici. Harry se zastavil, aby popadl dech a posadil se na kraj silnice. Věděl, že si jeho zmiznutí nevšimnou do zítřka, když udělal všechny své práce, měl konečně čas přemýšlet o tom, co udělá.
Teď, když byl venku, přemýšlel o tom, jestli udělal správnou věc. Byl sám, nevěděl, kam jít a neměl žádné peníze. Ale nemohl se vrátit zpět. Jestli se ještě někdy po svém útěku dostane svému strýci pod ruce, tak z něj vymlátí skoro všechen život. Ne, nebylo cesty zpět.
Ale jak může desetiletý chlapec přežít na ulici? Kde najde jídlo a úkryt?
Harry cítil takovou beznaděj a nejistotu, že nemohl potlačit tiché vzlyky. Objal se svými útlými pažemi, jak se začal snášet chlad večera, a po bůhvíkolikáté za svůj život si přál, aby měl někoho, kdo by se o něj staral.
Polekal se, když ucítil, jak se jeho ruky dotkl mokrý čenich. Upravil si brýle na svém nose, aby se podíval na velkého černého psa za sebou, který strkal čumákem do jeho ruky. Nikdy v sousedství neviděl psa a zvíře bylo velmi hubené a srst mělo pokryto špínou.
„A kdopak jsi ty? Nikdy jsem tě tu neviděl."
Pes oblízl Harrymu ruku a zavrtěl ocasem. Harry se zachichotal a otřel si slzy rozedřeným rukávem.
Naklonil hlavu na stranu, stále se dívaje na psa se zvědavostí.
„ Jsi sám, tak jako já, s nikým, kdo by se o tebe postaral. Nikdo tě nemá rád. Bili tě tak jako mě?"
S tím pes přestal olizovat jeho ruku a podíval se na Harryho divným pohledem pro zvíře.
Harry si povzdechnul. Věděl, že mluvení se psem není normální, ale cítil se tak sám… Potřeboval s někým sdílet své starosti, i když věděl, že od zvířete nedostane žádnou odpověď, protože mu nerozumí ani slovo z toho, co řekl.
„Myslím, že bys mohl jít se mnou, ale problém je, že nemám kam jít," řekl Harry ztrápeně. „Zrovna jsem utekl z domova. A víš ty proč? Protože jsem měl dost výprasků od strýce a jeho sprostých poznámek. Radši budu žít na ulici než s nimi."
Zavrtěl hlavou a podíval se pryč od psa, zamumlal: „Přemýšlím, jestli mám vůbec proč žít."
Harry zůstal tichý ve své depresi. Objímal si kolena a zíral na psa. Zjistil, že se dívá do šedých očí, které ho tiše a zaujatě pozorovaly.
Náhle pes zaštěkal a udělal pohyb k němu. Harry sebou trhl dozadu, jak se na něho pes vrhl. Něco bylo hodně zvláštního na prudkosti pohledu těch psích šedých očí.
Harryho oči se rozšířily a jeho čelist poklesla, jak se pes začal měnit přímo před jeho očima. Stalo se to tak rychle, že měl sotva čas mrknout. V jednu chvíli před ním stál velký černý pes a v další, vyhublý ošumělý muž, který ho pozoroval.
Harry vyjekl a vyskočil na nohy, aby utekl pryč od toho cizince.
Jak se pokusil utéct, cítil, že paže svírají jeho ramena, a když chtěl zakřičet, ruka se mu přitiskla na ústa a byl rychle zezadu objat.
Harry bojoval vší svou silou, mlátíce rukama a nohama, ale mužův stisk byl neúnavný a jeho výkřiky byly pohlceny špinavou velkou rukou, která se tiskla k jeho ústům.
Uslyšel naléhavě zašeptané „Věř mi" a náhle cítil jako by jeho tělo bylo protahováno skrz potrubí. Pocit rychle přestal a on otevřel oči.
Stál na ulici, kterou nikdy dřív neviděl. Harry se rychle rozhlédl a viděl, že stojí před řadou domů, byli sami na ulici. Jeho mysl uháněla, jak přemýšlel, co udělá. Bál se a bál se muže před sebou, nerozuměl tomu, co se stalo.
Harry udělal krok zpět od muže a konečně se rozhodl, že je čas zdrhnout.
Nečekaně ruka sevřela jeho paži, než mohl cokoliv zkusit.
„Hary, Harry, prosím, poslouchej mě. Nechci ti ublížit," řekl rychle ošumělý muž.
Harry se od něj odtáhl, jak mu to stisk dovolil. „Jak to, že znáte moje jméno? A co- co? Byl jste pes!"
Zavrtěl hlavou. Vymyslel si to? Co se děje? Kdo je tenhle muž a jak to, že zná jeho jméno? Harry byl s to utéct, ale mužův stisk ho zastavil, ztuhnul, když ho muž znovu oslovil.
„Harry, jmenuju se Sirius Black. Jsem – jsem tvůj kmotr," řekl černovlasý muž mírně.
Harryho tělo se napnulo a on vztekle zakřičel: „Lžeš! Nemám kmotra. Nemám nikoho! Kdybych měl kmotra, tak by si mě vzal k sobě, nenechal by mě s Dursleyovými! Staral by se o mě!"
Výraz bolesti se objevil na mužově vyhublém obličeji. Probodával Harryho svýma šedýma očima a řekl prosebně: „Rád bych tě vychovával… ale nemohl jsem. Byl jsem zavřený. Utekl jsem, abych tě viděl. Potřeboval jsem vědět, jestli jsi v pořádku. Nesnesl bych to…"
Harry nevěděl, co si má myslet. Zavřený? Byl tenhle muž nějaký bláznivý kriminálník, který zrovna uprchl z věznice? Rozhodně tak vypadal. Měl na sobě šedé roztrhané oblečení; měl dlouhé černé vlasy plné špíny a vypadal, jako by nejedl roky.
Sirius Black se prosebně díval na svého kmotřence a viděl, že mu Harry nevěří. Utekl z Azkabanu teprve před týdnem a celou dobu strávil hledáním Harryho. Nikdy nepomyslel na to, že by ho měl hledat v domě Lilyiny sestry. Ne, dokud neuslyšel, jak se několik čarodějů před Děravým kotlem baví o tom, kde by mohl být Chlapec, který přežil, když nebyl v žádné čarodějnické rodině. Když to uslyšel, rychle se dovtípil, že Brumbál vzal Harryho k Dursleyům, a chtěl starého muže roztrhat na kousky.
Kdokoliv, kdo znal Lily, věděl, že má sestru, která ji nenávidí, pohrdá magií a musela udělat z Harryho života peklo. Díkybohu věděl, kde Lilyina sestra žije, od té doby, co Lily jednou doprovodil k Petunii na návštěvu, jelikož Lily chtěla svůj vztah se sestrou spravit, aby ji pozvala na svatbu. James byl zaneprázdněný bystrozorskými povinnostmi a Sirius si vzal volno, aby šel s ní. Skončilo to Petuniiným křikem na Lily o její úchylnosti a Lily plačící mu v náruči. Brzo byli vyhozeni na ulici tím obézním mudlou, kterého si Petunie vzala. Nejradši by je proklel do zapomnění.
Když našel Harryho sedícího na ulici, byl překvapen více, než čekal. Harry byl malý a slabý kluk s modřinami na tváři a pažích. Nikdy by si nepomyslel, že syn Jamese Pottera bude snížen k tomuto. Cítil chladnou zuřivost, když slyšel Harryho mluvit o bití. A jeho srdce se sevřelo, když Harry řekl, že nemá nikoho a neví, jestli je jeho život hoden žití.
Rozhodl se přesně tam na místě, že vezme Harryho k sobě. Nejdříve chtěl pouze vidět, že je chlapec v pořádku, aniž by odhalil, kým je, jelikož mu nemohl mnoho nabídnout. Byl azkabanský uprchlík a zaprvé se musel usadit a plánovat co udělá předtím, než se bude starat o svého kmotřence. Ale potom co vyslechl Harryho, vědě, že malý chlapec chce žít na ulicích, rozhodl se, že ho musí vzít s sebou. I kdyby měl žít neurčitý život štvance.
Siriusovo rozhodnutí zesílilo a řekl prosebně: „Harry, můžu ti všechno vysvětlit lépe, až se vše vyřeší. Nemůžeme zůstat na ulici. Prosím, pojď do mého domu a vysvětlím ti všechno. Prosím, věř mi."
Harry se podíval do mužových očí – Sirius se jmenoval? – a viděl hloubku citu v nich, naději zářící v těch šedých očích. Kousal si spodní ret a opatrně se rozhlédl kolem. Byli úplně sami. Kdyby křičel, přišel by mu někdo na pomoc? A kdyby to udělal, zraní ho ten bláznivý muž, aby byl zticha? Muž stále pevně svíral jeho rameno, a kdykoli se pokoušel utéct, ho zastavil. Nevěděl, co má dělat. A zase neměl kam jít.
„D-dobře," řekl Harry nejistě. Ztuhl a odhodlaně dodal: „Ale nevěřím ti, půjdu sám."
Věděl, co je nejlepší volba. Poslouchat toho šílence a při první příležitosti utéct. Bude ho poslouchat, přesně jak poslouchal svého strýce a tetu, aby se vyhnul trestu. A tenhle muž může být kriminálník, možná uprchlý vrah…Muž vypadal slabý, ale stále byl silnější, nemluvě o tom, že byl starší a vyšší než Harry. Tudíž s ním nemohl bojovat, bude muset počkat na skvělou šanci k útěku.
Sirius se na chlapce usmál. Tohle bylo více jako Harry, kterého očekával. Musel se chlapci obdivovat, pro jeho nedůvěru a pro jeho úsečný projev nezávislosti.
„Dobře. Stoupni si za mě a dívej se na tu řadu domů. Můj dům se objeví přímo před námi, je celkem zábavné to vidět."
Harry se na něho podíval s obavami. O čem to ten chlap žvaní? Jeho podezření se zdála být potvrzena. Ten muž byl blázen. Začínal si myslet, že souhlasil moc rychle, když v tom znenadání domy přímo před nimi se začaly posunovat a přesouvat směrem do stran a mezi nimi začal růst dům.
Harryho čelist poklesla, jak sledoval tu velkolepou podívanou.
Sirius se spokojeně usmál nad výrazem svého kmotřence. Bylo to docela fascinující vidět to poprvé. I když ten dům nenáviděl, byl vyhovující díky všem ochranným a nezakreslitelným kouzlům. Jeho rodiče byli opravdu párek paranoidních parchantů.
