Originál: Cordelictus

Odkaz: tittisrealm7.c7om/thinline/archive/0/cordelictus.h7tml (Všechny sedmičky vymažte a zbytek skopírujte do URL řádku. Omlouvám se, ale jinak mi archiv ten odkaz odfiltruje.)

Autor: Fabula Rasa

Překlad: Sinam Llumi

Varování: semtam sprosté slovo, v pozdějších kapitolách násilí a znásilnění. Jako většina povídek od této autorky, i Cordelictus je staršího data a kánon sleduje jenom po 4. díl (Ohnivý pohár).


CORDELICTUS

.

"Vstáváš brzy."

Snape ohrnul nos. "To ty říkáš každému, kdo nespí do oběda."

"Mm. Ale snídani jsi stejně zmeškal, že."

"To rozhodně ne. Ani ne před dvěma hodinami jsem si přímo tady dal zdravá a výživná vajíčka na měkko s toastem."

"Já mluvím o něčem jiném." Sirius objal jeho boky a přitáhl si jej blíž.

"Vážně, Blacku, měl bys s tím priapizmem něco dělat. Na tohle jsou léky, jestli to nevíš."

"Hm. Moje libido nesahá tvému ani po kotníky, a ty to dobře víš." Ovinul ruce kolem Snapea, který si zády k němu zaléval čerstvý hrnek čaje. Hladil nosem nejbližší kousek jeho krku. "Nicméně dnes ráno jsem tě chtěl. A byl jsem docela zklamaný, když jsem zjstil, že jsi pryč."

Snape se pod fousy usmál. "Jsem si jistý, že jsi svůj problém dokázal vyřešit."

"Vlastně ne. Říkal jsem si, že počkám na tebe." Zavadil o štěrbinu a začal se o ni pomalu otírat. Snape sevřel okraj pultu.

"Tvůj kmotřenec-"

"Ještě spí. Je půl osmé, on bude v limbu nejmíň do jedenácti, a když mám chuť vzít si tě na svém vlastním kuchyňském stole, tak to taky udělám."

Snape zaklonil hlavu. "Já do toho nemám co mluvit?" Hlas mu nějak ochraptěl.

"Oh, doufám, že právě naopak. Například bys mohl zopakovat něco z toho, co jsi říkal včera v noci. Mám citovat?"

"Neopovažuj se."

"Můžeš začít s 'šukej mě, Siriusi, proboha, šukej mě, víc,' co říkáš?"

"Ty-"

"A pak třeba pokračovat 'prosím, lásko, prosím, skvělé, přesně tam, bože, ano-'"

Snape se nečekaně otočil, přirazil ho ke stolu a pevně mu přidržel ruce. "Už tě mám tak akorát," zavrčel. Viděl, jak Siriusovy oči potemněly, a okamžitě mu bylo jasné, co chce. Jejich penisy se ocitly u sebe a on ucítil, jak se Sirius vzpíná. "Chceš to přímo tady? Chceš, abych tě tu ošukal?" Hlas měl hluboký a hrubý, sklonil hlavu a zachraptěl Siriusovi do ucha. "Chceš v sobě moje péro, Blacku? To bys chtěl? Chceš cítit, jak se do tebe udělám?"

Sirius zasténal a nechal hlavu padnout dozadu, stiskl víčka a řasy se mu třepetaly. Snape ho okouzleně sledoval. Milencovy citlivé smysly Snapea od začátku uchvátily a byly pro něj zdrojem nekonečného potěšení. Jednou se Sirius udělal jen z jeho hlasu – roztažený na posteli, ruce přivázané, a pětačtyřicet minut sladkých neslušností, které mu nadšeně šeptal do ucha. Nakonec stačilo jen jednou olíznout jeho penis od kořene po špičku a vytryskl jak gejzír. Ten pohled byl tak neuvěřitelně vzrušující, že se Snape na něj vrhnul, párkrát se otřel o jeho ještě pulsující penis a jejich semeno se smíchalo.

