Originál: The Master and The Wolf

Odkaz: inkstain.7inkquill.n7et/isf/archive/20/themaster.h7tml (Všechny sedmičky vymažte a zbytek skopírujte do URL řádku. Omlouvám se, ale jinak mi archiv ten odkaz odfiltruje.)

Autor: ntamara

Překlad: Sinam Llumi


MISTR A VLK

.

Bylo nebylo před dávnými časy jedno království, kterému vládl mladý král jménem Remus Lupin. Byl korunovaný v létě, v roce svých třiadvacátých narozenin. Tehdy oba jeho rodiče zahynuli a on sám byl těžce raněn na půlnoční lovecké vyjížďce.

Král s královnou byli oba vášniví lovci, stejně tak jejich syn a jeho přátelé. Malá skupinka šlechticů za doprovodu stráží projížděla lesem, zalitým stříbrným světlem kulatého měsíce. Byla vlahá letní noc a oni si povídali a smáli se a bezstarostně se vraceli zpátky k hradu.

Útok přišel náhle a nečekaně. Obludný vlk vyskočil z křoví, srazil královnu z jejího koně, vrhl se na krále a svými obrovskými čelistmi mu rozerval hrdlo. Král ještě ani nedopadl na zem a nestvůra se obrátila zpátky ke královně. Když se strážím a zbytku společnosti konečně podařilo bestii zabít – tři oštěpy proklály její černé srdce, vržené princovými nejlepšími přáteli, barony Blackem, Pettigrewem a Potterem – královna již byla potrhaná k nepoznání. Sám korunní princ málem zahynul, na prsou se mu otevíral hrozivý šrám.

Zatímco Pettigrew a Potter spěchali se svým přítelem do hradu, Black a ostatní viděli na vlastní oči, jak se tělo nestvůry proměnilo v lidské. Byl to vlkodlak.

ȸȹȸ

Celý dvůr se zahalil do smutku: král i královna byli lidem milovaní, stejně tak jejich syn. Korunovace, jindy provázená veselím a oslavami, se odehrála v tísnivé atmosféře strachu. Nakazil se mladý král strašlivou nemocí?

Když uplynul první měsíc a zase se přiblížil úplněk, veliký, žlutý měsíc plul po zářijové obloze, král se sám zamkl do nejhlubšího sklepení a dal se přikovat ke zdi. Jeho tři přátelé, kterým důvěřoval víc než komukoliv jinému, baroni Black, Pettigrew a Potter, hlídali dveře.

Nic nepomohlo, že se ukryl hluboko v útrobách hradu kam měsíční světlo nemůže proniknout. Jakmile vyšel úplněk, sklepením se rozlehly bolestné výkřiky a vzápětí děsivé vytí, z nějž tuhla krev v žilách. Král Remus byl vlkodlak.

Během následujících týdnů král Remus a jeho přátelé zoufale prohledávali rozsáhlou hradní knihovnu, pídili se po jakékoliv zmínce, jakékoliv možnosti, která by zrušila kletbu lykantropie. Avšak uplynuly další dva měsíce a řešení nepřicházelo. Tehdy král vyslal mezi své poddané heroldy s oznámením.

Přislíbil, že dá polovinu svého majetku kterémukoliv muži, nebo se ožení kteroukoliv ženou, pokud ho zbaví jeho prokletí.

ȸȹȸ

V sešlé chatrči na kraji lesa žil muž jménem Severus Snape. Byl ošklivý a neotesaný a podivně páchl. Nos měl dlouhý a zahnutý, černé vlasy mastné a zplihlé. Zuby měl křivé a žluté a před jeho zlobným, pronikavým pohledem se zachvěl i nejstatečnější rytíř.

Nebylo divu, že neměl žádné přátele. Lidé k němu chodívali jenom v krajní nouzi, když potřebovali některý z jeho lektvarů. Vždycky byl na každého tak nepříjemný, že lidé usoudili, že bývá nejraději sám. Vyhýbali se mu jak jen mohli a začalo se říkat, že se dal do spolku s ďáblem.

