»»««


Draco v temnotě

Draco in Darkness

Napsala: Plumeria

Přeložila: Rapidez


Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří panu Medkovi, který knihy o Harrym Potterovi přeložil do češtiny. Autorská práva k této fanfiction má Plumeria, která dala Rapidez svolení k českému překladu. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního obohacení se. Kopírování a případné porušování autorských práv však Brumbál přísně zapověděl.

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended.

»»««

Povídku v originálním znění naleznete na adresách:

fanfiction . net/s/1234760/1/Draco_In_Darkness

debbiesfics . com/darkness00 . html

»»««

Drarry

Romantické drama
Rating: PG-13

Shrnutí: Následkem nehody v sedmém ročníku přijde Draco o zrak. Zpočátku se úplně stáhne do sebe, vyhýbá se jakékoliv pomoci a případné lítosti druhých; je rozhodnut postarat se sám o sebe. Ale jakmile Harry zkříží svou cestu s Dracovým černým světem, vytvoří se mezi oběma chlapci podivuhodné přátelství, kdy se oba naučí vidět jiným způsobem nejen sami sebe, ale i toho druhého.

Poznámečka: Můj nejdelší překlad vůbec. Snad se bude líbit a já se dočkám vašich komentářů. :)


»»««

DRACO V TEMNOTĚ

PROLOG

»»««


Na odchodu ze šaten se Draco zastavil před zrcadlem, aby naposledy překontroloval svůj finální vzhled. Třebaže jeho vlasy budou během několika minut rozcuchané a jeho šaty budou divoce povlávat ve větru, chtěl před nástupem na hřiště vypadat naprosto bezchybně. Byl přece kapitán, tak musel vypadat reprezentativně! Byl v čele. Obdivovaný. Respektovaný. Uznávaný.

Prohrábl si vlasy, aby se zbytečně ujistil, že každý stříbřitě-blonďatý pramínek je dokonale na svém místě. Viděl svůj odraz; stál vzpřímeně a svíral svou Supernovu 10, kožené chrániče na rukou a nohou se leskly (div neházely prasátka), zelené šaty mu perfektně seděly... Ano, takhle by to šlo.

„Opravdu hezké," souhlasně prohodilo zrcadlo. Draco se v odpověď lehce ušklíbl; už se odvracel jinam, aby svolal dohromady hráče svého týmu.

Na jeho zavolání se všichni rychle shromáždili u vchodu. Namísto nějakého připitomělého povzbuzování a prázdných řečiček se každému z nich podíval do očí, dlouze a s očekáváním, protože věděl, že to bude mít mnohem větší účinek, než jakého by dosáhl hloupými slovy. Pak, těsně před jedenáctou, se otočil a sebejistě s nimi vykročil na hřiště.

Poprvé od třetího ročníku zahajovalo sezónu utkání Zmijozelu aNebelvíru; oproti třetímu ročníku se chystali hrát fér. Žádní zákeřní hipogryfové, žádné bezútěšné počasí - nebylo třeba nic zmanipulovat (ačkoliv právě to byla vždycky zábava). Tenhle zápas měl udat tón pro oba týmy na celou sezónu. A Draco byl pevně rozhodnutý, že Zmijozel bude nejlepší.

Naproti přes hřiště přicházel ve svých nápadných rudých úborech tým protivníků. Vedl je Harry Potter. Jeho vlasy nepotřebovaly žádnou pomoc od větru, aby mu neuspořádaně padaly do tváře.

Shromáždili se ve středu hřiště a probodávali se pohledy. Draco si tenhle zvyk oblíbil už dávno, byla to taková automatická reakce. Harryho jizva přitahovala jeho pozornost, vyzývala k upřenému pohledu z očí do očí. Provokovalo ho to skoro stejně jako jejich slovní potyčky.

„Tentokrát to projedeš, Pottere," zasyčel, když si přesně podle předpisů potřásali rukama.

Zelené oči se zúžily. „Asi tak, jako jsem utrpěl porážku pokaždé, když jsme hráli proti sobě? Ale počkat - to jsi přece vždycky prohrál ty."

Draco arogantně pokrčil rameny. „Ke každému se štěstí musí někdy obrátit zády. Dneska je řada na tobě, Pottere."

Harryho odpověď byla přerušena madame Hoochovou, která vybídla oba týmy ke slušné hře a přikázala jim, aby se připravili. O chvíli později už zapískala na píšťalku a čtrnáct hráčů se odrazilo a vylétlo vzhůru do vzduchu.