Sirius ho pozoroval přivřenýma očima. "Na co myslíš?"

Spolknul první odpověď, která mu přišla na jazyk. V poslední době to dělával nepříjemně často. "Vzpomínal jsem. Co se mnou dělá, když se na tebe dívám."

"Neříkej." Pomalu a dlouho se líbali. "Teď pusť moje ruce."

"Ne."

"Chci se tě dotknout."

"Ne." Snape sklonil hlavu a přejel rty po nahém hrudníku pod sebou. Nikdy si nezvykne vídat Siriuse po ránu, i když se snažil nedávat to najevo – vlasy rozházené na všechny strany, do půl těla nahý, vybledlé džíny spadlé nízko na bocích. Asi to není moc pohodlné, opírat se takhle o stůl, uvažoval Snape.

"Pusť mě. Začíná to být nepříjemné."

"Hm. Že ses tak nestaral i o moje pohodlí, včera."

"Zrovna jsem se přišel omluvit."

"Nepovídej. Bude to příjemnější takhle?" Protáhl ruku mezi nimi a pohladil to nejtvrdší, co tam našel.

"Oh, sakra. . . Severusi, přestaň, nebo se kvůli tobě ještě udělám. . . oh bože, prosím, nepřestávej-"

"Zdravím." Do místnosti se vpotácel Harry, oči opuchlé, vlasy rozcuchané, a nabral kurz k lednici. Sirius Snapea odstrčil tak rázně, že pád vybalancoval na poslední chvíli a přistál na protější kuchyňské lince. Bolestivě si narazil záda a zaskřípal zuby.

"Dobré ráno, Harry. Jsi vzhůru nějak brzo. Máš dnes něco v plánu?"

"Ne, nic zvláštního." Harry zívnul s otevřenou pusou a natáhl se pro pomerančový džus. "Napadlo mě, že si půjdu zaplavat. Přidáš se?"

"Jasně. Moc rád. Jen se osprchuju a jsem u tebe."

Harry zvedl obočí. "Budeš se před tím sprchovat? Tak jo. Stejně musím něco sníst." Zamířil zpátky k lednici a vytáhl z ní pivo.

"Harry. Tohle není žádná snídaně."

"Oh. Jo, máš pravdu." Vylovil z kapsy kalhot krabičku cigaret a hodil ji na stůl. "Dobrou chuť."

Sirius protočil oči. "Kde jsem jen udělal chybu?" Plácl sebou do křesla, vyklepl si z Harryho balíčku jednu cigaretu a zapálil ji bezmyšlenkovitým mávnutím Snapeovy hůlky, která zůstala ležet na stole. Snape sám se beze slova vytratil.

Harry hrábl do mísy pro jablko. "No," zamumlal s pusou plnou ovoce, "jednu jsi udělal přímo tady."

"Co tím chceš říct?"

"Siriusi," zadíval se na něj Harry. "Jednou si něco zlomí, jestli s tím nepřestaneš. Jako bych nevěděl, že spolu šukáte."

"Pozor na pusu," pokáral ho automaticky.

"Bože. Poslouchej se. Já ten pohled snesu, bez obav."

Sirius si promnul rukou obličej. "Jasně. Já vím. Promiň."

Znovu se zakousl do šťavnatého jablka. "Fakt moc dobré. Každopádně myslím, že by ses teď měl omlouvat někomu jinému."

Sirius zhluboka potáhl. "Od kdy jsi tak chytrý, hm?"

"Věř mi. O podělaných vztazích vím všecko. Jsem místní expert." Hodil ohryzek do dřezu.

"Dobrá trefa. Ozvala se ti ještě?"

"Ne. A ani to nečekám."

Sirius kývl. "Dej tomu čas."

"To rozhodně. Měl jsem celých šest roků, a dokázal jsem to zbodat."

"Miluje ho?"

Harry pokrčil rameny. "Netuším. Možná jo. Kdo ví. Občas mám pocit, že ani ona -" povzdechl si. "Možná, kdybych se dokázal vyjádřit, třeba by to něco změnilo."