Povídalo se, že jeho lektvary dokáží ošálit rozum a očarovat mysl. Že umí připravit věhlas, stáčet slávu a někteří šeptali, že prý dokonce dovede polapit a uchovávat smrt.

Nestaral se o zisk nebo bohatství, ale když se doslechl, co dal král rozhlásit, uložil své lektvary do otrhaného vaku, zamkl dveře své chýše a vydal se na hrad.

Před mnoha lety Snape sám žil na královském hradě jako učedník místního alchymisty. Ale jeho odpudivý vzhled a ostrý jazyk znechutily prince Remuse a jeho přátele, stejně jako jeho zvyk sledovat je na každém kroku a špehovat. Korunní princ ho proto falešně obvinil z krádeže a přesvědčoval své rodiče, aby mladého učedníka vyhnali. Král a královna synovi uvěřili a aniž by dali Snapeovi šanci, aby se obhájil, vyhnali ho z paláce.

Teď Snape konečně dostal příležitost vyrovnat starý účet.

Nevšímal si posměšků, nechal se strážemi uvést a čekal v trůním sále, zatímco Remus zkoušel léky a rady, které mu nabízeli muži, prahnoucí po jeho zlatě a ženy, toužící stát se královnou.

Když na něj konečně přišla řada a Snape předstoupil s pohárem páchnoucí, kouřící tekutiny, baroni Black, Potter a Pettigrew přimhouřili oči a dívali se na něj s odporem a nedůvěrou.

"Můj pane." Jak je možné oslovit krále jeho řádným titulem a zároveň tak pohrdavě? "Až vás přestanou bavit idiotské a ubohé pokusy těchto zabedněnců a rozhodnete se zbavit vlkodlačího prokletí, vypijte tento lektvar dřív, než vyjde měsíc, a budete vyléčen."

Přátelé krále Remuse protestovali a snažili se ho přesvědčit, aby smrdutý odvar nepil, protože Snape je už od pohledu zlý a určitě má něco za lubem. Pravděpodobně krále nechce vyléčit, ale otrávit. Král zaváhal a dlouho Snapea zkoumavě pozoroval. Pak od něj vzal pohár, opatrně, aby se nedotkl jeho prstů, obarvených od lektvarů. Všichni přítomní, až na Snapea, zalapali po dechu hrůzou, když zvedl pohár ke rtům a jedním hltem vypil jeho obsah.

Číše mu vypadla z rukou a roztříštila se o podlahu. Král Lupin začal kašlat a dusit se. Baroni Black, Potter a Pettigrew se rozběhli ke Snapeovi s vytasenými meči, připravení na místě ho usmrtit.

"Počkat!"

Snape ani nemrkl. Všichni se obrátili na krále Lupina, který si otřel ústa a potřásl hlavou. "Jsem v pořádku, nezdá se, že by mi ublížil. Stmívá se, měsíc vyjde dřív než za hodinu. Pojďte, přátelé, půjdeme do sklepení, kde se stanete svědky buď triumfu tohoto muže, nebo mé přeměny. Stráže, odveďte Severuse Snapea do pokojů pro hosty a hlídejte ho. Zítra jej buď bohatě odměním, nebo ho přinutím, aby ten odporný odvar vypil sám!"

Všichni se zasmáli králově vtipu, kromě Snapea, který se ušklíbl a nechal se odvést.

Stejně jako každý předešlý úplněk se král dal připoutat v jedné ze sklepních cel a baroni Black, Potter a Pettigrew stáli na stráži před zamčenými dveřmi. Když nastal čas a měsíc se vyhoupl na oblohu, očekávali, že uslyší přítelovy bolestné výkřiky a vytí nestvůrného vlka. Ale noc plynula a kromě jejich nervózního přešlapování a šeptání se neozývalo nic.

Za rozbřesku, hned jakmile vyšlo slunce, otevřeli dveře vězení. Král Remus byl stále přikovaný ke zdi, ale šaty neměl roztrhané, neměl na těle stopy kousnutí ani škrábanců – neproměnil se ve vlka!