Vzal Harryho za ruku a vedl ho k domu. Otočil rezavou zlatou koulí u dveří a otevřel je, vleče Harryho za ruku, vstoupil do domu.
Bylo tam velmi temno. Sirius vytáhl hůlku, kterou ukradl jednomu opilému kouzelníkovi a pronesl ´Lumos´, aby rozsvítil všechny lustry v domě. Bylo to docela depresivní a nesnesitelně špinavé, spousta práce, která se musí udělat, aby z toho bylo místo k žití. Jemně postrčil Harryho dovnitř, když řev začal.
„TY!!! JAK SE OPOVAŽUJEŠ VRÁTIT?! HANBA MÉHO JMÉNA! ZRÁDCE VZNEŠENÉHO RODU -" řval portrét v hale.
„ Merline," zasténal Sirius. „Zapomněl jsem na ni."
Mrkl na Harryho, který stál jako přirostlý k podlaze se zmateným výrazem na tváři.
Otáčeje se k portrétu, Sirius zařval opovržlivě: „SKLAPNI TY STARÁ ČARODĚJNICE!"
Sirius rychle přetáhl přes portrét závěsy a ječení přestalo.
Zavrtěl hlavou, jak si mumlal pod vousy: „Musím popřemýšlet o tom, jak to sundat. Zblázníme se z ní."
Zavedl svého kmotřence, který byl podivně tichý do kuchyně a vrhl silné „Pulírexo", aby očistil stůl a dvě židle.
Harry se posadil, zatímco jeho mysl vířila myšlenkami na to, co právě viděl. Dům se objevil a vyrostl z ničeho, obraz mluvil; a Sirius používal proutek a říkal podivná slova, aby se děly různé věci… Přesně jako když on chtěl, aby se něco stalo…
Nevěděl, co si má myslet, a všechny myšlenky na útěk od tohoto muže ho opustily, jak si promyslel všechny věci hlouběji. Muž uměl dělat věci, jako on, ale on nikdy nepotkal nikoho stejného předtím. A jeho strýc mu vždycky říkal, že je zrůda a nikdo není jako on; že on je jediná výjimka. Navíc, od chvíle, kdy vešel do tohohle domu, cítil něco ve vzduchu, něco známého, bylo to zvláštní, ale ne nepříjemné brnění na jeho kůži.
Sirius se posadil před Harryho a sledoval kmotřencův zahloubaný výraz. Malý chlapec byl chytrý. Vypadal přesně jako James. Vychrtlý, malý a slabý James, ale podoba byla stejná. Ale Harryho chování bylo jako Lilyino. Ona obvykle přemýšlela předtím, než něco udělala; nikdy se nehnala do bláznivých nebelvírských akcí. Smutný úsměv se mu při vzpomínce objevil na tváři.
Díval se na malého chlapce a řekl tiše: „Harry, musíš mi věřit. Jsem tvůj kmotr, ale nemohl jsem se o tebe starat. Potom, co byli tví rodiče zavražděni-"
„Jak to myslíš, zavražděni?" přerušil ho Harry, zamračil se. „Mí rodiče umřeli při bouračce, protože můj otec byl opilý. A naboural do jiného auta, zabil mou matku a rodinu v tom druhém autě."
„COŽE! Kdo ti řekl ty lži?" řekl Sirius a náhle se postavil. Pochodoval před Harrym a naštvaně říkal: „James nikdy nepil! A nikdy nebyl odpovědný za smrt rodiny mudlů. James a Lily byli zavražděni Lordem Voldemortem a byli jedním z nejmocnějších čarodějnických párů toho času. Kdo se opovážil-?"
Harry cítil, jak se jeho srdce zastavilo, a podíval se na pochodujícího muže velkýma rozšířenýma očima. „Čarodějný? Co tím myslíš?"
Sirius se na něho podíval se zvláštním výrazem na tváři. Poklekl před Harryho a vzal jeho malé, štíhlé ruce do své jedné. „Harry, jsi čaroděj. Tví rodiče byli čarodějové."
Při pohledu na nepochopení v Harryho tváři, došel k překvapivému poznání.
„U Merlinových vousů, oni ti nic neřekli. Ti odporní mudlové. Můžeš kouzlit, přesně jako já se svou hůlkou."
Sirius vytáhl hůlku, co ukradl a vložil ji Harrymu do jeho malých rukou, díval se na ni s úžasem.
„Kouzelníci čarují hůlkami. Používáme zaříkadla, aby naše kouzla fungovala. Viděl jsi mě ji používat."
Harry přikývl, jeho mysl stále zmatená, jak pozoroval hůlku ve svých rukou.
Podíval se na muže a zeptal se nejistě: „Já umím kouzlit?"
Sirius pevněji stiskl ruce svého kmotřence a s malým úsměvem řekl: „Ano."
Harry zamrkal. Po několika minutách řekl váhavě: „D-dobře. Myslím – myslím, že to vysvětluje docela dost věcí…"
Potřeboval si to promyslet, Muž – Sirius, napomenul se- řekl, že umí kouzlit. Jeho strýc se mýlil. Kouzla existují. Možná dům se objevil před ním, protože byl „kouzelný", a možná obraz mohl mluvit, protože byl taky „kouzelný". Bylo to příliš dobré, aby to byla pravda, ale nemyslel si vždycky, že je výjimečný? Ano, věděl, že jeho „schopnosti" jsou zvláštní, a teď věděl proč. Byl čaroděj. Bylo to překvapující, ale teď už tomu snadno věřil. Všechno dávalo smysl.
Cítil se šťastný, dokonce víc, než když mu Sirius řekl, že je jeho kmotr. Mohl by o tom lhát? Raději mu chtěl věřit. Muž mu připadal upřímný. Pak si na něco vzpomněl a zamračil se.
„Kdo jsou mudlové?"
Sirius si povzdechnul. Jeho kmotřenec byl naprostý nováček v kouzelnickém světě. Musí mu toho tolik vysvětlit. V hněvu stiskl čelist. Tohle byla Brumbálova chyba! Jak mohl ten stařec udělat takovou věc? Uklidnil se a připravil se, aby Harrymu pověděl všechno, co bylo možné.
„Mudlové jsou ti, kteří ve své krvi nemají magii. Oni nemají naše „schopnosti", jako lidí, s nimiž jsi žil. Většina z nich neví o naší existenci. Je to tak lepší, jinak by se nás báli a uštvali by nás."
Podíval se na svého kmotřence, který vypadal, jako by vše pochopil, takže pokračoval: „Před dlouhou dobou jsme s nimi žili, ale oni se začali obávat našich sil, a takzvaný hon na čarodějnice započal. Mudlové nás začali zabíjet. V kouzelnickém světě se rozhodlo, že se od nich budeme držet dál. Byla použita mocná zaklínadla a nyní jsou celá města chráněna proti mudlům. Nemůžou nás najít, zůstáváme před nimi dobře skrytí. Existují kouzelnické komunity ve všech zemích a máme školy, ve kterých se cvičí mladí čarodějové, jako jsi ty. Naše Ministerstvo kouzel se stará o to, aby naše existence zůstala neodhalena, ačkoli si myslím, že mudlovský ministerský předseda si je vědom, že existujeme, ale nemůže o tom nikomu říct."
Sirius se podíval na Harryho, aby viděl, jestli vše pochopil. Harry, ačkoli viděl, že muž očekává, že něco řekne, byl tak překvapený a neschopný vydat jediné slovo, jak jeho mysl brala vše, co mu Sirius odhalil.
Může to být pravda? Aby existoval celý skrytý svět? Aby byli lidé jako on, kteří umí kouzlit? Harryho srdce začalo bít rychleji nad tou úžasnou vyhlídkou. Nebyl zrůda! Jestli to byla pravda, byli i další jako on. Další, kteří mu porozumí a možná…. Možná se o něj budou zajímat.
„Je toho tolik, co ti musím říct," řekl Sirius. „ Ale hlavní je, že jsi syn Jamese Pottera, což byl velký kouzelník a bystrozor."
Harry se podíval na muže se zmateným výrazem na tváři a Sirius po něm střelil malým úsměvem porozumění.
„Bystrozor je kouzelník, který chytá jiné čaroděje, kteří spáchali zločiny."
„Jako policista? Zeptal se Harry netrpělivý, aby se dozvěděl více o svém otci a kouzelnickém světě.
Sirius se zašklebil. „Ano, ale bystrozoři jsou v našich společenstvích ještě důležitější než policisté. Musí to být silní a mocní čarodějové. Je to jedno z nejprestižnějších zaměstnání v kouzelnickém světě, přestože cena je vysoká." Usmál se ve vzpomínce a dodal: „A trénink je drsný."
Harry po něm střelil pohledem a řekl tiše: „Ty jsi byl bystrozor."
„Ano, byl," řekl Sirius a překvapeně se na něj podíval.
„A co moje matka?" zeptal se Harry tiše.
Bolestný výraz se rozprostřel přes Siriovy rysy, když odpovídal. „Tvoje matka se jmenovala Lily Evansová. Byla léčitelkou, jako doktor – myslím, že takhle jim mudlové říkají-. Pocházela z mudlovské rodiny. Její rodiče byli mudlové a ona se narodila s magií."
„Dobře," řekl Harry pomalu, snaže se všemu porozumět správně.
Sirius se na něho usmál. „Vysvětlím vše, jak nejlépe dovedu. Neboj se zeptat." Harry přikývnul a Sirius pokračoval. „Jak jsem řekl, tvá matka pocházela z mudlovské rodiny, takže když jí bylo jedenáct, dostala svůj bradavický dopis. Bradavice jsou britská čarodějnická škola. Mudlorození jsou stále menšina, ale jsou přijímáni v naší společnosti. Předtím, než ses narodil, časy byly nebezpečné. Mnoho čistokrevných, to jsou kouzelníci, kteří nemají v rodokmenu mudlovskou krev, stálo za tím, že mudlorození nemají být zařazeni do společnosti, kvůli prozrazení našich kouzelnických komunit. Žil tehdy jeden černokněžník jménem lord Voldemort, který chtěl, aby kvůli tomu byli všichni čarodějové z mudlovských rodin zabiti, a měl skupinu následovníků, říkalo se jim Smrtijedi. Byli to temní čarodějové a poslouchali jeho příkazy. Ale také zde byli čistokrevní a nečistokrevní – ti s mudlovskou a kouzelnickou krví- kteří stáli proti nim. Tvůj otec byl čistokrevný čaroděj, z linie Potterů. On, tvoje matka a já, spolu s několika dalšími, jsme byli části skupiny zvané Fénixův řád."