"Možná," odpověděl pomalu. Típl cigaretu a frnknul ji do dřezu za ohryzkem. "Budu na pláži za chvilku, dobře?"

"Samozřejmě, Siriusi."

Když vstoupil do ložnice, bylo tam mrtvo. Snape stál zády k němu u šatníku. "Severusi, já-" Zmlknul. "Kam se chystáš?"

"V Bradavicích mám rozdělanou práci. Nemohu tady věčně zahálet. Ovšem postrádám jednu košili. Kdybys ji našel, pošli mi ji, ano? Nenapadá mne kam se poděla."

Sledoval jak Snape cpe těch pár svých věcí do otlučené kabely a srdce se mu sevřelo.

"Severusi, prosím. Nedělej to."

"Co nemám dělat." Snapeův obličej postrádal výraz.

"Tohle. Přišel jsem ti říct-" Bože, co to plácám, uvědomil si. "Chtěl jsem říct, že se omlouvám. Neměl jsem to dělat. Totiž, takhle tě odstrčit. Už se to nestane, přísahám. Jen prosím neodcházej."

Snape zůstal stát. "Ale ano," řekl nakonec.

"Co ano?"

"Zase se to stane. Harry je tady deset dní, a za tu dobu ses před ním nezmohl na víc, než zavadit mi o ruku když jsi podával sůl. A když se s ním někde potkáme, děláš, jako bych byl prašivý. Takže ti to ulehčím. Běž a hraj ukázkového kmotra, jestli po tom tak toužíš. Budu pořád po ruce, můžeš mě ojet až se nebude dívat." Hlasitě zacvaknul zámky na kabele.

"Já ne -" Vyschlo mu v ústech.

Snape se posměšně ušklíbl. "Klid, Blacku. Usnadňuju ti život." Zvednul své zavazadlo. Už sahal na kliku, když Sirius promluvil.

"Nechci ho snadný."

"Ty nevíš co chceš."

Zásah přímo do černého. "Oh ano, vím. Já -" Krk se mu stáhnul. Snape ho pozoroval. Najednou ho něco napadlo. "Pojď sem." Vytrhl mu kabelu a hodil ji na postel, ignoroval Snapeovy protesty a vystrčil jej z pokoje do kuchyně, kde nad miskou ovesné kaše seděl Harry. Zvedl hlavu a Siriusův odhodlaný výraz ho vyděsil.

"Harry."

"Co?"

"Tohle je Severus. Severusi, tohle je Harry."

"OK," řekl Harry zvolna.

Sirius si přitáhl Snapea a políbil ho. Bez ohledu na pevně semknuté rty jej líbal dál, hladil ho po vlasech, po zádech, a pak mu stisknul zadek. Snape ztuhl strachy.

Sirius o krok ustoupil, ale nespouštěl z něj oči. "Severus je můj milenec. Skoro rok spolu spíme, jak se to zrovna hodí, ale on neví – protože jsem se mu to bál říct – že ho miluju. Nečekám, že by cítil totéž, ale u mě to tak je. Obávám se, že dokud tady bude, v ložnici nebo kdekoliv jinde, nedokážu ho pustit z náruče. Nuže." Připažil. "Ještě si chceš zaplavat?"

Harry zíral s otevřenou pusou. Hrouda kaše, která se mu přilepila ke lžíci s plácnutím přistála na stole. Vypadal podobně strnulý jako Snape. "Um..." odpověděl mdle. "Jasně. Dobře. Jsem... tam hned."

Sirius přikývl a vypadal spokojeně. Pak se podíval na Snapea a zamračil se. "Ne," řekl pomalu. "Umím to líp." Rukou smetl ze stolu mísu s ovocem. Harryho kaši zachránila v poslední vteřině jen chytačova blesková reakce. Jedním mocným pohybem Sirius mistra lektvarů položil na stůl, úplně ho vyvedl z rovnováhy a přitiskl mu rty na ústa. Opřel se do polibku celým tělem, přinutil Snapea otevřít ústa a vrazil do nich jazyk. Snape zoufale rozhodil ruce, ale pak je nechal klesnout na Siriusova nahá záda a začal spolupracovat. Mohlo to trvat tak tři minuty, než byl Sirius se svým výkonem spokojený a narovnal se.

