To Shape and Change – Utvářet a měnit

Autor: Blueowl; Překlad: Patoložka; Beta-read: Lady Corten, Ter

Adventure

This story is based on characters and situations created and owned by JK Rowling, various publishers including but not limited to Bloomsbury Books, Scholastic Books and Raincoast Books, and Warner Bros., Inc. No money is being made and no copyright or trademark infringement is intended. This fanfiction was written by Blueowl, czech translatin was created by Patolozka.

ooOoo

Kapitola 1: Nový začátek

Severus Snape otevřel oči a pokusil se nadechnout. Fungovalo to? Byl zpátky? Měl by být. Letěl sice nad Bradavicemi a svět se s ním točil, jenže to všechno mohlo být považováno za sen. Modlil se k Merlinovi, aby se mu to opravdu jen nezdálo. Úpěnlivě doufal, že se to opravdu stalo. Posadil se, odsunul přikrývku na stranu a rozhlédl se kolem.

Už nebyl v rohu místnosti chátrající mudlovské továrny na okraji umírajícího města. Místo toho se nacházel ve svých starých komnatách v Bradavicích.

Pohledem zkontroloval svůj noční stolek, aby zjistil datum. Bylo prvního srpna 1991.

Fungovalo to.

Zaplavila ho nepředstavitelná úleva. Ten pocit byl tak cizí a silný, až jím byl přímo zahlcen. Už to bylo až příliš dávno, co pocítil úlevu nebo štěstí. Pozvedl pravou ruku, začal si třít kořen nosu ve snaze potlačit zakázané slzy a několik minut to rozdýchával.

Poslední osobou, kterou viděl v minulosti před devíti lety, než se tu vzbudil, byl Harry.

Cestování časem tohoto rozsahu vyžadovalo vysokou koncentraci magie. Velmi vysokou. Takovou, kterou mohl ovládnout pouze plně vyspělý a rozvinutý mág. Harry vyčerpal celé své magické jádro do runové sítě a poskytl všechnu svou sílu, aby poslal Severusovu duši zpět. Mistr lektvarů polknul. Nakonec Harry obětoval svůj život, aby propůjčil světu nový začátek.

Po nějaké době Severus své emoce ovládl, postavil se a přivolal si svou hůlku.

Nebylo času nazbyt. Dnes se toho mělo začít hodně dít.

ooOoo

Severus postával u lékárny Slug & Jiggers. Čekal tam, dokud neuvidí, že na Příčnou ulici vstoupila objemná postava Hagrida následovaná malým Harrym. Netrvalo to dlouho. Pak už jen s dobře skrývanou nervozitou sledoval, jak se oba blíží. Harry šťastně poskakoval za laskavým poloobrem ve snaze nasát do sebe všechny ty úžasné obrázky a zvuky této rušné ulice.

„Dobré ráno, Hagride," pozdravil Severus klidně. Vstoupil jim do cesty a zůstal s očekáváním stát.

Hagrid se trochu překvapeně otřepal. „Zdravím, porfesore," prohlásil radostně. „Právě sem pomáhal Árrymu koupit pomůcky do škóly."

„To vidím," odpověděl Severus stroze, drže se svým starých návyků. Pohlédl na Harryho, a pak se znovu zadíval na Hagrida, pozvedaje přitom obočí.

„Och! Och, pardón. Árry, toto je porfesor Snape. Bude jedním z tvojich porfesorů. Je to taky vedoucí Zmijozelské koleje. Porfesore, toto je Árry Potter."

Harry natáhl ruku. „Dobrý den, profesore Snape."

Severus ho vzal za ruku a na krátkou chvilku ji pevně stiskl. Pak ji uvolnil. „Dobrý den, pane Pottere." Obrátil se zpět na Hagrida a rozhodl se, že bude ještě přímější, než obvykle bývá. „Hagride, vyrozuměl jsem, že máte nějakou pochůzku k vyřízení. Pokud si přejete, mohu vzít Harryho na nákup jeho pomůcek sám. Bylo by to, konec konců, mnohem efektivnější. Mohu ho potom také dovést zpátky domů, pokud byste ho nebyl schopen doprovodit včas."