Harry se rychle všech informací a za chvíli jim trochu porozuměl, odložil to stranou pro pozdější zpracování. Sirius ho pozoroval, jako by se dožadoval povolení pokračovat, a tak mu věnoval vděčný úsměv a přikývnutí.
„Řád byl založen Albusem Brumbálem – ředitelem Bradavic – nejdříve, aby bojoval proti tehdejšímu Temnému pánu a potom, aby bojoval proti Voldemotrovi a jeho Smrtijedům. Tehdy byly kruté časy a oni byli mnohem početnější, jelikož spousta kouzelníků a čarodějnic se Voldemortovi bála postavit. James a Lily byli obzvláště významný cíl, protože byli oba velmi mocní a tvořili pár čistokrevného s mudlorozenou, který stál proti Voldemortově „víře". A krátkou dobu potom, co ses narodil, Brumbál Jamesovi navrhl, aby vás s Lily ukryl. Nevěděl jsem, proč si Brumbál myslel, že si pro vás Smrtijedi přijdou, ale nemýlil se. James, Lily a ty jste žili v chatě v Godrikově dolu. Použili Strážce tajemství. Je to kouzlo použité na jednu osobu, která může říct jinému člověku, kde se daný dům nachází. Nejdříve mě James požádal, abych byl strážcem, ale myslel jsem-"
Sirius zatnul pěsti a jeho obličej potemněl. „Myslel jsem, že bude lepší, když bude zvolen Peter Pettigrew. Byl to náš přítel a zároveň nejméně nápadná možnost, jelikož jsem byl Jamesův nejlepší přítel a samozřejmě bystrozor, takže bylo pravděpodobnější, že chytí mě. B-budu toho litovat do konce svého života. Věděli jsme, že mezi námi je špeh a já si myslel, že je to Remus. Remus byl také náš přítel, ale byl to vlkodlak.
Harry měl pocit, jako by jeho mysl byla přeplněna a pracovala na plno. Promnul si čelo, jak se snažil všechno vstřebat. Všiml si, že Sirius narážel na to, že Pettigrew udělal něco, něco špatného. Ale chtěl vědět co; chtěl vědět pravdu o svých rodičích a o tom, jak zemřeli. A další věc ho zaujala. Neřekl Sirius něco o „vlkodlakovi"? O vlkodlacích byly filmy. Někteří lidé se na ně rádi dívali.
„ Ne lidé," řekl Harry sám sobě, „Mudlové." A byl sám překvapený, že mezi tím dělá rozdíl. Ale on vždycky věděl, že je jiný než ten zbytek… speciální, nějak.
Sirius si špatně vyložil Harryho překvapený výraz a usmál se. „ O ano, on existují. Jsou vedeni jako temné bytosti a přeměňují se každý úplněk do nemyslící bestie, která útočí na každého. Ale Remus byl vždycky jemný a milý, a já si hloupě myslel, že by to mohl být on, když ho Brumbál vyslal vyjednávat o spojenectví k vlkodlačí smečce. Myslel jsem si, že byl možná přesvědčen, aby se přidal k nim proti nám," povzdechnul si a pokračoval: „Pouze James a Lily věděli, že jsme vyměnili strážce tajemství, takže nikdo nevěděl, že to byl Peter, kdo zradil tvé rodiče."
Sirius se zastavil, a potom naštvaně zavrčel: „Peter byl Smrtijed a řekl Voldemortovi o místě, kde se skrývali tví rodiče. Vsadím se, že ta proradná krysa byla pyšná na to, že svému pánovi donesla tak důležitou informaci."
„Počkej!" řekl Harry, když už chtěl Sirius pokračovat. „ Kdo je Smrti - říkal jsi Smrtijed? Dobře, kdo je to, a kdo je Voldemort?"
Siriusova tvář potemněla, když řekl hlasem plným nenávisti: „Voldemort, nebo také Vy-víte-kdo, jak ho ustrašení kouzelníci a čarodějky volali, byl velmi mocný temný čaroděj. A temný čaroděj je… No, řeknu ti o tom více později. Ale Voldemort byl Temný pán, to znamená, že měl skupinu následovníků, kde byli také temní čarodějové, většina z nich každopádně. Jeho stoupenci se nazývali Smrtijedi a byli jím označeni. Můžeš je poznat podle Znamení zla na jejich levém předloktí. Je to druh… Jak to mudlové nazývají? Jo, už vím. Druh tetování, magického tetování."
„Dobře," řekl Harry pomalu, pobíraje to všechno. „Ale proč se ho lidé bojí?"
„Báli se ho," zašklebil se Sirius. „Bohudíky zemřel. Ale stejně si myslím, že se někdo přesto třese při zvuku jeho jména. Voldemort byl zvrácený a bezcitný. On a jeho veselá banda následovníků zabila tisíce kouzelníků a čarodějek. Došlo k válce a vylo to strašné."
„Voldemort zemřel?" řekl Harry se zájmem. „Jak?"
Siriova tvář se naplnila smutkem. „Na Halloween, když jsi byl jednoroční miminko, Voldemort přišel a zabil tvé rodiče. Nikdo neví, co se přesně stalo, ale přežil jsi. Pokusil se tě zabít vraždící kletbou – magická kletba, která zabíjí okamžitě – ale ona se odrazila a zabila jeho místo tebe. Zůstala ti jenom jizva ve tvaru blesku na tvém čele."
Sirius pozoroval svého kmotřence. Harryho oči byly vlhké a přejížděl si prstem po jizvě, ale zůstal tiše.
Temný čaroděj zabil jeho rodiče? A pokusil se ho zabít, ale on přežil? Harry zavrtěl hlavou. Nerozuměl tomu. Proč jeho rodiče zemřeli a on přežil?
„Byl jsi jmenován Chlapcem, který přežil a Zachráncem kouzelnického světa, protože jsi zabil jednoho z nejtemnějších Pánů na světě," řekl Sirius tiše. „ Ale já jsem předešel sám sebe. Tu Halloweenskou noc jsem se vrátil z bystrozorské akce a přijel do Godrikova dolu, abych viděl Jamese. Když jsem se tam dostal, část domu byla zničená a já jsem viděl tvého otce mr-mrtvého ležet u vchodu."
Vzlyk unikl ze Siriova hrdla, ale on se přinutil pokračovat. „Já – já hledal jsem Lily a tebe. Byl jsi ve svém pokoji, a ona ležela mrtvá před tvou postýlkou. Myslel jsem, že tě chránila před Voldemortem a on ji zabil předtím, než se tě pokusil zabít. Nevím, proč tě chtěl Voldemort zabít. Vždycky jsem si myslel, že chtěl Jamese a Lily, protože to byli jeho dobře známí odpůrci. Nic z Voldemorta nezůstalo, pokoj byl úplně zničený a zdi zčernaly a hroutily se. A ty jsi ležel a díval ses na svou matku…"
Sirius umlknul a jeho tělo se lehce třáslo, jak potlačoval tiché vzlyky. Harry mohl vidět, jak početné slzy kreslí bílou cestu přes Siriovy špinavé tváře.
Harry se cítil otupělý. Stěží mohl pochopit všechno, co mu řekl. Byl tím příliš šokovaný, bylo toho tolik, co si musel promyslet. Ale byl rád, že mu Sirius řekl vše, bez skrývání nějakých tajemství. Zacházel s ním jako s dospělým, a on byl za to vděčný. Tiché slzy dlouho stékaly po jeho tvářích, ale on chtěl vědět víc.
Sirius před ním poklekl a nyní otevřeně brečel. Vypadal tak zničeně a provinile. Harry k němu cítil silnou náklonnost. Klekl si a objal ho kolem pasu. Sirius ho v odpověď sevřel, zatímco vzlyky otřásaly jeho vyhublým tělem. Ale Harry potřeboval vědět víc.
„Co se stalo pak?" zašeptal proti Siriově hrudi.
Cítil strašnou zlost na Petera, přítele jeho rodičů, který je zradil, ale musel ovládat svoje emoce a dozvědět se zbytek.
„Z toho žalu a zlosti jsem se zbláznil," řekl Sirius. „Vytáhl jsem tě z domu a pak přišel Hagrid. Byl členem řádu, poslal ho Brumbál. Brumbál na dům vložil kouzlo, které ho mělo varovat, kdyby byla ochrana domu prolomena, a tak věděl, že se něco stalo. Dal jsem tě Hagridovi."
Podíval se na Harryho očima, které se leskly lítostí a vinou, a dodal: „Merline, neměl jsem to dělat. Měl jsem tě vzít k sobě! Byl jsem hlupák. Byla to moje chyba! Nechal jsem tě s Hagridem, protože jsem chtěl toho zrádce najít a zabít ho. Strávil jsem celou noc hledáním Petera, a našel jsem ho až pak další den v mudlovském Londýně. Ten zpropadený zbabělec se schovával, postavil jsem se mu, a předtím, než jsem měl čas zareagovat, ten zrádný bastard vyhodil do vzduchu celý blok budov a zabil tak asi dvacet mudlů, uřízl si prst, přeměnil se na krysu a zdrhl."
Harry se přinutil myslet jasně. „Jak ty myslíš, přeměnil se na krysu?"
„Jako když jsem se z psa změnil zpět na člověka. My tři, James, Peter a já, jsme byly zvěromágové, umíme se přeměnit na zvířata. Ale o tom nikdo neví. Víš, je to nezákonné bez registrace a my jsme se neregistrovali. Takže si všichni myslí, že já jsem zabil Petera, jelikož po něm zbyl jen prst, a že jsem taky zabil ty mudly. Bystrozoři si pro mě okamžitě přišli a byl jsem zatčen a bez soudu poslán do Azkabanu," vychrlil ze sebe Sirius, jako kdyby to, že to řekl rychleji, mohlo zmenšit smutek, který cítil.