"Správně. Tak má vypadat líbání. A teď, pokud mě pánové omluvíte, vážně potřebuju tu sprchu." S nevinným pohvizdováním se vydal do koupelny a nechal Snapea, aby se sám sebral ze stolu a pokusil se zrekonstruovat zbytky své důstojnosti.

Harry s nezaujatým výrazem hltal ovesnou kaši a vychutnával si Snapeovy rozpaky.

"Já, ah- ehm. Pane Pottere." Rychle na Harryho kývnul a odkráčel. Kdyby se otočil, zahlédl by v Harryho tváři nanejvýš znepokojující úsměv.

Sirius stál pod sprchou a přes skloněnou hlavu mu stékal slabý proud. Právě likvidoval už tak skromné zásoby horké vody, ale co. Snape se nejspíš osprchoval už před pár hodinami a Harry si na mýdlo obvykle vzpomeme až někdy večer. Zavřel oči a snažil se zklidnit rozbušené srdce. Kurva, to se mu zas povedla pitomost.

Omezit líbání Snapea v Harryho přítomnosti. Ačkoliv víc už se asi těžko ztrapní. Chudák kluk si nejspíš páčí varlata z pod žeber ještě teď. Ale to co řekl - oh, do hajzlu. Tloukl hlavou o stěnu sprchového koutu. Blacku, ty tupče. Udělal jsi ze sebe opravdu výstavního idiota. A teď bude následovat rozhovor, jak jinak - Blacku, ty víš, že tě mám rád. Oh, kurva kurva kurva. Sex možná byl naprosto skvělý, a možná, že se v poslední době dokážou do jisté míry i vystát, ale pořád je to Severus Snape, zmijozelský parchant, komu před chvilkou předhodil své srdce, a má jazyk ostrý jak břitva. Kdyby nezpanikařil, když ho tam viděl stát s tím zatraceným kufrem, s rukou na klice, kdyby nevěděl, že když ho teď nechá odejít, už nikdy nebude mít šanci... Bože, na co myslel. Angličtina nenabízí dost synonym pro stud, aby dokázal popsat své současné pocity.

Trhl sebou, když jej obepnuly něčí ruce. Novinka. Snape nikdy neprojevil sebemenší zájem o společné sprchování, odmítal svou lázeň s kýmkoliv sdílet, dokonce i s někým, s kým sdílí lůžko. Sirius zaklonil hlavu, uvolnil se a nechal se obejmout.

"Takže."

"Takže."

Snape si ho otočil a nastavil tak, že se jejich slabiny dotýkaly. "Takže na pověstech o nebelvírské odvaze je přece jenom zrnko pravdy."

Sirius se uchechtl. "Mluvívá se i o ztřeštěnosti, zbrklosti a občasné idiocii."

"Vskutku." Snape se přiblížil a letmo jej políbil na ústa. "Překvapil jsi mě, předtím," zamumlal, "a obávám se, že jsem to ne zcela zvládl. Dovol, abych se pokusil napravit Zmijozelu pověst." Prohloubil polibek, ale ne tak divoce jako předtím Sirius. Sevřel rukama mokré vlasy a pomalu se s ním kolébal.

"Oh... mmm."

"To se ti líbí?" otočil ho Snape jemně. "Tak se podívejme, co ještě bys mohl mít rád." Jedním kluzkým prstem zatlačil na jeho otvor, lehce, škádlivě. Sirius zasténal. "Ano?"

"Ano."