Bylo příjemné listopadové ráno, chladné, ale jasné. Na nebi bylo jen pár bílých mraků, které narušovaly nekonečnou modř. Když se Draco vznesl, připadalo mu, jako by mohl přes ty bezlisté stromy dohlédnout až na kraj světa, až do věčnosti. Budoucnost se před ním rozvinula jako obzor; tohle byl jeho poslední školní rok. Vloni si ještě užíval svévolné zábavy, dokud si ho nepřišla nárokovat jeho předurčená budoucnost. Teď si již byl vědom, kam ta prestiž a povinnost být Malfoyem vede.

Věděl, že tohle je jeho poslední šance porazit Pottera. Náhlý svistot Potlouku ho vytrhl z úvah a on si v duchu vyčinil, že se namísto soustředění na hru a pátrání po Zlatonce takhle zasnil.

Nebelvírský chytač byl ve středu hřiště a Draco se vznášel nedaleko, připraven vyrazit za tím zatraceným míčkem okamžitě, jakmile se někde ukáže.

„Hej! Najdi si vlastní místo na pozorování," zakřičel na něj Harry, aby přehlušil davy diváků.

„Ani nápad. Tady se mi to líbí," protáhl Draco lenivě, zatímco očima přimhouřenýma před sluníčkem rentgenoval hřiště. „Copak? Děláš si starosti, jestli tvůj stařičký Kulový blesk bude stačit mojí Supernově 10?"

„Můj Kulový blesk je na tom velice dobře, bez obav."

Draco střelil pohledem po nebelvírském chlapci, aby zjistil, co s ním jeho popíchnutí udělalo. S potěšením si všiml, že chytač zlostně zatíná čelist. Rozhodl se trochu prolétnout a sklonil své koště k zemi úžasným obloukem, ze kterého se tajil dech i jemu samému. Harry si myslel, že Malfoy spatřil Zlatonku, proto ho okamžitě následoval. Země se přibližovala a přibližovala a Draco vyrovnal svůj střemhlavý let až v poslední chvíli. Pak se otočil a posměšně zavolal na svého konkurenta, který za ním o několik stop zaostával. „Co jsi to říkal, loudale?"

Namísto toho, aby mu Harry posměšek vrátil, se s koštětem dravě vrhl kupředu. Draco se otočil a pochopil; Harry vskutku spatřil Zlatou.

Začali soupeřit doopravdy, oba chlapci se snažili zápas co nejdříve ukončit - každý ve svůj vlastní prospěch. Zatímco Camrál, Potlouky a spoluhráči létali všude kolem nich, oni křižovali hřiště tam a zpět, malému okřídlenému míčku neustále v patách. Podvakrát se jim zlatavá kulička ztratila z dohledu, ale pokaždé ji jeden z chlapců znovu spatřil a stíhání začalo nanovo.

Dracova pozornost se zúžila pouze na malý zlatý objekt; sotva si všímal svého okolí, když svištěl kolem tribun či brankových tyčí. Cítil, jak se Harry (červená čmouha po jeho levici) dotahuje, aby dokázal, že je lepší než Draco. Zlatonka byla jen kousek před nimi... blíž a blíž... vyhnuli se nečekanému Potlouku... znovu předvedli sérii smyček kolem brankových tyčí... Zatraceně! Zlatonka stále zůstávala těsně mimo jejich dychtivý dosah.

V momentu zuřivé frustrace Draco náhle škubnul svým koštětem doprava, když Zlatonka zase začala měnit směr. Místo jejího pronásledování vsadil vše na šanci, že mu sama vlétne do rány.

Plesk! Malý míček vrazil do Dracovy dlaně takovou silou, že mu málem vyklouznul. Draco zíral na svou ruku jako uhranutý. Byla to vážně pravda? Vskutku viděl ta maličká křidýlka, která ho šimrají v dlani? ANO!

Zlomek vteřiny mu trvalo, než mu ta pravda došla, pak natáhl ruku a nadšeně jí zamával nad hlavou; bylo to gesto, které toužil udělat již tolik let!

Obrátil se za sebe. Vidět Nebelvířanův nevěřícný výraz stálo za všechna ta prohraná utkání. „Nehledáš něco?" poškleboval se mu a mával Zlatonkou ve vzduchu. Harryho ohromené překvapení se proměnilo ve vztek. Draco si plně užíval svou vítěznou chvíli. Pak se ale výraz Harryho obličeje náhle změnil. Strach. Strach?

„Bacha!" zakřičel tmavovlasý chlapec, právě v okamžiku, kdy Draco ucítil, jak ho něco tvrdého udeřilo do týla. Bolest mu projela lebkou a rozšířila se páteří do celého těla; Zlatonka mu vyklouzla z prstů.

Poslední věc, kterou uviděl předtím, než ho pohltila temnota, byl Harry Potter, který se k němu natahoval, aby ho zachytil v pádu.


»»««

DIDIDID

»»««