Zpráva se rozšířila rychle jako blesk. Král je vyléčený! Ale zatímco se lidé veselili a Snape si dovolil spokojeně se ušklíbnout, hluboko ve sklepení se baroni Black, Potter a Pettigrew přeli s králem, co tak nejlíp udělat se Snapem.

"Nemůžeš mu dát polovinu svého zlata, Remusi. Nic takového po tobě nesmí chtít. Jestli tě dokázal tak snadno vyléčit, proč to neudělal už dávno?" začal Potter.

"Není to snad samozřejmou povinností každého poddaného?" přidal se Pettigrew.

"Snape nechystá nic dobrého. Slyšel jsem, že se mezi lidem říká, že se spolčil s ďáblem a oddává se nejčernější magii. Měl by být vděčný, že jsi jeho šerednou mršinu neupálil na hranici za čarodějnictví!" uzavřel Black.

Král Remus chvíli mlčel a zvažoval své dilema. Po pravdě, nechtělo se mu rozloučit se s polovinou majetku – jeho království nebylo bohaté a taková finanční ztráta by pro ně znamenala těžkou ránu. Na druhou stranu, Snape ho zbavil prokletí, a on dal slib. Ovšem vadilo by někomu, kdyby z nehezkého a nenávistného Severuse Snapea neučinil boháče?

Čím víc přemýšlel, tím víc král zjišťoval, že souhlasí se svými přáteli. Pokud mu Severus Snape mohl pomoct od začátku, pak se měl ozvat okamžitě. Dá tomu člověku sto galeonů – krásná suma – a řekne mu, ať si jde po svých.

Všichni se shromáždili v sále, král Remus usedl na trůn, jeho přátelé se postavili kolem něj a stráže přivedly Snapea.

"Můj lektvar tě vyléčil, nemýlím se?" řekl Snape svým hedvábným hlasem a v očích se mu zalesklo tak, že králi přeběhl mráz po zádech, i když při pohledu na Snapeův samolibý výraz pevně sevřel rukojeť meče.

"Ano, tvůj lektvar fungoval. Za odměnu ti vyplatím sto galeonů."

Shromáždění vydechlo úlevou. Ani jediné osobě nebylo po chuti, že by Snape přišel k penězům. Bezpochyby by mu to umožnilo zůstat u dvora. Ten člověk byl šeredný a zlý. Čím dřív odejde a oni se na něj nebudou muset dívat, tím lépe.

Snape se zamračil, narovnal se v celé své výšce, založil si ruce na prsou a schoval své špinavé prsty v rukávech.

"Tvá... velkorysost je... nesmírná, králi Remusi," zkroutil ústa v nehezkém úsměvu, který odhalil zažloutlé, křivé zuby. "Avšak pouhé zlato není to, co by mne zajímalo."

"Co tedy chceš, Snape?" zeptal se král netrpělivě. "Mého prvorozeného syna? To tě budu muset zklamat, nikdy bych se svého dědice nevzdal, tím méně abych ho svěřil tobě podobným."

Všichni se smáli, ale Snape se jízlivě zašklebil.

"Nic tak drastického," odpověděl. "Slíbil jsi, že dáš polovinu svého zlata nebo svoji ruku komukoliv, kdo tě vyléčí. Jelikož je zjevné, že nejsi ochoten vzdát se svého majetku a ani já o peníze nestojím, očekávám, že dodržíš své slovo a oženíš se se mnou."

Zatímco Snape mluvil, celý sál ztichl. Bylo by slyšet špendlík spadnout. Opravdu Snape žádal, aby se s ním král oženil?

Baron Potter vyprskl smíchy jako první, za okamžik se k němu připojili Black a Pettigrew a hned po nich všichni ostatní.

"Výpary z tvých lektvarů ti musely zatemnit mozek, Snape!" Potter se smíchem sestoupil ze stupínku a vzal ošklivce za paži. Otočil Snapea, aby ho všichni přítomní dobře viděli. "Tenhle se chce oženit s králem, chce, aby z něj udělal královnu Severuse! Slyšeli jste už něco tak absurdního?" Potter řval smíchy a postrčil Snapea do rukou stráží.