Pokračoval ve svém nenuceném průzkumu, a občas jen tak mimochodem zavadil o prostatu. Sirius sténal a tisknul se k němu. Snape se musel kousnout do rtu, aby při pohledu na jeho bezstarostnou spokojenost taky nezasténal. Siriusova mokrá kůže byla kluzká jak úhoř. Třel penisem mezeru mezi jeho půlkami, pak zatlačil a vklouznul jen na krajíček.

"Ježíši- prosím, Severusi. . ."

Dalších pobídek netřeba. Bez odporu zajel celý dovnitř, oba zalapali po dechu jak hluboko se dostal. Pohybovali se tam a zpátky a ticho přerušovalo jen vzdychání. Když už nemohli vydržet, zvýšili tempo. Sirius se předklonil jak nejvíc mohl a zachytil se držáku na ručníky, Snape začal přirážet silněji a dýchat hlasitěj.

"Tak těsný," mumlal. "Bože, jsi skvělý." Zrychloval, věděl, že s každým pohybem zasahuje to úžasné místo a cítil, jak se Sirius začíná chvět. Sevřel rukou jeho hladký penis a honil ho v rytmu svých přírazů.

"Ah-ah, Severusi, pojď se mnou, já už budu, skvělé, tak-ah-"

Snapeovu ruku pokrylo semeno a on se přestal ovládat, pohyboval se zuřivým tempem. Kousal Siriuse do krku, aby zastavil příval slov, který se mu hrnul z úst. Slyšel sám sebe vzlykat slastí když ho zasáhla první vlna a on se udělal do toho krásného, těsného těla, které šukal jak posedlý.

Dlouho se pak jen opírali o zeď a ignorovali studenou vodu i rozklepané nohy.

"Milosrdný Merline," zafuňel Sirius, jakmile dokázal promluvit. "Na tohle jsme moc staří."

Snape se zasmál. Ještě pořád nemohl popadnout dech. "Slib mi," zamumlal, "že jestli při tom jednou dostanu infarkt, nejdřív mě oblečeš, a pak teprve zavoláš Albuse."

"Jednou? Chceš tím říct, že tohle se mnou plánuješ provozovat pravidelně?"

Snape zavřel oči. "Dokud to naše kosti vydrží."

Sirius zastavil vodu a podal z poličky dva ručníky. V malé koupelně má člověk alespoň vždycky všechno na dosah, pomyslel si a hodil ručník Snapeovi. Druhý si obtočil kolem pasu. Snape se dál opíral o zeď a svůj ručník svíral v ruce.

"Jdeš taky?"

"Jen- mi dej minutku."

Sirius se zakřenil. "Beru to tak, že se nestěhuješ."

Snape si sušil vlasy ručníkem. "Prozatím, dejme tomu." Otevřel oči a zjistil, že ho Sirius pozoruje. "Blacku. Měl bys něco vědět."

Siriusův obličej strnul. "Ne, neměl."

"Blacku, já -"

"Ne." Přerušil ho rozzlobeně. "Nepotřebuju žádný proslov, jasné? Bylo to – neměl jsem to říkat, dobře? Zapomeň na to. Prostě to pusť z hlavy, prosím."

"Nemůžu," řekl tiše.

Sirius se opřel o umývadlo a zatnul zuby. "Jestli to nezbytně nutně musíš rozebírat, mohlo by to aspoň počkat? Třeba na nějakou chvilku, kdy mi z prdele nepoteče tvoje sperma? Co myslíš, šlo by to?"

"Blacku, ty otravný malý spratku, dokázal bys na minutu držet klapačku a netvářit se pořád, že víš co chci říct dřív, než vůbec promluvím?" Přinutil se ztišit hlas. "Chystal jsem se ti sdělit, pokaždé, když jsi mě přerušil, že to, co jsi předtím říkal... platí i pro mě."

"Oh." Sirius zvednul obočí. "To je vše?"

"Nuže. . . ano."

"Tak ubohé vyznání jsem v životě neslyšel."

"To nebylo žádné vyznání. Jen potvrzení, že sympatie jsou vzájemné."