Byl jsem tak šílený vztekem, že jsem nemohl nikoho utvrdit o své nevině a cítil jsem takovou vinu, že jsem věřil, že to bylo zasloužené. Azkaban je kouzelnické vězení. A od té doby jsem žil tam. Ale dál jsem to nemohl snést. Tak dlouho jsem přežil jen díky své zvěromágské podobě. Vězni jsou hlídáni temnými bytostmi zvanými Mozkomorové, vysávají z tebe veškeré štěstí, a hodně vězňů se z toho po pár měsících zblázní. Ale já jsem neměl žádné šťastné vzpomínky; můj nejlepší přítel a žena, kterou jsem miloval, byli zavražděni a byla to moje chyba. Používal jsem svou zvěromágskou podobu, aby zabránil Mozkomorům mě vysávat příliš dlouhou dobu. A před týdnem jsem konečně začal hledat cesty úniku. Stále jsem myslel na tebe a na to, že si myslíš, že to já jsem zradil tvé rodiče. Myslel jsem, že jsi byl vychován jako čaroděj, a jako takový, bude věřit stejně jako ten zbytek, že to já byl zrádce. Konečně jsem přišel k sobě, přeměnil se, proklouzl skrz mříže a vydal se tě hledat. Zpočátku jsem chtěl zabít Petera, ale pak jsem si uvědomil, že jsi s Dursleyovými, a tak jsem se musel přesvědčit, že jsi v pořádku."
Sirius se odmlčel a potom zavrčel, „Nikdy jsem nepomyslel na to, že by tě s nimi Brumbál nechal. Přišel bych za tebou dříve, kdyby mi to přišlo na mysl. Všichni věděli, že Petunie nenáviděla tvou matku a magii!"
Harry všechno vstřebal mnohem klidněji, vědě, že mu to dovoluje rychle přemýšlet o tom, co mu Sirius řekl. Nakonec se zamyslel nad poslední částí. Takže to byl ředitel Brumbál, kdo ho umístil k Dursleyovým, i když věděl o jejich nenávisti k čarodějům.
Ale proč? Jestliže byl tak významný pro kouzelnický svět, jakožto příčina Voldemortova pádu, proč by ho nechali žít v nevědomosti v mudlovské rodině? Proč ho ředitel nekontroloval? Zanechalo to v něm špatný pocit. Mohl by o tom přemýšlet, až bude sám. Musel si promyslet strašnou spoustu věcí. Proč mu vraždící kletba neublížila? Jak bylo možné, aby jako dítě zabil tak mocného kouzelníka jako Voldemorta? Věděl tak málo o světě, který mu Sirius popisoval. Byl rozhodnutý dozvědět se o něm co nejvíc, co nejrychleji, tak rychle, jak mohl. Ale byl po tom všem poslouchání hrozně vyčerpaný. A jeho poraněná záda mu způsobovala bolest. Tolik toho musel promyslet, tolik se toho musel dozvědět…
Sirius se podíval na Harryho a viděl znovu jeho zamyšlený výraz. Harryho klid během všeho, co mu řekl, ho překvapil. Chlapec plakal a objímal ho, ale choval se jako dospělý. Jaký život to vedl, když se chová tak klidně i za těchto okolností? Kterýkoliv normální kluk by vzlykal a naříkal pro své rodiče, a nebyl by schopný slyšet tolik o tak temných a násilných věcech. Místo toho, Harry chtěl vědět víc a utěšoval ho, i když by to mělo být spíš naopak.
´Tolik toho vytrpěl, a přesto je tak silný. Je mimořádný.´ Sirius byl na něho pyšný. Ale znovu přemýšlel o tom, jak Harryho našel. Jeho kmotřenec utekl od Dursleyových a byl pokrytý modřinami. Když ho objal, cítil, že sebou Harry trhnul, ale rychle to skryl. Harry řekl, že dostával výprasky, ale on byl rozhodnutý dozvědět se víc.
„Harry," řekl Sirius tiše, „můžeš mi říct, proč jsi utekl od Dursleyových?"
Okamžitě si všiml, že se chlapcova ramena napjala.
Harry se odtáhl z objetí, aby se podíval na Siria. Tenhle muž se mu tak otevřel. Strašně trpěl po dlouhou dobu. Byl to jeho kmotr a byl svolný s tím vzít ho k sobě. Dlužil mu pravdu.
Zhluboka se nadechl. „Slyšel jsi, co jsem ti řekl, když jsi byl pes. Teta Petunie mě nikdy neměla ráda a nutila mě dělat všechny práce v domě. Zacházeli se mnou jako se sluhou, žil jsem v přístěnku a málokdy jsem dostával jídlo. Dudley mě používal jako svůj boxovací pytel, ale nejhorší byl strýc Vernon. Vždycky mi říkal zrůdo a lhal mi o mých rodičích. Bil mě bez jakéhokoliv důvodu. Ale na to jsem si zvykl. Nedávno…"
Harry chvíli váhal, ale rozhodl se být úplně upřímný. „Dnes v noci se to stalo poprvé, ale já se bál, že se to bude opakovat. Po výprasku se mě začal do-dotýkat." Koktal a tak se zhluboka nadechl a pokračoval. Neodvážil se podívat na Siria, radši zíral na stěnu za ním. „Začal mě hladit po z-zádech a říkat divné věci. Vážně jsem se bál."
Sirius ho rychle objal, než si uvědomil chlapcova zranění na zádech. Harry vydal malé zakňučení. Cítil tak strašný vztek, bezmocnost a nenávist.
„Harry. Harry, já- Co… Co se stalo?"
Musel se držet, aby se nevydal najít toho mudlu a pomalu ho umučit, ale potřeboval vědět, jestli se stalo něco dalšího. Merline, jestli se ten mudla pokusil sexuálně zneužít jeho kmotřence, tak ho vykuchá.
Harry mohl cítit Siriův vztek a zvláštní teplo se rozlilo jeho hrudí. Nikdo dřív se nestaral. A tenhle muž se zjevil zničehonic a vzal ho k sobě. Teď měl skutečnou rodinu. Mnohokrát doufal, že se objeví nějaký dávno ztracený příbuzný, který ho zachrání od Dursleyů, ale vzdal se toho snu už dávno.
„Moje teta a bratranec přišli a strýc Vernon mě rychle strčil do přístěnku. Ale slíbil, že bude pokračovat tam, kde přestal. Jeho dotyk mě děsil… Věděl jsem, že to nebylo normální…. Že to bylo špatné, jelikož jsem ho nikdy neviděl takhle se chovat k Dudleymu, mému bratranci…. A věděl jsem, že nebudu schopný ho zastavit, jestli to zkusí znovu. Takže jsem se rozhodl utéct," pokrčil Harry rameny a dodal: „Moc jsem tam toho nenechal, jsem si jistý, že budou nadšení, že jsem zmizel."
Sirius děkoval Merlinovi, že se nic dalšího nestalo. Cítil hlubokou úlevu. Ale i přesto toho Harry spoustu vytrpěl. Při bozích, udělá to správně. Postará se o něj. Aspoň tohle přinejmenším dlužil Lily a Jamesovi. Sirius vzal do rukou Harryho bradu, aby viděl výraz očí svého kmotřence. Ty oči, Lilyiny oči. Svíralo se mu z nich srdce.
„Harry, teď máš mě. Nikdy tě neopustím. Budu se o tebe starat. Žádné dítě by nemělo zažít to, čím jsi prošel. Nemám ti skoro co nabídnout. Jsem na útěku a nemůžu vycházet na veřejnost, ale chci, abys žil se mnou. Můžu ti vyprávět o tvých rodičích a o kouzelnickém světě. A nikomu už znovu nedovolím, aby tě ode mě odvedl."
Harry cítil, jak jeho oči vlhnou. Teď měl někoho. „Děkuji."
Harry si pročistil hrdlo a rozčileně dodal: „Rád bych žil s tebou a chtěl bych vědět všechno, co mě můžeš naučit."
Sirius se usmál. „Velmi dobře, mrkneme se na pokoje a já zkontroluju tvá zranění. Nemám v domě žádné lektvary, ale zítra pošlu sovu, abych nějaké obstaral."
Viděl zvědavost v Harryho očích a chlapcovu dychtivost dozvědět se víc. Měl toho tolik, co musel svého kmotřence naučit. Usmál se. „Vysvětlím všechno o sovách a lektvarech zítra. Teď budeme odpočívat."
Postavili se a tiše vyšli do druhého poschodí. Sirius vzal Harryho do Regulova pokoje, hůlkou vyčistil ložnici a pokrývky a povlečení. Přinutil Harryho, aby si sundal košili a byl zděšen, když uviděl stopy po pásku. Ale udržel se a nezačal ječet. Jednoduše si vzal mokrý ručník z koupelny a vyčistil rány mýdlem.
Nebylo tady nic dalšího v domě. Zítra obdrží peníze poslané od Gringottů sovou, aby koupil jídlo a jiné věci, opět soví poštou. Merlinovi díky, že skřeti neměli žádný problém jednat s trestanci, byl to pouze obchod a koneckonců byl teď Hlavou Domu Blacků. A navíc sovy nemůžou vysledovat na Grimauldovo náměstí díky ochranným kouzlům.
Přitáhl si Harryho a políbil svého kmotřence na čelo. Zítra bude dlouhý den.
Harry se probudil s pocitem, že snad ještě nikdy ve svém životě nespal tak dobře. Vzpomněl si na včerejší události a usmál se. Zdálo se to jako věčnost od té doby, co žil s Dursleyovými. Tolik se toho změnilo. Věděl, kdo byl. Měl v životě jeden cíl. Naučí se všechno o magii a stane se mocným čarodějem jako jeho rodiče. Udělá svá vlastní rozhodnutí a nikdy nedovolí, aby ho někdo ovládal, jako to dělal Brumbál. Jeho život nebude nikdy určován nikým jiným.
Strávil celou noc přemýšlení o všem, co mu Sirius řekl a dospěl k tomu, že chtěl vědět víc o Voldemortovi a jeho následovnících, a víc o záležitosti čistokrevných-mudlorozených. Sirius řekl, že Voldemort a jeho stoupenci byli temní čarodějové. Co to znamená? Magie byla rozdělená na různé druhy? Nezáleželo na tom, znalost byla znalost a ne špatná. A vědění mu v kouzelnickém světě pomůže. Čím víc bude vědět o různých druzích magie, tím lépe se před nimi bude moct chránit. Nikdy už znovu nedovolí, aby ho někdo zranil nebo znevážil.
A také přemýšlel o Brumbálovi. Zprvu byl zmatený, ale nakonec hněv zvítězil nad čímkoli dalším. Ten muž ho zanechal s Dursleyovými. Sirius řekl, že kdokoli, kdo znal jeho matku, věděl, že její sestra nenávidí magii. Tak proč ho tam Brumbál nechal? Proč ho nikdo nekontroloval? Zvlášť, když byl tak slavný, jak Sirius naznačoval.