"Odveďte ho! Vyhoďte toho blázna na ulici, kam patří. Odmítá králův vděk? Ať je po jeho!" Potter se otočil ke svému publiku a znechuceně se zašklebil. "Co jsem si vůbec myslel, sahat na něco takového?"

Výsměch pronásledoval Snapea až k branám paláce, kde ho vyhodili na ulici i s hubeným majetkem, který si přinesl. Přitáhl si svůj obnošený černý hábit blíž k tělu, pohrdavě se ušklíbl na stráže a plivl jim k nohám.

Měšťané už se doslechli co se stalo a také se mu smáli, házeli po něm bláto a kamení. Snape se shrbil, chránil si hlavu rukou a spěchal z města zpátky do své staré chatrče na samotě. Tam si léčil zranění, vetřel si masti do ran a balzámem ošetřil modřiny. A vyčkával.

ȸȹȸ

Následující měsíc probíhal v samých oslavách. Král byl zase zdravý a už nikdy se neměl proměnit ve strašlivého vlkodlaka. O úplňkové noci uspořádal zvlášť bohatý ples, na který sezval všechny šlechtice, mezi nimi i barona Pottera a jeho ženu lady Lily, barona Blacka a barona Pettigrewa.

Ale jakmile se na obzoru vyloupl měsíc, stalo se něco hrozného. Král právě stranou od ostatních rozmlouval s baronem Potterem a jeho chotí, když se mu z ničeho nic zatočila hlava. Zkřivil tvář bolestí, zavrávoral a baron Potter se ženou ho tak tak zachytili před pádem.

"Můj pane, jste v pořádku?" zeptala se Lily, ale další slova jí uvázla v hrdle, když král zvedl hlavu a podíval se na ni planoucíma, žlutýma očima vlka. Zavrčel. Sevřel rukama její krk a snadno jí zlomil vaz.

Její bezvládné tělo se svezlo na zem a král se vrhl na svého nejlepšího přítele.

Hosté zpanikařili a v se hrůze rozprchli. Stráže stály jako opařené, nevěděly co dělat. Mají napadnout svého krále? Baroni Black a Pettigrew však přiskočili a začali s králem zápasit, odtáhli ho od barona Pottera a v zoufalství ho ztloukli do bezvědomí.

Zatímco baron Black poslal všechny pryč a strážím nařídil, aby sehnaly řetězy na zkrocení krále, Pettigrew padl na kolena u svého nejlepšího přítele a jeho paní. Z Potterova potrhaného hrdla se řinula krev a namáhavě dýchal. Lapal po dechu, u úst se mu objevila krvavá pěna a zemřel se jménem své ženy na rtech. Ve skelných očích se mu odrážel krutý stříbrný měsíc.

Black a Pettigrew hořce oplakávali své přátele, kteří právě zemřeli rukama jejich milovaného krále. Plakali pro osiřelého syna Jamese a Lily, jejich kmotřence Harryho. Plakali pro svého krále.

Nad palácem zavlály černé prapory a příštího dne král Remus, napůl šílený zármutkem, nařídil svým vojákům, aby přivedli zrádného, bezcitného Severuse Snapea.

ȸȹȸ

Severus Snape byl předveden v řetězech, tekla mu krev, byl samá modřina a velký šeredný nos měl přeražený. Baroni Pettigrew a Black se připojili k oddílu, jenž se pro něj vydal. Teď muže, který nedával najevo nejmenší lítost nebo smutek nad tím, co spáchal, propalovali nenávistným pohledem.

Navzdory všem poraněním a drsnému zacházení, jehož se mu dostalo, Snape stál zpříma a sebevědomě, s pohrdavým úšklebkem na rtech.

"Přál jste si mě vidět, můj pane?" řekl.

Král Remus přikývl. Tvář měl strhanou žalem, oči napuchlé a zarudlé. I když se všichni zapřísahali, že smrt barona Pottera a jeho ženy Lily mu nikdo nedává za vinu, zabil je vlastníma rukama a velice ho to rmoutilo.