Hagrid trochu zmateně zamrkal. „Er, no, porfesor Brumbál mě požádal…"

„Abyste se bez zbytečného rizika postaral o svůj úkol a zajistil, aby si Harry nakoupil své věci do školy, než bude pozdě. Nevidím tedy ve svém návrhu žádný problém. Pouze bych potřeboval klíč pana Pottera a lístek na vlak. Dávám vám své slovo, že bude mít pan Potter před koncem dne vše, co do Bradavic potřebuje."

Harry upřeně sledoval jejich rozhovor. Těkal očima sem a tam mezi Severusem a Hagridem.

„Uh, dobře, jestli ste si jistý, porfesore. Dík vám. To mi věci jaksi usnadní." Hagrid shlédl dolů na Harryho. „Árry, s porfesorem Snapem budeš v pořádku. Může ti odpovědět taky na všechny ty otázky k předmětům, co budeš mít. Dobře?"

Harry se nejistě zadíval na Severuse, a pak se obrátil zpět na Hagrida. Cítil, že evidentně nemá na výběr. Lehce kývl.

„Dobrá tedy. Posnažim se vrátit, co nejdřívějc. Ale esli to nestihnu, tak se uvidíme v Bradavicích."

Harry se pokusil o úsměv. Pochopitelně ho ale trochu rozhodilo a zranilo, že ho Hagrid tak rychle zanechal v rukou tohoto temně oděného a nevlídně vypadajícího profesora. Co to bylo za pochůzku?

„V pořádku, Hagride. Um, děkuji, že jsi mě vysvobodil z toho ostrova a přivedl mě sem," prohlásil Harry.

„Bez problému, Árry, a esli by ti příbuzní zase dělali potíže, stačí mi jen napsat." Hagrid se pousmál, jakoby náhle přišel na nějakou úžasnou myšlenku.

„Dobře," odpověděl Harry. Nějak si v ten moment ani neuvědomil, že na Hagrida nemá žádný kontakt.

Hagrid s přikývnutím vyndal Harryho klíč a lístek z kapsy a podal ho Severusovi. A pak prostě spěšně odešel ulicí.

„Takže, pane Pottere, můžeme?" zeptal se Severus. Chvíli zůstával stát vedle něj, a pak mu jemně položil ruku na rameno.

Harry polknul, alespoň to Severus odhadl jako polknutí. „Ano, pane." Poté zvedl svůj školní seznam. „Um, co bychom z toho seznamu měli pořídit nejdřív, pane?"

„Seznam nepotřebujeme. Pamatuji si, co na něm je. A přidám vám k tomu několik věcí, které vám později ulehčí život. Takže ho můžete odložit," odvětil Severus, než je odvedl přímo k páchnoucí lékárně. Harry mu neodporoval. Asi nechtěl riskovat hněv tohoto strach nahánějícího profesora.

Když procházeli dveřmi, ostatní zákazníci obchodu už jen při pohledu na profesora raději ustupovali z cesty. Naštěstí tam nebylo moc lidí. Přesto si byl Severus jistý, že Harry tu změnu ovzduší zachytil. Chlapci po jeho boku nevěnovali lidé žádnou pozornost. Svoji slavnou jizvu skrýval bezpečně pod vlasy.

Severus se zastavil a zabočil k polici. Harry se rozhlížel po obchodě. Občas se přikrčil, když si všiml podivných částí zvířat v lahvích, nebo nakrčil nos, když uviděl něco, co vypadalo obzvláště odporně.

„Na seznamu je základní sada přísad do lektvarů. Ale já vám doporučuji vzít si od všech položek, které jsou označeny bílou značkou, dvojnásobné množství. Tím si vytvoříte svou vlastní sestavu. Zmiňovaná základní sada obsahuje stejné věci, ale jen jedenkrát. Napoprvé se může i mistr utnout, ale potom, protože už nemá více přísad, nemůže svoji chybu napravit. Nechci, aby se to stalo i vám."

