Na prosinec jsem si pro vás přichystala drabblíky a minipovídky, kterých se mi během dvou let podařilo nashromáždit slušnou řádku. Jsou mezi nimi kousky humorné, romantické i tragické, takže doufám, že tentokrát si každý najde to svoje. :) S.L.

PS: Odkazy na originály najdete za posledním drablíkem, tedy v kapitole 13.


I. Jakou barvu má nebe ve tvém světě?

by Amanuensis

.

"Prongsi, podívej se na oblohu."

"...co jako?"

"Je tak...krásná."

"A ty jsi taaaaak opilý."

"Ty taky. Líbej mě. Přímo tady, pod hvězdama."

"Jsi pošahaný romantik."

James se překulil na břicho, dost blízko, aby ležel vedle Siriuse, sklonil k němu hlavu a začal ho líbat. Nasazení vynahrazovalo schopnosti, utopené přinejmenším ve dvou tuctech máslových piv - oba v jisté fázi přestali počítat.

Dopadl na ně stín.

"Zase opilí, pane Pottere, pane Blacku. Odebírám Nebelvíru pětadvacet bodů. Za každého." Profesorka McGonagallová si rozzlobeně prohrábla rozpuštěné vlasy. "Příště aspoň buďte té slušnosti a dělejte to někde venku na pozemcích, a ne na podlaze slavnostního sálu! Už mě nebaví, že kvůli vám dvěma každý rok vyhrává Zmijozel!"