"Tvrdil jsi, že jsi mne zbavil mého prokletí, ale lhal jsi. Dva z mých nejdražších přátel to zaplatili životem a z jejich syna je sirotek! Můj vzhled se nezměnil, ale bestie ovládla mou mysl a použila mé lidské tělo k prolití krve!"

Snape se zasmál a baron Pettigrew ho praštil. Popadl ho za mastné vlasy a přinutil ho před králem pokleknout.

"Ticho, zlosyne! Kvůli tobě James a Lily zemřeli a jejich Harry nikdy nepozná rodiče. Dej mi jediný důvod proč ti nevytrhnout tvůj prolhaný jazyk a neproklát tvé zrádné srdce mečem!"

Snapeovy žluté zuby zrudly krví a černé oči se zlobně zaleskly.

"Zabij mě a odsoudíš krále k prokletí po zbytek jeho dnů a ještě dál," prskl Pettigrewovi do tváře.

Na to ho baron Pettigrew pustil, rychle mu otřel z obličeje krev a podíval se na krále, jako by se ptal, co má dělat.

"Můžeš mě vyléčit, Snape?" zeptal se král Remus a Snape přikývl.

"Dej mi co chci a už nikdy se nestaneš vražedným vlkodlakem."

Vida, že nemá na výběr, král se uvolil dát Snapeovi to, co si přeje, výměnou za jeho pomoc. Nařídil, že až do úplňku Snape nevyjde ze své komnaty na hradě, ale dostane všechno, co potřebuje k přípravě léku na lykantropii. Když nastal čas, předal Snape baronům Blackovi a Pettigrewovi pohár s páchnoucím lektvarem.

Odporná směska chutnala jinak a dokonce ještě hůř než minule. Král Remus se pro jistotu zase nechal připoutat ve sklepení. Ale úplňková noc opět skončila a nebyl žádný křik ani žádné děsivé vytí.

Ráno Snape žádal svoji odměnu, požadoval aby se s ním král Remus oženil. Král odmítl, řka, že Snapeovi nevěří a že budou muset počkat do dalšího úplňku, aby se přesvědčil, zda je doopravdy vyléčený. Snape se jízlivě ušklíbl a nechal se strážemi odvést zpět do komnat, které se staly jeho vězením.

Přešel další úplněk a král se opět neproměnil v krvežíznivou stvůru. Když za ním Snape znova přišel a žádal, aby byli sezdáni, král se vyhýbal odpovědi a řekl, že ještě jeden měsíc počkají. Potřeboval si být naprosto jistý, že je vyléčený natrvalo.

Dny rychle míjely, měsíc rostl a ubýval aniž by se Remus proměnil ve vlka nebo nad sebou ztratil vládu a on i jeho přátelé propadali zoufalství. Bude se opravdu muset oženit s ošklivým a zlým mistrem lektvarů?

"Nikdo ti nebude vyčítat, když odmítneš, Remusi," řekl Black. "Je šeredný a odpudivý; kdo by mohl očekávat, že se něčeho takového dotkneš?"

"Je to muž; ty jsi náš král, nemůžeš se s ním oženit. Chce se snad pomocí svých lektvarů proměnit v čarodějnici a rodit ti děti? Přijali by vůbec lidé to, co z něj vzejde, za svého prince?" přesvědčoval jej odhodlaně Pettigrew.

Král kývl, souhlasil. Nemůže se oženit se Snapem. Neudělá to. Nabídne místo toho alchymistovi půl svého majetku, šlechtický titul a místo u dvora, cokoliv si bude přát, s výjimkou jeho ruky.

Ale Snape odmítl královu štědrou nabídku a trval na manželství. Baron Pettigrew se rozzlobil, popadl Snapea, odtáhl ho a vyhodil ho podruhé za brány hradu. Do rukou mu vtiskl váček se sto galeony. Snape hodil zlato na zem, pohrdavě plivl Pettigrewovi k nohám a rozzlobeně se prodíral davem pryč.