Rozzlobilo ho to, hlavně když došel k závěru, že kouzelník zvaný Brumbál zařídil věci tak, že vyrostl zcela nevědomý kouzelnického světa. Jestli byl tak významný, měl se dozvědět o magii, jak nejdříve to bylo možné, a měl být vychováván ve svém vlastním světě; ne zanechán, aby se cítil jako zrůda s magií-nesnášejícími mudli. A věděl, že Sirius byl kvůli tomu na Brumbála taky naštvaný. Také přemýšlel, jak je možné, že vůdce Řádu dovolil, aby byl jeden z jeho členů uvězněn bez soudu…
Sirius se probudil a zasténal, když si uvědomil, že je v domě svých rodičů. Zapřísáhl se, už před dlouhou dobou, že se sem nikdy nevrátí. Ale bohužel, když jsou časy zlé, výjimka musí být udělána.
Usmál se, když si vzpomněl, že má svého kmotřence u sebe. Dalo mu to novou chuť do života. Když James a Lily zemřeli, cítil se, jako by už neměl důvod žít. Šťastně se vytratil v nic ve své cele v Azkabanu. Nyní pochopil, jak byl sobecký. Harry ho potřeboval a on toho chlapce nechal v Brumbálových spárech.
Sirius se zamračil. Nikdy nepředpokládal, že by Brumbál byl schopný takové manipulace. Vždycky k tomu muži choval velkou víru. Dobrá, po tom, co se dozvěděl, že mu nebude umožněn soud a nikdo nemluvil o tom, že by nějaký požadoval. Letmo přemýšlel ve své cele, proč mu Brumbál nezařídil proces. Ale nyní ty otázka znamenala mnohem víc, protože se Brumbál začal vměšovat do života jeho kmotřence a dělal vše horší.
Možná může být Nebelvír, ale rozhodně pozná zmijozelskou taktiku, když ji vidí. Koneckonců, byl vychován jako Black, těžko můžete dostat lepší výcvik, než když vás připraví pro realitu života a pomohou vám čelit pravé tváři jiných.
Co Brumbál udělal, byl jasný pokus udělat z Harryho poníženého a vděčného chudáčka směrem k němu; bezelstné dítě snadno zmanipulovatelné a tvárné podle jeho přání. Byl si jistý, že většina kouzelnického světa by byla zděšena, kdyby se dozvěděla o tom, že byl Harry vychován jako mudla, bez znalosti svých čarodějnických kořenů. Jejich Zachránce zredukovaný na mudlu! Křičeli by hanbou.
Brumbál jistojistě chtěl, aby mu byl chlapec vděčný a aby se naučil pouze to, co Brumbál chtěl. Bylo evidentní, že se Brumbál obával toho, že by se z Harryho stal sebevědomý, nafoukaný a sebejistý kluk jako James. A jaká je nejlepší příležitost zničit tuhle možnost než nechat Harryho žít s kouzelníky nenávidějícími mudly?
Slíbil, že Harryho naučí všechno, co bude potřebovat k tomu, aby se postavil na vlastní nohy. Až jeho synovec vyroste, ponese těžké břemeno. Brumbál se z něj pokusí udělat symbol Světla a mít ho pod svou kontrolou. A temní čarodějové se ho pokusí naklonit jejich věci. Všichni si myslí, že se z Harryho stane mocný kouzelník. A on ví, hluboko uvnitř, že se Voldemort může vrátit.
Během jeho bystrozorských dnů často slyšel od chycených čarodějů, že Voldemort podnikl jisté kroky, aby dosáhl nesmrtelnosti. Nikdo tomu doopravdy nechtěl uvěřit, ale on měl dostatek vědomostí z Černé magie, aby věděl, že kdokoli mocný tak jako Voldemort je schopný si udržet nesmrtelnost v určitém smyslu. Existovala spousta temných zaklínadel a hrůzostrašných rituálů, které mohli přinejmenším udělat jednoho téměř nezničitelným. A způsobem jakým se Voldemortovo tělo rozpadlo na prach, bylo zřejmé, že ten chlap si něco udělal. Vraždící kletba nechává tělo koneckonců netknuté. Harry se bude muset s Voldemortem v budoucnu utkat, nebo přinejmenším se zbylými Smrtijedy.
Teď, když věděl o Brumbálových manipulacích a způsobu, jakým mudlové zacházeli s Harrym, věděl, že nemůže zůstat tím stejným omezeným Nebelvírem, kterým byl. Pro Harryho dobro, bude muset přijmout své temnější stránky a naučit svého synovce, co jen může. Dokonce zahrnout i nějaká temná zaklínadla, když žádná bílá magie nemůže pomoct čaroději v boji se Smrtijedem.
Navíc už si nebyl tolik jistý Brumbálovou ideologií. Starý muž byl zaujatý vůči temným rodinám a Černé magii. On vždycky odmítal Černou magii, protože mu je rodina vnucovala, ale Harrymu bude užitečná, pro jeho ochranu. A vždycky tajně souhlasil s čistokrevnými, že mudlové jsou velmi nebezpeční a že mudlorození představují prasklinu v bezpečnosti. Samozřejmě, to neznamenalo, že by si myslel, že by měli být zabiti, nebo že by byli podřadní, ale řešení muselo být nalezeno.
Předtím neznal mnoho mudlů , ale to, co Harrymu udělal jeho strýc, bylo v kouzelnickém světě neslýchané. Čarodějové opečovávali své děti a nikdy by je nebili nebo sexuálně nezneužili. Bylo tak málo čarodějů v porovnání s mudli, a tak mělo blaho dětí velkou důležitost. A ještě víc v čistokrevných rodinách, které obvykle měli jedno nebo dvě děti, aby byli co nejmocnější; jelikož se věřilo, že více dětí ředí sílu magie rodu. A ještě větší důležitost byla kladena na dědice rodu.
Jeho rodiče na něj nikdy nevztáhli ruku. Despoticky požadovali, aby dodržoval jejich ideologii a přesvědčení, ale nikdy kvůli tomu nebyl zraněn. Nikdy si to neuvědomil. Temné rodiny si opravdu cenili svých dětí, víc než v rodinách světla; jelikož vkládali větší důraz na pokrevní linie a magickou sílu svých dědiců, a protože pro ně byl dědic nenahraditelný. A naprosto s tím souhlasil.
Harry seděl v knihovně, kterou našel během svého průzkumu domu.
Byl ranní ptáče a viděl, že se Sirius ještě neprobudil. Jeho zvědavost ho přinutila potloukat se matně osvětleným domem. To, co viděl, ho fascinovalo. Narazil na velmi podivné a lehce děsivé věci; stěna pokrytá hlavami nějakého divného stvoření, s velkýma očima a špičatýma zelenýma ušima; plazící se ruka v zásuvce; stojan na deštníky udělaný z nohy nějaké obří příšery a tak.
Myslel si, že uviděl stín, pohybuje se kolem, ale po chvilce čekání, jestli se někdo objeví, a poté co nic neslyšel, pokračoval ve svém průzkumu. Také viděl spoustu portrétů chrápajících čarodějů a spících čarodějek, všichni mu určitým způsobem připomínali Siria. Domyslel si, že to musí být jeho předchůdci. Shledal fascinujícím, že jsou portréty živé a mohou reagovat. Magie byla prostě úžasná.
Nakonec objevil knihovnu a pocítil se jako doma, kdyby nějaký předtím měl. Byla obrovská a obsahovala spoustu knih, které mohl popsat jako ´temné´; konečně porozuměl tomu, co mu Sirius říkal o temných čarodějích. Nezdálo se mu to tak špatné.
Knihy byly velmi zajímavé a zahrnovaly pohyblivé obrázky ukazující kouzla a rituály. Jiné byly zuřivé a křičely a naříkaly, když je otevřel. Rozhodl se, že si některé přečte, aby se dozvěděl víc o magii. Spousta zaklínadel měla způsobit zranění jiným nebo byly určené k souboji.
Rozhodně neměl rád ty k mučení, ale podle Siria, kouzelníci tam venku tohle znali, takže se to bude muset taky naučit, aby byl připraven. Věděl, že byl daleko za ostatními dětmi, které bylo vychováno jako čaroděj, takže to musí rychle dohnat. Bohudíky byl rychlý čtenář a učil se rychle díky čtecím zvykům, které si vytvořil během života s ´těmi mudly, jak začal nazývat své příbuzné.
Harry si právě četl knihu jménem Historie pravé Černé magie a nemohl ji pustit.
Vyprávěla o příběhu Morgany a jejího syna Mordreda, kteří bádali hluboko, než kdokoli před nimi, v Černé magii; aby se ochránili před mudli, kteří se začali obracet proti nim. Vysvětlovala, jak se Morgana pohádala s Merlinem o nebezpečí odhalení všech jejich schopností mudlům, jelikož oni obvykle zničí všechno, co je silnější než oni sami. Mudlové si začali vytvářet jejich vlastní předpojaté náboženství, které považovalo nevysvětlitelné věci za práci zla, a proto lovili čaroděje, prohlašující je za uctívače Ďábla. Ačkoli to Merlin věděl, odmítl se odloučit od mudlů, Morgana vzala Mordreda s sebou na ostrov na pobřeží dnešní Anglie. A Morgana našla vlastní skupinu kouzelníků a čarodějnic, kteří věřili v sílu přírody a přírodu brali jako zdroj magických sil.
Bylo to fascinující a Harry naprosto souhlasil s tím, co Morgana udělala. Konec konců, měla pravdu, spousta čarodějů byla štvána a mučena mudly, kteří je nařkli z pomahačství Ďáblu, když je chytili při kouzlení. Harry si myslel, že by se to dalo aplikovat na dnešní dobu, jelikož Dursleyovi byli typickým příkladem mudlů za Morganiných časů.
Morgana zjistila, že magie pochází z přírody a čarodějové jsou více spojení se zemí než mudlové, jelikož kouzelníci nepotlačovali proud magie, který vycházel ze země. Modred bádal ještě hlouběji a objevil silnou a čistou magii, kterou pojmenoval Černá, kterou bylo těžké ovládat, ale dávala čaroději sílu ovládat přírodu a její stvoření. Takže takhle vznikla Černá magie a skupina kouzelníků známá jako temní čarodějové. Používali ji k zušlechtění svých těl a myslí, a ke kontrole dalších věcí. Nepoužívali ji k zločinným úmyslům, dokud je mudlové nezačali pronásledovat. Poté, Morgana zaměřila svůj výzkum na vytvoření obranných kouzel pomáhajícím proti útokům mudlů, a vynalezli spoustu temných kouzel, aby měli šanci proti masové síle mudlů.