"Chápu. Já tě složím na stůl, předvedu ti nejlepší polibek tvého života, vyznám ti nehynoucí lásku, a ty se zmůžeš na tohle?"

"Nemůžu uvěřit, že se s tebou bavím. Jsem opravdu nepoučitelný."

Sirius se zakřenil. "Tak ty mě miluješ."

"Nelíbí se mi jakým směrem se tato diskuze ubírá."

"Řekneš mi to do očí? Do toho, vyzývám tě. Vsadím deset galeonů, že se neodvážíš říct mi to do očí."

"Něco tak dětinského – už je nám zase třináct, Blacku? Navíc pochybuji, že takovou částkou vůbec disponuješ." Vylezl ze sprchy a oblékl si kalhoty.

"No tak, Severusi. Ty jsi přece hozené rukavice vždycky sbíral." Zněl uštěpačně, ale v očích měl napjaté očekávání.

Snape si povzdechl. "Deset galeonů, a budeš Potterovi vyprávět, jak jsi tenkrát stáhl kalhoty před madam Pomfreyovou, protože jsi byl přesvědčený, že jsem ti do dýňové šťávy nalil lektvar na scvrknutí varlat."

"Beru. Ukaž se."

Snape přiskočil k němu. Přirazil ho ke zdi, rukama jej držel za ramena a jejich obličeje se skoro dotýkaly. Byli stejně vysocí, oči přesně v rovině. "Ty na nervy jdoucí, pubertální, sebestředný zmetku. Vytáčíš mě a otravuješ už skoro třicet let, a já to nehodlám snášet už ani minutu. V zájmu toho, abys konečně zavřel klapačku a nechal mě na pokoji, vysvětlím ti to jednou a pro vždycky: Miluji tě, ty malý mizero. Miluji jak si ráno natahuješ kalhoty, miluji jak piješ čaj, miluji jak ti vlasy padají do tváře když si čteš, miluji vrásky od smíchu kolem tvých očí. Miluji tě tak dlouho, že ani nevím, kdy jsem začal, a miluji tě tak, že nikdy nedokážu přestat. Tvůj ubohý mozeček sotva dokáže pochopit jak nesmírně tě miluji, a nemusíš se zbytečně chválit za svou odvahu, protože kdyby ses dnes nevyjádřil, určitě bych to už nedokázal dlouho tajit. Miluji tě, a pouze tebe, a nikdy nebudu milovat jiného jak je můj život dlouhý, a když tě přestanu bavit a ty mě odkopneš, pod mojí nenávistí dál bude láska, a zase láska, a ještě mnohem víc lásky. A kdybych nějakou nezaslouženou Boží milostí měl to štěstí zemřít dřív než ty, má poslední slova budou: miluji tě, Siriusi Blacku."

Sirius se nehýbal, nemohl ani dýchat. Snape ho pustil. "Tomuhle já říkám vyznání. Můžeš si z toho vzít příklad. Prý složil mě na stůl. Ještě mě bolí záda."

Hodil na sebe košili, pověsil ručník na háček a otevřel dveře. "Hodláš tady stát celý den?"

"Já-" Sirius si odkašlal. "Jasně. Už jdu."

Natáhl si džíny a zakřikle následoval Snapea do ložnice.

"Severusi?"

"Copak?"

"Měl jsi pravdu. Já vážně nemám deset galeonů."

Snape přivřel oči. "Tušil jsem to. Jak typické."

"Nicméně... mohl bych ti to vynahradit jinak."

"Oh, nevím nevím, Blacku. Nenapadá mě vůbec nic co bys mohl v posteli udělat, aby to stálo za deset galeonů."

"Cože, ty-" Sirius ho hbitě popadl za ruku a zkroutil mu ji za zády. Druhou rukou si Snapea přitáhl a pevně ho přitiskl k sobě. "To se teprve uvidí, ty drzý šprte. Ještě mě budeš prosit, ty - "

"Chlapi?"