Lidé se na něj dívali jako by zešílel, že trvá na sňatku s králem a odmítá jeho nanejvýš velkorysou nabídku. Snape ignoroval jejich pohledy i drzé posměšky, přikrčil se, když na něj házeli kamení a hlínu. Vrátil se do své opuštěné malé chatrče na okraji lesa a znovu čekal.

ȸȹȸ

Král zůstával o úplňkových nocích stále opatrný, ale uplynul rok a on se ani jednou neproměnil ani nad sebou neztratil vládu. Život šel dál a i když lidé stále želeli ztráty barona a baronky Potterových, začali pomalu zapomínat na ty zlé časy, kdy se jejich král každý měsíc měnil v bestii.

Ale klid neměl trvat věčně a bez varování přišla další katastrofa.

Bylo to už více než dvanáct měsíců, co Potterovi zemřeli, když král jednou v noci zůstal o samotě ve své pracovně. Společnost mu dělal jen baron Pettigrew. Králi Remusovi nebylo dobře, často se škrábal na krku a na hřbetech rukou. Jako by ho něco svědilo uvnitř těla, kam nemohl dosáhnout. Zrovna když se baron Pettigrew chystal, že se krále poptá na jeho zdraví, oknem pronikl do věže měsíční paprsek.

Králi Remusovi okamžitě na kůži vyrašily silné hnědé chlupy, vykřikl, naříkal bolestí, zuby se mu prodloužily v tesáky, čelist se protáhla. Bylo slyšet praskání kostí, lámaly se a měnily se do nových tvarů, šaty se trhaly a odhalily znetvořené tělo.

Baron Pettigrew zíral na tu proměnu, hrůzou se nedokázal ani pohnout a než se nadál, místo přítele před ním stál krvelačný vlkodlak. Jakmile se král přestálou bolestí a vyčerpáním zhroutil na podlahu, kouzlo nebo co to bylo, co dosud drželo Pettigrewa na místě, povolilo a on skočil ke dveřím. Snažil se zvednout závoru, aby mohl utéct. Ale chodbami se brzy rozlehl jeho řev, následovaný vytím nestvůry, vrčením a skučením. Baron Black přiběhl, bezmocně se vrhl na zamčené dveře a věděl, že vlk si vyžádal další oběť.

Když příštího rána násilím vyrazili dveře, našli krále nahého, celého zkrvaveného, jak leží uprostřed cárů masa v rudém tratolišti, které zbylo z jednoho z jeho nejbližších přátel. Oči měl plné stínů a řekl jen jediné slovo.

"Snape."

ȸȹȸ

Tentokrát Snape stál před zlomeným mužem. Zármutek se vryl do královy tváře i do tváří všech přítomných. Král Remus zvedl ruku a zadržel Blacka, který se chystal mistrovi lektvarů hrozit.

"Ještě stále prohlašuješ, že mne dokážeš zbavit prokletí lykantropie, Snape? Vyléčit mne napořád, zabránit, abych připravil o život další ze svých přátel?"

"Ano. Dáš mi co chci?"

Black zkřivil obličej vztekem, ale král mu položil ruku na paži aby mlčel.

"Dám."

Snape se ušklíbl. "Prosím promiň mi, můj pane, když neuvěřím tvému slovu. Již dvakrát jsi je porušil, proč by to mělo být potřetí jinak?"

"Ztratil jsem tři ze svých nejmilejších přátel!" vykřikl král rozzlobeně. "To se ti zdá málo? Ale dobrá, přiveďte kněze a vezmeme se třeba hned! Ty však budeš se mnou trávit každý úplněk. Přísahám při všem, co je mi drahé, že jestli bestie ještě jednou ovládne moji mysl, ty budeš její příští a poslední obětí!"

Snape přikývl. "Souhlasím."

Někdo přivedl do trůnního sálu kněze a ten před očima Boha a všech, kteří se tam sešli, spojil krále Remuse Lupina a Severuse Snapea svátostí manželskou. Celý dvůr s hrůzou přihlížel jak král navléká Snapeovi prsten a zavazuje se, že ho bude milovat a ctít a bude tomu ohavnému, nevraživému muži navždy věrný.