„Dobře, pane, ale proč tam prostě není napsané, že máme mít dvojnásobné množství přísad?" zeptal se Harry. Trochu se v ramenou uvolnil díky klidnému, laskavému tónu v Severusově hlase.

„Protože školní rada usoudila, že by to stálo moc peněz. A tak v rámci úspory několika svrčků, rodiče brání studentům něco se naučit." Severus nenápadně, nevrle zaťal zuby. Členové rady v budoucnosti do některých věcí dosti fušovali a on věděl, že to budou dělat jistě znovu, jestli se něco brzy nezmění.

„Několika svrčků?" Chlapcovo obočí vylétlo až do vlasů nad tím neznámým termínem.

„Aha, vidím, že vás Hagrid ještě neseznámil s našimi penězi." Severus vsunul ruku do kapsy a vytáhl několik mincí. Rychle mu vysvětlil, která má jakou hodnotu. Jenže poté se Harry zatvářil provinile. „Copak je?" zeptal se Severus.

„No, já nemám žádné peníze."

„Ale ano, jistěže máte. Rodiče vám jich zanechali spoustu u Gringottových, ale teď to všechno nakoupím já. Můžete mi zaplatit později."

Harryho oči se rozšířily. „Zaplatím, pane. Děkuji vám!"

„To není problém. Pro teď ale přestaňte s tím přívalem slov," uťal ho Severus rozhodně. Musel si připomínat, že chlapec není tím člověkem, kterého opustil, alespoň zatím ne.

Harry okamžitě zmlknul a zrudnul. Děkoval tomu, že byli sami vzadu v obchodě.

Severus pokynul Harrymu směrem k prázdným nádobám umístěným po boku police. V příjemném tichu začali nabírat nezbytné přísady do jednotlivých sklenic (do každé dvojnásobné množství). Pak je umístili do pouzdra na lektvary, které bude fungovat jako Harryho lektvarová souprava.

„Nedávejte přísady moc blízko sebe, pomůžete si tím, mohly by se bezděčně ovlivňovat. Ten obal má i jiný význam - působí jako magická bariéra," informoval ho, když zavíral černé kožené pouzdro.

„Ano, pane."

Pak přešli k pokladně a Severus zaplatil. Než se dostali přes ulici do obchodu s kotlíky, zmenšil muž lektvarovou soupravu do velikosti, která se mu vejde do kapsy.

„Nyní vám pojďme obstarat nějaký dobrý kotlík. Ne cínový, ten se roztaví směšně jednoduše. Idiotská školská rada. Bude to mosazný nebo měděný," prohlásil Severus a zamířil do klidné části obchodu.

„A který je lepší, pane?" zeptal se Harry zvědavě.

„No, to záleží, jestli chcete kotlík pro stabilnější průběh vaření – potom mosazný, nebo ten, který vám pomůže uvařit silnější lektvar – pak měděný."

„Um, asi bych se měl držet mosazného kotlíku pro udržení stability," odvětil Harry.

„Hmm, nejsem si tak jistý. Vaše matka měla na lektvary nadání," řekl Severus nedbale.

„Mo-moje matka?" zeptal se ho mladík zaskočeně.

„Ó ano, byla v lektvarech docela šikovná. Třebaže si myslím, že měla trochu větší talent na kouzla."

„Znal jste moji maminku?" Harryho hlas byl tichý, jako by se té naděje bál. Zelené oči za tlustými obroučkami potemněly emocemi.

Severus na chvilku zavřel oči a něco si rozmýšlel. „Byli jsme ve stejném ročníku a vyrůstali jsme ve stejné čtvrti."

„Páni. Byli jste přátelé?" zeptal se ho Harry nedočkavě.

Severus se smutně pousmál. „Ano."

Harry polkl, upíraje na Severuse své oči. „Pak si vezmu ten měděný."

„No dobře. Mám pocit, že pro vás budou lektvary při vyvinutí přiměřeného úsilí přirozeností."

„Opravdu?"

„Věřte mi, pane Pottere. Mám schopnost takové věci vycítit," dodal muž tajemně.