Harry strčil hlavu do ložnice. Protože Sirius zapomněl zamknout dveře.

"Mám s tím plaváním ještě počítat?"

"Um- jasně, Harry, za chvilku jsem tam."

Harry se na ně podíval.

"Poneseš si ho s sebou?"

"Oh. Pravda."

Pustil Snapea a oba se narovnali, zatímco Harry se pomalu vydal do koupelny. Sirius ho chtěl upozornit ať nečeká teplou vodu, ale včas si to rozmyslel. Snape se otočil a podíval se mu do tváře.

"'Prosit?' No tak, Blacku. Mně nemusíš dokazovat že se tvůj vývoj zastavil v patnácti, já to vím."

Sirius ho ignoroval a nezvykle něžně mu z tváře odhrnul pramen vlasů. Zamračil se. "Neudělal jsem to."

"Co jsi neudělal?"

"Prve jsem tvrdil, že jsem tě složil na stůl a vyznal ti lásku, ale to není pravda, že."

"Blacku –"

Umlčel ho pohybem ruky. Přešel k prádelníku, vytáhl vrchní šuplík a v dlani se mu něco zalesklo. Vrátil se a postavil se přímo před Snapea, který ho s obavami pozoroval.

"Blacku. Ať tě ani nenapadne –"

Sirius rychle otevřel nůž a rozřízl si předloktí. Vyvalila se krev a pokryla jeho paži. Klesl na kolena a zvednul ruku ke starobylé přísaze věrnosti. Těžké rudé kapky mu dopadaly na obličej. Snape zblednul.

"Siriusi-"

"Die et nocte, Ve dne i v noci,
Dormiens et vigilans,
ve spánku i bdění,
In vita et in morte,
v životě i v smrti,
Totus tuus et semper tuus.
jsem celý a navždy tvůj.
Sanguinem cordis mei in manus tuas tenes.
Krev mého srdce máš ve svých rukách.
Si perfidiosus ero, illa hora mors mea veniat."
Zradím-li tě, ať v tu hodinu zemřu.

Mluvil pomalu a slavnostně, ruka se mu ani nezachvěla. Snape zaváhal, pak rychle sevřel zkrvavenou ruku ve své a položil si ji na prsa. Vážným hlasem odpověděl.

"Hoc votum tuum acceptum est. Přijímám tvůj slib.
Die et nocte,
Ve dne i v noci,
Dormientes et vigilantes,
ve spánku i bdění,
In vita et in morte,
v životě i v smrti,
Relictus sumus."
budeme spojeni.

Pak symbolicky, na důkaz nově získané moci nad přísežníkovým životem přejel konečkem prstu po jeho rance a zacelil ji. Sirius se lehce zvedl na nohy a zavřel nůž. Chvilku tiše stáli, pak Snape natáhnul ruku a Sirius mu nůž podal.

"Nemusíš," zašeptal.

"Siriusi. Už jsem takové věci dělal."

"Já vím."

"Ale tohle je můj poslední slib."

"To vím také."

Snape se říznul do ruky stejně jako předtím Sirius; i když s nožem zacházel o něco méně obratně, takže zajel do masa trochu hlouběji než původně zamýšlel. Sirius se natáhl po jeho ruce, ale Snape jej odstrčil a klekl na kolena. Zopakoval ta starobylá, slavností a hrozivá slova, dávající jednomu kouzelníkovi moc nad životem druhého. Letmo si vzpomněl na Dějiny čar a kouzel, pofesora Micklea, nadpis "Cordelictus" načmáraný na tabuli, a pod ním slova "černá magie." Sirius stisknul jeho paži, stvrdil jeho slova jasným, pevným hlasem, a rychle zacelil ránu. Potom nůž zaklapnul a odložil na prádelník, s ostřím pokrytým jejich smíchanou krví.