Pak král poslal Snapea, aby na zítřejší večer připravil lektvar. Zbytek dne a celý další den strávil se svým posledním přeživším přítelem, baronem Blackem, a s mladým Harry Potterem. Už se rozhodl, že když lektvar nezabere, bude to naposled co dovolí nestvůře aby ho přemohla. Král Remus byl odhodlaný raději si sáhnout na život, než aby znovu ohrozil životy svých milovaných. Byly učiněny všechny nezbytné přípravy: Harry byl určen následníkem trůnu a dokud nedospěje, baron Black by vládl jako regent.

Když se přiblížila noc, král se rozloučil a odebral se do sklepení, kde si Snape zřídil svoji laboratoř. Remus naposledy objal svého přítele Siriuse Blacka, pak vstoupil do místnosti, kde ho už očekával Snape se spokojeným úšklebkem na rtech. Black zamkl dveře a připravil se držet u nich celou noc stráž, rozpolcený nadějí, že se král konečně uzdraví a touhou, aby se proměnil v bestii a roztrhal Severuse Snapea na drobné kousky.

Vyšel měsíc a dveřmi pronikly královy bolestné výkřiky. Baron Black byl smutný, že ztratí posledního přítele, ale zároveň se zaradoval, že Snape se jistě nedožije rána. Čekal, ale neozval se už žádný další zvuk. Ani vytí, ani Snapeovo vřískání. Baron Black se nemohl dočkat úsvitu, chvíle, kdy bude moct zase odemknout těžká dubová vrata.

Konečně noc skončila a on rozrazil dveře.

Král seděl v křesle, nahé tělo zahalené přikrývkou. Vypadal unaveně, ale klidněji, byl vyčerpaný, ale nezraněný. Stejně tak Snape, který stál u manžela a podával mu šálek horkého čaje.

"Remusi, co se stalo?"

Král zvedl hlavu a unaveně se usmál, ale odpověděl Snape.

"Dva minulé lektvary, jimž bylo tělo mého manžela vystaveno, způsobily, že nemohu zabránit, aby se proměnil ve vlka. Ale omějový lektvar zajistí, že si zachová lidskou mysl a zůstane příčetný."

"Takže jsi ho nevyléčil!" prohlásil Black vítězně, vida snadný způsob, jak se Snapea zbavit.

"Siriusi," přerušil ho král a ochranářsky položil ruku na Snapeovu paži. "Nechej to být. Myslím, že se jednou měsíčně dokážu vyrovnat se zvířecím tělem. A Severus slíbil, že pokaždé bude se mnou. Věří svým schopnostem, já jim budu věřit také."

Baron Black se tvářil, jako by chtěl protestovat, ale věděl, že král mu nebude přát sluchu, takže se podvolil a neochotně Snapeovi poděkoval. Snapeův jízlivý úšklebek se změnil v úsměv, když ho král vzal za levou ruku, dotkl se snubního prstenu a jejich prsty se propletly.

Od onoho dne, kdykoliv pluje po obloze kulatý stříbrný měsíc, můžete v zahradách paláce a okolních lesích zahlédnout siluetu křivonosého alchymisty, doprovázenou velikým, spokojeně klusajícím hnědým vlkem. Je to král a jeho manžel, mistr a vlk.

ȸȹȸ

Doufám, že se vám líbila Disneyho verze této pohádky, nicméně příběh ještě nemusí končit. Pokud máte chuť nahlédnout do zákulisí, přesvědčit se, co opravdu předcházelo tomu šťastnému konci a disponujete-li odvahou a odpovídajícím věkem pro sledování porna s vlkem a Snapem v hlavní roli, pokračujte prosím ve čtení.

Konec konců, ohledně pohádek existují dvě základní pravidla: 1. někde hluboko v nich se tají pravdivé jádro; a 2. zatímco na vraždách a brutálním násilí není nic špatného, všechny žhavé slashové scény musí být bez milosti vystřiženy.

KONEC?


Upozornění: Následující kapitola má rating /PWP/ a obsahuje sex s vlkodlakem.