V budoucnosti Severus a Harry odložili své nepřátelství a začali pracovat společně. Brzy se stali dobrými přáteli. Pro oba bylo velkým překvapením, když zjistili, že měl Harry na lektvary, ne jen na magii obecně, docela talent. V doby, kdy bylo Harrymu 19 let, byla jeho magie plně probuzená. Ale to už bylo na záchranu kouzelnického světa, který na konci Harryho šestého ročníku rychle podlehl Voldemortovi a jeho mocným přívržencům, příliš pozdě.

Muž se díval na chlapce před sebou a přemýšlel, o kolik rychleji se jeho magie plně rozvine, pokud mu bude nápomocen.

„A v čem budu špatný, pane? Můžete vycítit i to?" zeptal se Harry nedbaje na Severusovy myšlenky.

Lektvaristu to docela zaskočilo, ale zároveň potěšilo. Odsunul minulost, které litoval, stranou a chopil se příležitosti, kterou měl před sebou.

Vytáhl hůlku a mávl s ní nad Harrym, aby kolem nich vztyčil kouzlo pro vytvoření soukromí a zabránil ostatním zachytit jejich rozhovor. Harry kolem sebe vnímal teplo, které se poté vsáklo do jeho centra. Severus pak Harrymu poklepal hůlkou na čelo. Když chlapec vycítil neviditelnou bublinu, která se mu objevila mezi očima a jizvou, jeho obočí se téměř ztratilo v jeho vlasech. Bublina posléze vybuchla.

Severus nechal na své tváři záměrně ukázat záblesk překvapení. Měl plán a musel ho provézt správně.

„Zajímavé…"

„Pane?" vyzvídal Harry váhavě.

„To, co jsem provedl, bylo kouzlo, které mi odhalí rozsah potenciálu každého člověka a někdy také důležité rodové vlastnosti. Říká se mu dědické kouzlo. Ocenil bych, kdybyste to, co vám teď řeknu, nikomu neprozradil. Někteří lidé považují znalosti o něčích schopnostech za temnou magii a to hned z několika důvodů." Severus obrátil oči v sloup. „Jako by to jejich osobnost zablokovalo na své cestě za hledáním sebe sama, místo toho, aby dobře rozvážili všechna svá rozhodnutí, protože právě ta utváří to, čím se staneme, spíše než naše schopnosti nebo krev."

Harry při těch slovech pomalu přikývl. „Dobře, jen bych chtěl vědět, jestli se mám na něco zaměřit. Chápu, že mě to, v čem bych směl být dobrý, nebude samotného utvářet."

Severus se na Harryho usmál na znamení schválení jeho slov. „Právě proto jsem učinil to, co jsem učinil."

Harry k němu vzhlédl v očekávání. Severus zvážněl a poklesl na jeho úroveň.

„Nebudu vám lhát, Harry, takže poslouchejte pozorně, co vám musím říct. To kouzlo mi sdělilo mnohé věci. Vaše magie je velmi silná a vy sám máte téměř neomezený potenciál, ale je svým způsobem… zablokovaná."

„Zablokovaná?" zeptal se Harry a hlas se mu zachvěl. „Proč? Udělal jsem něco špatně?"

„Ne, neudělal jste nic špatně. Pokud uděláte další věci správně, pak to nebude vadit."

„Co tím myslíte?"

„No, pokud by vaše tělo podvědomě nezablokovalo část vaší magie, mohl byste nad sebou ztratit kontrolu. Vaše magie je blokovaná také proto, aby vám dovolila vybudovat využitelnou magii, doladit její ovládnutí a zesílit. A o tom to celé je. Musíte se naučit kontrolovat. Pak budete moci využít všechnu svou sílu. Teď to pro vás znamená získat potřebné ovládání. Musíte cvičit a tvrdě na sobě pracovat, abyste se naučil o magii vše, co můžete."

„Budu se snažit, pane. Um, zjistil jste ještě něco?"

Severus se pousmál. „Máte v sobě mnoho talentů v oblasti magie, ačkoliv některé z nich budou nějaký čas mimo váš dosah. Promluvím si o nich s vámi, až budete silnější. Avšak, k některým schopnostem máte přístup již nyní. Například umíte mluvit s hady. To je schopnost, která vám dovoluje komunikovat a rozumět hadům. Věděl jste to?"