Harry byl ponořen do čtení, když si všiml portrétu visícího vysoko nad krbem, který byl vzhůru a zkoumal ho. Podíval se na něj a viděl královsky vypadajícího čaroděje s dlouhými černými vlasy, propichujícíma tmavě šedýma očima a impozantním zevnějškem. Byl oblečen do bohatých zelených a černých šatů, které vypadaly jako poslední móda před několika staletími. Muž seděl na své židli jako na trůnu, ale neřekl nic.
Harry přemýšlel, jestli ho má oslovit. Ale rozhodl se pokračovat ve čtení. Kdyby ho to zajímalo, tak by mu to portrét dal najevo.
Sirius hledal svého kmotřence už nějakou dobu a nevěděl, kam by ten kluk mohl jít.
Zkontroloval všechny hlavní obytné místnosti domu, ale ty byly prázdné. Viděl i Kráturu, který se plížil kolem, ale nevěnoval tomu ohavnému domácímu skřítkovi druhý pohled. Skřítek byl příliš odporný na jeho vkus. Tvorova úcta k jeho matce byla nechutná a on sám byl naprosto k ničemu, už dávno přestal uklízet a snažil se ignorovat Siriusovy příkazy.
Sirius byl zmatený. Jedinými místy, která nekontroloval, byly místnosti, kam mohl vejít jen Black; pro všechny ostatní by se dveře neobjevily. Obvykle to byly pokoje, které obsahovaly portréty Blacků, dědictví a knihy. Věděl, že Harry nemohl vidět žádné z dveří těchto pokojů, ale po dvou hodinách hledání a volání Harryho se je rozhodl zkontrolovat.
Když konečně otevřel dveře knihovny, byl naprosto zblblý.
A tady byl Harry, zcela ponořen bichli Černá magie, a s ním portrét Arcturuse Blacka, který ho pozoroval.
Jak se ten chlapec dostal dovnitř? A proč ho Arcturus nevykázal ven?
Arcturus Black byl jeden z nejváženějších předků Blacků. Byl striktně totalitní, neměl trpělivost s dětmi a všichni, kdo nebyli čisté krve, chytří nebo dostatečně silní, pouze plýtvali místem. Sirius jím vždy pohrdal, když byl mladší, ale musel si přiznat, že z něj měl i strach. Starý čaroděj byl za svých dnů velmi mocný a byl Hlavou rodiny Blacků přes dvě století. Arcturus byl také vůdcem čistokrevných rodin, které zformovaly politickou koalici proti zákazu Černé magie. A také uspěl, jelikož až po jeho dnech byla většina Černé magie zakázána.
Zavrtěl hlavou a přistoupil ke svému kmotřenci. „Harry, hledal jsem tě. Jak dlouho jsi tu?"
Harry byl vytržen ze svého čtení, bylo to tak zajímavé, že ani neslyšel, když Sirius vešel.
„Co myslíš? Prostě jsem našel tuhle knihovnu, když jsem prozkoumával dům. Doufám, že nejsi naštvaný kvůli tomu, že jsem rozhlížel kolem," řekl nejistě. „Shledal jsem dům velice zajímavý a chtěl jsem vidět víc. Potom jsem našel knihovnu a prohlížel jsem si knihy. Strašně rád čtu a vím tak málo, tak jsem si myslel, že ti nebude vadit, když si nějaké přečtu."
Harry viděl, že byl Sirius překvapen, a rychle dodal, „Však víš, nebudu se ptát tolik otravných otázek. Po tom co jsi mi řekl včera, jsem měl spoustu otázek, a tyhle knihy jsou tak fascinující!" Nebyl schopen ovládnout své vzrušení a vyhrkl: „Vysvětlují tolik věcí; historii našeho druhu, rozvoj Černé magie, všechna neuvěřitelná zaklínadla. Nemohl jsem přestat číst."
Skončil s úsměvem, ale začal se znepokojovat, když tam Sirius jen stál a díval se na něho.
„Je něco špatně?" zeptal se Harry a zamračil se. „Omlouvám se, jestli jsem sem neměl chodit. Příště tě požádám o dovolení."
Harry se tedy zvedl z pohovky, ale Sirius postoupil k němu a položil mu ruku na rameno, aby ho zastavil.
„Omlouvám se, Harry. Takhle jsem to nemyslel. Je to v pořádku, jestli si ty knihy chceš přečíst, i když bych ti měl říct, které sekce vynechat, protože některé knihy jsou docela nebezpečné. Ale Harry, chceš mi tvrdit, že jsi prostě vešel dovnitř?"
„Ano. Proč? Neměl bych?" řekl Harry, dívaje se na svého kmotra se zmatkem.
Sirius se uhnul pohledem, a začal si mumlat. „To není možné… jak se dostal dovnitř…. To nemůže být, mohlo by…"
Otočil se na Harryho a řekl tiše: „Jedině někdo s krví Blacků může najít tuhle místnost."
Harry strnul.
„Jak jsem tedy dostal dovnitř?" zeptal se a snažil se v tom nějak vyznat. „Nejsem Black, jsem Potter! Možná Potterovská linie obsahovala krev Blacků?"
Na to si portrét odfrknul a Sirius se na něj otočil.
„Co o tom víš?" zavrčel Sirius.
„Pozor na tón, mladý muži. Vždycky jsi byl drzé a hloupé dítě," řekl posměšně Arcturus Black.
„Nemrhej mým časem, Arcturusi. Proč sis odfrknul?" zeptal se Sirius. „Jak se dostal dovnitř?"
„Jako kdybych ti musel odpovídat," ušklíbnul se Arcturus. „Ale vzhledem k tomu, že chlapec také zvědavý. Řeknu ti, že myšlenka Blacků zapletených s mudli milujícími Potterovými se mi zdá příliš směšná, abych to komentoval."
„Ušetři mě tvých předsudků, starče. Prostě mi řekni, jak se dostal dovnitř? Vím, že v Potterovské linii není žádný Black."
„Můžu být stařec, ale nejsem slepý ke krvi, které se zdáš být," odsekl znechuceně Arcturus. „Zdá se mi, že je v tobě trocha krve Blacků, takže to nemůžeš cítit."
Harry jim pozorně naslouchal během jejich hádky a došel k několika závěrům, které byly docela matoucí. Tak se rozhodl zasáhnout.
„Ehm, promiňte mi, pane Blacku." Řekl Harry zdvořile, pokoušeje se nesvíjet pod přísným pohledem portrétu. „Mohu dojít pouze k závěru, že si myslíte, že mám v sobě krev Blacků… Ale to není možné!"
Nevěděl, jak pokračovat pro Siriovo dobro, ale rozhodl se zkusit to. „To by znamenalo, že moje matka byla z větve Blackovské linie, což nebyla, jelikož mi Sirius řekl, že byla narozená v mudlovské rodině… Nebo že můj otec měl v sobě Blackovskou krev… Nebo… Nebo že můj otec nebyl James Potter, ale někdo z tvého rodu. A to mohl být jedině Sirius, a to…" Zaváhal a obrátil se na Siria. „Nebo možná máš nějaké bratry nebo bratrance?"
„Alespoň chlapec má víc rozumu než ty, ušklíbl se Arcturus a podíval se na Siria.
Sirius mu nevěnoval pozornost a otočil se na svého kmotřence. „Ne, Harry, měl jsem jednoho bratra a ten zemřel příliš mladý na to, aby měl syna. A Lily nemůže být z větve rodu Blacků, jelikož já jsem z hlavní linie a věděl bych, kdyby byla má vzdálená příbuzná, protože gobelín…"
Náhle Sirius zbledl, zašeptal předtím, než vyběhl z místnosti: „Budu hned zpátky."
Harry byl naprosto zmatený Siriovým chováním. Podíval se na portrét a řekl nejistě: „Myslím, že Sirius má určitou možnost, jak vidět, kdo je z rodu Blacků?"
„Vypadáš jako chytré dítě," řekl Arcturus úsečně, „ a můžu z tebe cítit moc, maličký. Budeš přijatelným dědicem."
„Ty cítíš, že jsem Black," zašeptal Harry sám sobě, jeho oči se rozšířily.
Jeho zmatené dumání bylo přerušeno, když ho Sirius vtáhl do pevného objetí.
„O Merline, je to pravda! Nikdy jsem si nedovolil doufat… Strašně jsem si to přál… ale nemyslel jsem, že je to možné," šeptal Sirius horečně Harrymu do vlasů. „Tolik jsem to Jamesovi záviděl… Nemůžu tomu uvěřit…"
„Siriusi, co je? Prosím vysvětli mi to," prosil Harry. Myslel si, že zná odpověď, ale neodvažoval se doufat.
Sirius umístil své ruce na Harryho ramena a jeho oči toužebně bloudili po Harryho rysech.
„Ale strašně se podobáš Jamesovi…" zašeptal Sirius. Odmlčel se a vypadalo to, že se rozhoduje. „Harry, pojď se mnou. Musím ti něco ukázat."
Vešli do místnosti a Harry okamžitě uviděl obrovský gobelín pokrývající celou stěnu. Byl na něm strom s nespočetně větvemi a malými bílými květy. Po bližším prozkoumání, viděl jména a data na každém květu. Domyslel si, že to byl rodokmen. A pak uviděl elegantní stříbrný nápis nahoře: „Nejvznešenější rod Blacků".
Sirius klouzal po jedné větvi prstem a zastavil se u jednoho květu, který se zdál vypálený.
„Podívej se sem Harry, tady bylo moje jméno. Moje matka ho odstranila, když jsem utekl z domova. Nikdy jsem se sem nevrátil, neviděl jsem gobelín od té doby, co jsi přišel na svět… Nevěděl jsem, nikdy mi to neřekla…"
Harry se podíval na to, co mu Sirius ukazoval a pak na květ vedle, bylo na něm: „Regulus Arcturus Black". Potom uviděl jemnou větev směřující od Siriova jména, byl na něm malý květ se jménem: „Orion Sirius Black" a datem jeho narození.
Harry zalapal po dechu a jeho hlava se točila těmi možnostmi. Teď věděl, co se Sirius domníval. Ale to nebylo možné, nebo bylo? Musí to být jen náhoda. Nechtěl tomu bez důkazu věřit. Nechtěl pak čelit zklamání a bolesti, jestli se ukáže, že to nebyla pravda.
