Originál: Our Private Universe

Odkaz: archiveofourown.o7rg/works/89545 (Sedmičku vymažte a zbytek skopírujte do URL řádku. Omlouvám se, ale jinak mi archiv ten odkaz odfiltruje.)

Autor: busaikko

Překlad: Sinam Llumi

Poznámky: Napsáno 2005 (mezi díly 5 a 6), AU. Název z básně The Hinterland, Robert W. Service.


SOUKROMÝ SVĚT

.

Den první: 21. prosince (pátek)

"Sleduj Remuse," naléhal Peter. Nakláněl se k němu přes hospodský stůj plný půllitrů, karí a rybích filé s hranolkami, zabalených v mastných novinách. "Nic víc po tobě nechceme. Prostě se zajímej, co dělá." James si k nim přisedl, ohlédl se přes rameno a kývnul.

No dobře. Tak Sirius ho teda sledoval. Pokusil se proniknout k Remusovi blíž. Dával pozor na všechny podezřelé známky, které mu Peter vyjmenoval – a když se díval opravdu pečlivě, najednou je viděl. Vyhýbavost, tajnůstkářství, divná zranění a podezřelé absence. Všiml si, že Brumbál nespouští Remuse z očí. Že ostatní členové Řádu si přestanou povídat, když vstoupí. Všiml si výrazu v Remusově tváři, kdykoliv někdo pronese slovo vlkodlak.

Jestli zjistíš, že je špion, usnesli se Peter a James jednou v noci v kuchyni paní Pettigrewové nad bílými krabičkami z čínské restaurace, postaráme se o to sami. Je jeden z nás.

Presumpce neviny, dodal James, a tentokrát sklopil hlavu Peter. Siriusovi tím připomněl, jak se tváříval jeho otec, když matka nečekaně přišla dolů mezi hosty. Necítí se dobře, říkával vždycky, a Sirius teprve po letech s překvapením zjistil, že to ve skutečnosti není anglické synonymum pro opilá.

"Důkazy." Peter zamyšleně studoval odporné, avokádově zbarvené dlaždice na zdech. "Ty by nám pomohly."

A tak se stalo, že se Sirius ocitl tady, a před ním se prostíraly vánoční svátky chez Lupin. *)

Remus se omluvil z tradiční večeře a tance u Jamesových rodičů, tvrdil, že musí domů. Vypadal vychrtlý a nevyspalý a cigarety si zapaloval jednu od druhé. Sirius zíral na Jamese a Lily a jejich břicho a v náhlém záchvatu šílenství se zeptal, jestli Remus nechce přes svátky společnost. Nabídl se, že může uvařit, poklidí v domácnosti – zkrátka, lidé si ho pochvalují jako užitečného a praktického pomocníka. Remusovy oči se rozzářily jako vánoční světýlka. Výmluvnější pozvání Sirius nepotřeboval.

U vchodu, s klíčem v ruce, se Remus ještě jednou otočil. Kousl se do rtu.

"Můžeš se zvednout a odejít, kdykoliv se ti zachce. Neurazím se. Nejde –" zvláštní výraz (hanba? stud?) mu přelétl po tváři. "Kvůli mně nezůstávej, už jsem si zvykl."

"Radši odemkni ty zatracené dveře, mrznu," odsekl Sirius.

Ne, že by to uvnitř bylo výrazně lepší. V obývacím pokoji je čekala naprosto stejná zima, jako venku, a jak by taky ne, se všemi okny dokořán. Za pohovkou se na dřevěné podlaze usadila menší závěj sněhu.

Remus ho požádal, aby počkal dole, což Sirius uvítal. Dům páchl po spálené zelenině, moči, všeobecné špíně a stoletém prachu. Elektrické světlo nefungovalo – Remus zamumlal něco o účtech. Sirius pozavíral okna, odčaroval sníh a v připraveném krbu rozdělal oheň.

Slyšel zavrzání dveří, Remusovy těžké boty na holé podlaze a hluboký, dunivý hlas, který musel patřit jeho otci. Co tady do prdele dělám?

Remus seběhl ze schodů a dřepl si k ohni. Nesundal si šál a kabát měl pořád zapnutý, stejně jako Sirius.

"Táta spí," řekl. "Měla tu s ním být jedna paní z vesnice, ale nepřišla. Platím jí, aby sem chodila. Nemůžu ho... nemůže žít sám." Remus natáhl ruce k ohni, promnul si je a pak vstal. "Nachystal jsem ti můj starý pokoj." Svlékl si kabát a pověsil ho na skobu u dveří, ale šálu nechal na krku. "Máš hlad?"

"Ne." Sirius si radši ani nepředstavoval, v jakém stavu tady musí být kuchyň. Remus se chopil jeho zavazadla a zamířil nahoru po schodech. Sirius za okamžik následoval.

Nebyl si jistý, co přesně od Remusova dětského pokoje čekal. Hory knížek, plakáty s oblíbeným famfrpálovým týmem nebo s mudlovskými rockovými hvězdami, staré hračky. Určitě ne miniaturní, téměř sterilní místnost se šikmým stropem, až na postel pod oknem a laciný, rozviklaný prádelník prakticky prázdnou. Elektrická lampička samozřejmě ani neblikla, ale vedle ní stála petrolejka se začouzeným sklíčkem, která dodávala tu nezbytnou trochu tlumeného světla. Stěny pokrývaly tapety s květinovým vzorem, vybledlé a zažloutlé zároveň. To bylo všechno.

"Útulné," poznamenal Sirius a teprve pak mu došlo, jak sarkasticky to zní.

Remus se rozhlédl a pokrčil rameny. "Co jsem si neodnesl, naši vyhodili. Matka nesnášela v domě zbytečné krámy. Peřiny jsem ti ohřál kouzlem," dodal. "Koupelnu máš hned naproti přes chodbu. Tvoje ručníky jsou ve vrchním šuplíku a horké vody by mělo být dost." Znovu škubl rameny. "Zamkni se, než usneš, a hůlku měj pod polštářem."

Sirius otevřel svůj batoh a vytáhl pyžamo. "Ok. Dobrou."

Remus kývnul. "Takže ahoj ráno," řekl, a tiše za sebou zavřel dveře.


*) u Lupinových, z fr.