„Jo, byli jsme z kraje léta v zoo. Mluvil jsem tam na hroznýše a tak trochu jsem mu pomohl utéct." Harry sklonil hlavu k zemi a uši mu zrůžověly.

Severus nadzdvihl obočí. „Pomohl mu utéct?"

„Já-já nechtěl. Dudley mě mlátil, a pak to sklo prostě zmizelo!"

Severus bojoval s pobaveným smíchem. Harry zkameněl. „Nebojte se, pane Pottere, to byla jen náhodná magie, chápu vás; ale vraťme se k té rozmluvě s hady. Mluvil jste hadím jazykem. To je v kouzelnické společnosti neblaze proslulá schopnost. Kvůli Temnému pánovi se jí lidé bojí. Myslím, že o něm se vám Hagrid zmiňoval, že?"

Harry přikývl a vykulil oči. „Máte na mysli, že umí mluvit s hady jako já?"

„Ano, a proto věřím, že by bylo moudré tu schopnost, když na to přijde, užívat opatrně. Ale pane Pottere?"

„Ano, pane profesore?"

„Chce to vědět, kdy své schopnosti odhalit, ale nechlubte se s nimi. Také se je ale nesnažte schovávat nebo ukrývat ve strachu z odhalení. Takové konání by nepomohlo ani vám, ani ostatním."

„Dobře, pane profesore. Takže může být taková schopnost i dobrá?" zeptal se ho Harry nejistě.

„Zcela správně. Nejmocnější léčivá a ochranná kouzla pocházejí z hadího jazyka a pouze člověk mluvící hadím jazykem je může použít. Jestli vás to zajímá, dám vám knihu, kde se o tom píše."

Harry se usmál a přikývl. „Rád si ji přečtu."

„Také si myslím, že by bylo moudré, abyste vlastnil nějakého hada. Pomůže vám hadí jazyk rozvinout."

„Užívá Voldemort hadí jazyk?"

Severus se ušklíbl. „Nemá na to trpělivost, ani touhu se něco učit. Hadí jazyk se zaměřuje na léčení a manipulaci s magií ve prospěch ostatních. Temný pán se stará jen sám o sebe. Proč by ztrácel čas péčí o druhé?"

„Och," vydechl Harry a zamyslel se. „Myslíte, že se mě lidé budou bát, když mluvím hadím jazykem? I když budu pomáhat lidem?"

Severus se usmál. „Doufal jsem, že se nad tím zamyslíte. To, že je mudlovským medicínským symbolem Hermova hůl - dva hadi obtáčející hůl směrem vzhůru – má svůj důvod. Myslím, že když ovládnete hadí jazyk a budete jej využívat k pomoci ostatním, tak lidé vaši schopnost přijmou."

Harry se usmál.

„Což nás přivádí k další věci, kterou byste měl vědět. Schopnost mluvit hadím jazykem nesouvisí s tím, co se vám stalo jako dítěti."

„Co tím myslíte?"

„Nepochází od Temného pána. Až se někteří lidé dozvědí, co ovládáte, budou tomu věřit. Vy ale musíte vědět, že jste tu schopnost získal ze své rodové linie."

Harryho rodovou linii a dědictví, které mu bylo dáno, odhalili až po Brumbálově smrti. Tehdy teprve objevili dědické kouzlo. Brumbál to nevěděl a i přes svou veškerou svou snahu vycházel z nesprávných předpokladů. Severus se těšil na Brumbálovu reakci, až tentokrát zjistí pravdu.

„Moje matka a otec mohli…?"

„Ne. To je něco, co je spuštěno individuálně."

„Myslíte jako geneticky," prohlásil Harry, všímaje si, jak je Severusovo obočí na vzestupu. „Viděl jsem svou tetu, jak se dívá na pořad o genetických poruchách a tak. Některé věci se projeví, pouze pokud dítě získá stejný gen od obou rodičů, otce i matky. Pokud dostane ale pouze jeden gen, tak ta zvláštnost zůstane uspaná nebo tak něco."