Vzduch kolem nich se chvěl silou černé magie. Cordelictus byla starodávná lenní přísaha, skládaná válečníky a mágy, přísaha věčné věrnosti. Ten kdo ji přijal mohl jedním slovem ukončit život toho, kdo se mu zavázal, a dotekem ruky jej mohl uzdravit. Voldemort ji vyžadoval od všech svých stoupenců, ale když ji obnovený Fénixův řád nabídl Brumbálovi, odmítnul. Přijmout od někoho tento slib znamenalo získat nad ním veškerou moc. Vzájemné složení přísahy bylo mezi kouzelníky považováno za jeden z nejnebezpečnějších a nejdůvěrnějších činů.

"Takže." Siriusův hlas zněl slabě. "Měli bychom se opláchnout."

"Ano," usmál se chmurně. "Pochybuji, že by Harry uvěřil, že jsme se pořezali při holení."

Sirius se k němu natáhl a jejich rty se dotkly. Políbili se váhavě, skoro ostýchavě, a cítili, jak se Cordelictus rozlévá jejich těly a pálí je na rtech.

Bože, já tě miluju.

"Já tebe taky."

Snape se odtáhl. "Nic jsem neřekl."

"Ale řekl. Zrovna jsi -" Oba strnuli.

"Takže. Dobře. Zkus tohle." Snape zavřel oči a zamyslel se.

Co takhle poslat mladého Pottera do jižní Francie a do večera se milovat na gauči?

"Zapomeň. Nezničím si poslední kus nábytku se slušným potahem."

Snape se hlasitě zasmál. "Můj bože. O tomhle Mickle neříkal ani slovo."

"To věřím. Zajímalo by mě, jestli to funguje i na představy a vzpomínky, nebo jen přesně vyslovené myšlenky."

"Můžeme to zkusit." Snape otevřel svou mysl a pustil ho do svých vzpomínek. Sirius uviděl přeplněnou Bradavickou chodbu, byl tam i Snape, mluvil s mladým Luciusem Malfoyem a Evanem Rosierem. Severusi? Severusi, posloucháš vůbec, co říkám? Samozřejmě, Luciusi. Trhnul sebou, když koutkem oka zahlédl sebe, sedmnáctiletého a nemožně krásného, jak vybíhá po schodišti nahoru. Ne, neposlouchal jsi, zase sleduješ toho idiotského Blacka. A pak se Sirius vžil do Severusových pocitů, ucítil spalující touhu a napětí, zalapal po dechu a rychle se odtrhl.

"Pro boha." Chvilku oddechoval. I takový krátký kontakt jej úplně zmohl; budou muset být opatrnější. "Už tenkrát... jsi-"

"Ano."

Dívali se na sebe, ale to nestačilo. Potřeba fyzického kontaktu byla od počátku Cordelicta nezdolná, museli se o sebe alespoň opřít čely.

"Myslím, že bychom si teď měli lehnout."

"Potter nejspíš bude každou chvilku škrábat na dveře."

"Zapomněl jsem mu říct, že vnučka od sousedů se touhle dobou vždycky opaluje bez plavek. To by ho mělo na chvilku zabavit."

"Opravdu? Říkal jsem si, proč trávíš tolik času venku."

Sirirus se uchechtl, pak ho najednou bodlo v břiše. "Ježíš," zašeptal. "Ty jsi vážně žárlivý."

Snape zavřel oči. "Omlouvám se. Budu se muset naučit ovládat."

"Už se těším. Pojď si lehnout."

Opatrně se uložili na postel, všechny končetiny propletené. Strávili tam celý zbytek dne, otevírali si navzájem svou mysl, zkoumali ji, objevovali. Naučili se jak spolu mluvit a jak si vzájemně ukazovat konkrétní vzpomínky. Postupovali pomalu, opatrně, ale i tak to bylo vyčerpávající a zneklidňující. Když se Harry kolem oběda konečně ukázal, odtrhli se od sebe. Přikrývka, kterou si vytáhli až po bradu, zakryla všechnu krev, a zkrvavený nůž na prádelníku naštěstí unikl jeho pozornosti. Povzdechl si a vrátil se na pláž sám.