„Ale Siriusi, to musí být náhoda. Sám jsi to řekl, vypadám jako James Potter a Lily si ho vzala, nicméně ty… a ona…"
Sirius se podíval na něj dolů a Harry viděl, jak se ty oči skví potlačovanými slzami. Cítil tolik pro toho muže. Jak toužil po tom, aby to byla pravda.
Sirius vzal Harryho malé ruce do svých a řekl mu tiše: „Harry, velmi jsem miloval tvou matku. Ona byla jediná žena, kterou jsem kdy miloval. Scházeli jsme se tajně po dlouhou dobu. James byl do Lily zblázněný od začátku, ale ona ho nemohla vystát aspoň do našeho sedmého ročníku v Bradavicích. Nechtěl jsem ho ranit, byl to můj nejlepší přítel. Takže, když jsem se scházel s tvou matkou, nikomu jsme nic neřekli. Byli jsme spolu tři roky, než se se mnou rozešla. Byly tehdy nebezpečné a temné časy, ona byla mudlorozená a já byl Black. I když jsem se zřekl rodinných předsudků, bylo to pro ni nebezpečné, kdyby čistokrevní odhalili, že se se mnou schází. Tak se to rozhodla skončit. Chápal jsem to, ale hluboce mě to ranilo."
Zhluboka se nedchl a pokračoval: „Začala se scházet s Jamesem. Ačkoli to bylo pro mě těžké, James byl strašně šťastný a já jsem si na to zvykl. Ale někdy jsem se s ní vídal, nemohl jsem ji nevidět." Zašklebil se a pak dodal s bodnutím u srdce: „Stále jsme se zřídka stýkali po Bradavicích. Do dne, kdy mi řekla, že se mnou skončila a že si vezme Jamese. Brzo poté oslavili Lilyino otěhotnění. Nikdy jsem se jí nezeptal, jestli jsi Jamesův…"
Jeho tvář byla ztrápená smutkem, když říkal: „Teď chápu, proč to udělala. Kdyby porodila dítě Blacka, Voldemort a jeho Smrtijedi by se stali pro ni a tebe hrozbou. A až bys vyrostl, tak by na tebe byl vyvíjen nátlak jako na dědice Blacků a Smrtijedi by chtěli, aby ses k nim přidal. Lily nevěděla, jak dlouho bude válka trvat a nechtěla pro tebe takovou budoucnost. Takže si myslím, že když zjistila, že je těhotná, rozešla se se mnou a přijala Jamesovu nabídku. Vím, že trval na svatbě už delší dobu, ale to vždycky odložila, pro mé dobro. Stále se nerozhodla. Když jsi přišel ty, pouze tě chtěla chránit."
Sirius pohladil Harryho po vlasech. „To je pravda, že vypadáš jako James. Hodně moc se mu podobáš na to, aby to bylo přirozené. Byla velmi chytrá a mocná čarodějka. Myslím, že provedla rituál s krví, abys tak vypadal. Ale nyní může být zrušen, když o tom vím."
Podíval se nejistě na Harryho, jak čekal na jeho přijetí. Harry pouze kývl hlavou, příliš ztracen ve slovech, když se jeho hruď stáhla nadějí.
Sirus tiše pokračoval: „Záviděl jsem Jamesovi, že skončil se vším, o čem jsem snil. Nemůžu se na ni hněvat. Udělala to pro tebe a díky ní, mám tebe. Označila tě jako mého syna. Vidíš, udělala rituál jména a pojmenovala tě Orion Sirius, aby gobelín získal tuhle informaci. Tyhle rituály jsou provozována pouze temnými rodinami, James se o ně nikdy nezajímal. Ona byla jediná, která věděla, jak jsem chtěl pojmenovat svého syna."
Náhle Sirius Harryho pevně objal, zvedl ho ze země. S neprolitými slzami štěstí a touhy, šeptal divoce: „Jsi můj syn…. Já mám syna!"
Harry objal svého otce zpět a prolil tiché slzy radosti. Měl otce… Měl otce. Nic nemohlo překonat tenhle okamžik.
Byly to zaneprázdněné dva týdny. Sirius byl veselý a plný energie. Chtěl strávit všechny hodiny, co byl vzhůru, se svým synem. Čím víc chlapce poznával, tím víc ho miloval, a objevila se spousta nových podivných pocitů.
Už si dokonce zvykl na to, volat ho a přemýšlet o něm jako o Orionovi; vždycky si myslel, že je to krásné jméno. A byl na Oriona hrdý. Chlapec byl bystrý, starostlivý a trpělivý, a miloval čtení. Orion mu hrozně připomínal Lily a jeho srdce se sevřelo vždy, když na svého syna pohlédl. A Orion se zdál mnohem šťastnější než předtím.
Věděl, jak moc to dítě toužilo po rodině a Orion se nebál ukázat svou náklonnost. Strávil celý čas tím, že mu vyprávěl o kouzelnickém světě, Pobertech, Bradavicích, a Lily; ačkoli o ní jen stručně, protože někdy ho smutek donutil přestat. A začal ho učit o zvycích čistokrevných rodin a historii rodiny Blacků.
Nikdy si nemyslel, že bude svého syna učit tyhle věci, vzhledem k tomu, že se proti tomu jako mladý bouřil. Ale teď, když byl otec, chtěl, aby jeho syn, který byl dědicem Vznešeného rodu Blacků, byl připravený nést tento titul. Cítil, že to byla jeho povinnost dobře ho připravit. Nikdy předtím se o dědice nezajímal, ale teď trochu lépe porozuměl svým rodičům, a jakým zklamáním pro ně musel být.
To neznamenalo, že by toho litoval. Strávil fůru času s Jamesem a pobytem v nebelvírově domě. Za nic by to nevyměnil. Ale teď byl víc dospělý – ačkoli ne tak moc, byl šťastný a hrdý na uznání-, a když byl teď zodpovědný za život dalšího člověka, chtěl, aby byl jeho syn ten nejlepší a byl připraven jednat s čistokrevnými.
Den po „objevu" – jak je s úsměškem nazývali – našel temné zaklínadlo, které neutralizuje Lilyin rituál a vrátí Orionovi jeho pravou podobu.
Po dalším výzkumu, aby se přesvědčil, že to chlapci neublíží, to kouzlo použil a byl udiven tím, co vidí. Orion byl pravý Black. Měl všechny blackovské charakteristické rysy: hladké, lehce rozevláté černé vlasy; vysoké lícní kosti; aristokratický nos; perleťově bílou pokožku; a štíhlé tělo. A, díkybohu, Orion měl stále Lilyiny zelené oči.
To byl jediný rys, který Sirius doufal, že si jeho syn uchová. Dobrou věcí bylo, že se Orionův zrak obnovil. Díkybohu, Blackové, oproti Potterům, měli vynikající zrak. Orion byl stále malý na svůj věk a Sirius to připisoval dnům, které Orion strávil s Dursleyovými. Ale ujistil se, že jeho syn začal pořádně jíst a přibral na váze.
Sirius zakoupil všechny možné druhy lektvarů a vyhojil jimi Orionovy rány a jizvy. Také si povšimnul, že se Orion jinak nese. Pobavilo ho, když zjistil, že Orion napodobuje jeho způsob chůze a pohybů. Malý chlapec byl více sebejistý a ukazoval svou nezávislost v rozhodování, které knihy bude číst.
Po rozmluvě s Orionem o Černé magii, Sirius se slitoval nad synovou tvrdohlavostí a prosbami a dovolil mu číst knihy v Blackovské knihovně. Ale Orion musel přivolat Siria, když chtěl číst knihy, které byly zvláště nebezpečné. Takže Sirius byl s ním v místnosti a dohlížel na to, že jeho syn ty knihy zvládne. Zatím neměli žádné problémy.
Nejdříve byl zaujatý tím, že Orion studuje Černou magii, i když věděl, že Orion potřebuje poznat své nepřátele. Ale brzo zjistil, Orion byl schopný rozeznávat užitečná zaklínadla od těch opravdu zlých. Půjčoval Orionovi hůlku, aby si procvičil kouzla, vědě, že Ministerstvo nemá žádný způsob, jak zjistit kouzlení nezletilých skrz Blackovské ochrany. A plánoval výlet, aby Orionovi jednu hůlku talky pořídil.
Také se obšírně bavili o své budoucnosti. Sdíleli stejný názor na Brumbála, který Siriuse hodně pobavil, znovu dosvědčující, že chlapec je chytrý a vnímavý. A bylo rozhodnuto, že je příliš riskantní, aby šel Orion do Bradavic.
Sirius řekl Orionovi své dohady o Voldemortově možném návratu, a tudíž bylo rozhodnuto, že by Orion měl jít do Kruvalu; kde se naučí více o soubojích a Černé magii, než kde jinde, a kde bude v kontaktu s tím typem čistokrevných, kteří podporují Vodemorta, aby byl ještě více nenápadný.
Voldemort těžko může přijít na to, že dědic Domů Blacků je Harry Potter. Jaká lepší cesta ukrýt svého syna než strčit ho pod nos čistokrevným? A to byl Orionův nápad. Sirius začal věřit, že kdyby jeho syn šel do Bradavic, tak by byl ve Zmijozelu. A překvapivě ho to neznepokojovalo. Namísto toho, ho uklidňovalo, když věděl, že je chlapec dost mazaný, jelikož to bude v budoucnu potřebovat.
Sirius Orionovi také řekl, že by bylo lepší kdyby opustili Británii a odešli na Black Manor v Moskvě. Blackové měli několik nemovitostí v různých zemích, ale Sirius věděl, že v Moskvě bude méně otázek a nikdo se nebude obtěžovat nahlásit Anglii, že tu mají azkabanského uprchlíka.
Kouzelnické společenství v Moskvě bylo centrem kouzelnické komunity ve Východní Evropě, a bylo mnohem větší a rozmanitější než to v Anglii. Byli nezvykle oddaní čistokrevným rodinám, které měli dlouhé kořeny v zemi. A Blackové byli jedni z nejstarších rodů, aby tady byli středem pozornosti. Samozřejmě, skoro každá čistokrevná rodina, hodná její soli, měla panství v Moskvě, jelikož to bylo staré hlavní město kouzelnického světa ještě před Válkou s Lordem Grindewaldem. A Black Manor mělo lepší ochrany, než to na Grimauldově náměstí, jelikož obrovské množství magie ve vzduchu je posilovalo.
Orion samozřejmě souhlasil, protože o Moskvě četl a byl nadšený, aby se tam podíval, když to bylo největší kouzelnické společenství, které otevřeně přijímalo jak temné čaroděje, tak kouzelníky světla. A představovalo to možnost naučit se kouzla, které znalo v Británii pouze pár lidí.
Také otci vysvětlil, že se chce svobodně rozhodnout, na kterou stranu se ve válce postaví. Souhlasil v určitých aspektech s oběma stranami, ale musel se více začlenit mezi čistokrevné a temné čaroděje, aby si o nich udělal názor.
Nevěděl, jestli zaujímal stanovisko temné strany, jako cestu odporu vůči Brumbálovi – kterého nikdy nepotkal, ale byl si jistý, že ten kouzelník byl vinný za to, co prožil s Dursleyovými-, nebo jestli to byla pro něj možnost. Možná to bylo ze zvědavosti, ale potřeboval se dozvědět víc, než si zvolí stranu.
Popravdě řekl Siriovi, že Voldemort zabil jeho otce a matku jen jako akt války a to bylo pochopitelné. Ale, na druhou stranu neměl rád Voldemortovy děsivé taktiky nebo přesvědčení a vyhlazení mudlorozených. Ale neměl rád Brumbálovy manipulace a jeho předpojatost vůči Černé magii a naivitě vůči mudlům, stále byl nepřesvědčen o tom, koho bude podporovat.
A věděl, že si musí vybrat, ačkoli může být v očích celého světa Orion Black, dříve nebo později bude vtažen do války. Ať už kvůli tomu, že je Black, nebo kvůli tomu, kdyby někdo odhalil, že byl Chlapcem, který přežil.
Sirius byl nejdříve překvapen synovým necitlivým přijetím faktů. Ale když mu Orion vysvětlil své názory pozorně a přesvědčivě, Sirius pochopil, že se jeho syn vše pokusil jen racionálně rozebrat. A rozhodně nemohl očekávat, že bude Orion tak prožívat Lilyinu smrt. Orion ji nikdy nepoznal, a proto ji nebude tak těžce postrádat. Ale stále byl Sirius nervózní z toho, že jeho syn zvažoval Voldemortovu stranu. Nicméně Oriona ujistil, že za ním bude stát nehledě na to, kterou stranu si vybere. Sirius také vytáhl, že Voldemort chtěl zvláště zabít Oriona, ale oni nevěděli proč a tahle informace pro ně byla životně důležitá.
Takže Sirius navrhl, že by měl kontaktovat nějaké čistokrevné rodiny a staré Smrtijedy, a vstoupit do jejich kruhu, aby zjistil, co vědí; protože by mohli slyšet nějaké dohady o Voldemortových důvodech pro útok. Sirius si nemyslel, že by měl mít nějaké problémy vstoupit do společnosti, jelikož byl Hlavou domu Blacků a jelikož všichni, kromě Vnitřního kruhu Smrtijedů, se mysleli, to on zradil Potterovy Lordu Voldemortu. A Smrtijedům může říct, že pobyt v Azkabanu mu pomohl si uvědomit své chyby.
Orion nebyl vůbec šťastný, že na sebe jeho nově nalezený a milovaný otec bere taková rizika, ale vědomý toho, že potřebují informace, souhlasil se Siriovým plánem.
Předmět, který byl předložen Orionem, byl, že nemohl říct, že Lily Evansová byla jeho matka nebo že jeho matka nebyla čistokrevná, jelikož se bude pohybovat v čistokrevných kruzích. Takže nevěděl, co říct, když se ho někdo zeptá na matku.
Sirius si vzal určitý čas na rozmyšlenou. Jestli bude Orionova odebrána krev a použije se lektvar vyjevující jeho předky, pouze jména Blacků se objeví. Jelikož tyhle lektvary rozeznaly pouze stanovené rody, a ukážou „neznámý" pokud nenajdou žádnou shodu. Ale Sirius nevěděl o všech lektvarech, které v dnešní době existovaly, takže by mohly být i lepší, které mohou říct kolik mudlovské krve v sobě Orion má, a možná existuje i kouzlo, které to může určit. Opravdu pro to neměl žádné řešení. Pouze řekl Orionovi, aby byl opatrný.
Ale jméno jeho matky… Sirius si vzpomněl na to, že se kdysi scházel s francouzskou čarodějkou, která zde byla na návštěvě. Potkal ji u Potterů a měli spolu románek, který trval několik týdnů. Byla z mladší čistokrevné francouzské rodiny. Zjistil, že krátce po jejich románku, spolu se svými rodiči – posledními z rodu – zemřela při smrtijedském nájezdu na kouzelnické Nice. Její jméno bylo Véronique Valcroix.
Orion může říct, že to byla jeho matka a že zemřela krátce poté, co ho měla. A že nějaká vychovatelka ho zanechala v sirotčinci. – „To není tak daleko od pravdy, vzhledem k mým dřívějším životním podmínkám," okomentoval to hořce Orion. – To by se mělo shodovat s výsledky lektvaru, jelikož Valcroix byla malá rodina, může se ukázat jako neznámá. A pokud nějaké kouzlo nebo lektvar detekuje mudlovskou krev, Orion může říct, že to pochází od Valcroix. Dokud to neukáže procentní obsah, bylo to uvěřitelné vysvětlení.
Problém, který stále zůstával, byla Orionova jizva. Bylo to stále příliš rozpoznatelné jako jizva Harryho Pottera a oni se chtěli zbavit všech pojítek s Harrym Potterem. Orion bude ve větším bezpečí, před oběma Voldemortem i Brumbálem, když nikdy nezjistí, kdo Orion byl, a když budou věřit, že Harry Potter žije na londýnských ulicích.
Mluvili s portrétem Phineas Nigelluse, který se zajímal o setkání s dědicem Blacků, a bylo jim sděleno, že Brumbál už ví o Harryho útěku a několik čarodějů ho hledá po celém Londýně, ale nic nenašli.
Orion uvažoval o té věci s jizvou a zeptal se Siria, jestli neví o nějakém temném kouzlu nebo rituálu krve, který by mohl jizvu skrýt, když ne ji plně odstranit. Sirius nevěděl, takže Orion strávil poslední týden výzkumem v knihovně, aby našel něco, co může pomoct, zatímco Sirius plánoval jejich odjezd.
Sirius napsal dopis Igoru Karkaroffovi, řediteli Kruvalu, oznamuje mu tak, že za rok očekává přijímací dopis pro svého syna. A poslal dopis Gringottovým, požaduje přesun veškerého majetku do jejich pobočky v Moskvě, oznamuje, že přebírá všechny Blackovské trezory a vlastnictví jako Hlava domu Blacků. A jasně uváděje, že by neměl mít nikdo k dispozici informace o jeho pohybech na účtech nebo podnikání jinde. Byla to nepodstatná hrozba, ale prostě to udělal.
Kdykoliv Sirius pomyslel na Oriona, musel se sám pro sebe usmát. Dost překvapující bylo, že portrét jeho matky i Krátura se chlapce oblíbili, poté co viděli jeho pravou podobu a zjistili, že Orion věnuje spoustu času studii Černé magie. A Arcturus Blackovo přijetí Oriona zpečetilo osud.
Portrét jeho matky byl mnohem veselejší, než ji kdy viděl – kdyby mohla být považována za veselou – a hlasitě prohlašoval, že rodina Blacků bude mít konečně hodného dědice a že Orion je jediná dobrá věc, kterou její nehodný syn Sirius udělal. Stále nemohla snést Siria a věděl, že to dělá jen pro Oriona. Stále ho překvapovala, když se s ní jeho syn bavil o zaklínadlech a ještě víc, když se na Oriona sladce usmála.
Orion také strávil spoustu času tichými rozmluvami s Arcturusem. Starý přísný čaroděj si chlapce opravdu oblíbil a nutilo to Siria přemýšlet, jestli Arcturus ví o tom, že je chlapec částečně čistokrevný. Sirius nikdy nezaslechl, o čem si ti dva povídají, ale vypadalo to, že je to baví spolu mluvit. Samozřejmě ujistil Oriona, že Arcturus má portrét i v Black Manor.
Chlapec každého okouzlil. Sirius si rád myslel, že to byla jeho blýskající se osobnost, kterou Orion zdědil. Ale věděl, že se od něj Orion lišil. Někdy ho to mátlo.
Jeho syn mohl být roztomilý a okouzlující, když chtěl, ale obvykle byl tichý a uzavřený. Orion mohl být vtipný a zábavný, ale obvykle mluvil klidně a jemně. Jeho synovi rostlo sebevědomí a hrdost, byl velmi pohledný, ale nikdy se nevychloubal a nebyl arogantní. Byl velmi inteligentní, a získával spoustu znalostí díky čtení, ale nikdy se nechlubil a nevytahoval se. Orion zbožňoval Černou magii, a mohl být chladný, když to bylo potřeba, ale stále na něm bylo něco jemného a nevinného. Chlapec byl docela složitá osobnost.
Sirius se ještě nezabýval jeho výcvikem v soubojích, jelikož by stále ještě příliš mladý. Ale poté co byl pronásledován domem a donucen poslouchat Orionovo tiché přesvědčování, slitoval se a slíbil mu, že mu sežene učitele, jak se v Moskvě usadí. Orion ho opustil se spokojeným úsměvem.
Sirius se usmíval sám pro sebe, i když věděl, že ho jeho syn má omotaného kolem svého malinkého prstíku.
Dva týdny později bylo vše připravené, Orion měl srdečné loučení se svou babičkou – jak trvala na tom, aby ji oslovoval – protože neměla portrét v moskevském Black Manor.
„ Požehnej Merlinovi, že Manor je z otcovy strany a tak se nebudu muset snášet s tou starou čarodějnicí." Pomyslel si Sirius s hlubokým oddechem úlevy a legrační úšklebek na tváři, když pomyslel na to, když přemýšlel o možnosti naučit svého syna hrát famfrpál.
AN: Tak tady je první kapitola, zvláště dlouhá, kterou jsem zatím přeložila, proto je mi líto, ale další kapitola bude zase za dlouho. Budu se snažit. :-D Doufám, že se vám líbila, omlouvám se, ale ještě nemám betu a tak to bude celkem zajímavé, heh nejsem žádný velký překladatel a tohle je velké sousto, tak doufám, že to bude aspoň trošku adekvátní.