Severus přikývl. „Ano, tohle je podobné. Gen pro hadí jazyk, abych tak řekl, se u vás projevil díky daru od obou vašich rodičů. Existují výjimky z pravidla, ale do toho teď nebudeme zabíhat."

„To je podlé."

Severus maličko přikývl. „Genetické a rodové zvláštnosti takové často bývají." Pak se odmlčel. Snažil se rozhodnout, jak přesunout rozhovor kýženým směrem.

„Pane?"

Severus věděl, že toho pokládá na Harryho ramena moc najednou a dává mu hodně podnětů na přemýšlení, ale neměl příliš na výběr. Aby mohla být budoucnost zachráněna, musí ukázat Harrymu všechny možnosti, které má k dispozici tak brzy, jak je to jen bylo možné. Harry mu před odchodem v čase zpět řekl, jak moc to bylo důležité. Chtěl po něm, aby Severus pro jeho mladší já udělal vše, co bude moci. Aby mu poskytl všechny nástroje, aby se stal tím, kým může být, mohl se připravit a měl šanci uspět. A Severus přísahal, že přesně to učiní.

S jasným cílem se přesunul dál, rozhodnut, že začne nejprve tím nejdůležitějším.

„Tady jste celebritou, pane Pottere. Všechno, co uděláte, bude pod drobnohledem ostatních. Lidé ohledně vás budou mít určitá očekávání a předpoklady. Chci, abyste si toho byl vědom."

Harry potlačil rozmrzelost. „Hagrid mi říkal, že jsem slavný. Dokud jsem nevešel k Dravému kotlíku, nevěřil jsem mu. Chlapec-který-přežil." Harry zavrtěl hlavou. „Jsem jen Harry."

„Je mi to líto, že vám musím sdělit, že pro kouzelnický svět nikdy nebudete pouze Harry, pane Pottere. A vy to budete muset přijmout."

„Ale vy se nechováte, jako byste se staral o to, kdo jsem. Nejednáte se mnou jako s celebritou." Harry se zamračil, jako by se snažil přijít na Severusovy pohnutky a chtěl vědět, proč s ním tak zachází.

Když to Severus zpozoroval, rozhodl se, že mu svým uhlazeným hlasem odpoví zcela upřímně. „Chci vám pomoci, protože vaše matka byla moje přítelkyně, a také proto, že vidím, že by můj vklad do vás byl prospěšný vám i její památce. Jsem celkem… vybíravý, zejména co se týče lidí, se kterými trávím čas. Ale ve vás vidím budoucího čaroděje, na kterého by byli jeho rodiče pyšní. A já toho chci být součástí."

Harry byl viditelně dojat. Žádný dospělý mu nikdy nic podobného nepověděl. A i když to vypadlo, že se o něj Hagrid zajímal a choval se k němu hezky, nebylo to úplně stejné jako tohle.

„Děkuji vám, pane."

„Vůbec není zač, pane Pottere," pronesl muž, než se obrátil zpět k polici a sejmul z ní měděný kotlík.

Pak Severus uvolnil kouzlo pro soukromí a odvedl je dopředu, aby kotlík zaplatili. Zmenšil ten předmět a nasměroval je ven. Právě se blížili dveřím, když Severus tlumeně zaklel, protože si všiml někoho, komu doufal, že se vyhne. Překotně zastavil a pevně Harryho popadl za rameno.

„Skrčte se za mě a pak se dostaňte dozadu do obchodu. Zůstaňte z dohledu, dokud si pro vás nepřijdu. Hned!" zašeptal ostře.

Harry okamžitě udělal, co mu bylo řečeno. Nemohl neposlechnout člověka, který mluvil takovým velitelským tónem. Zmizel za policemi tak rychle, že ho ani majitel obchodu nezaznamenal.

„Á, Severusi!" zvolal mužský hlas.

„Luciusi," pozdravil lektvarista neutrálně, potlačuje vzpomínku na bezvládné tělo čistokrevného muže zhroucené před uplakaným a zuřivým Dracem.

„Potřebuješ snad nějaké nové kotlíky?" zeptal se. Jeho hlas byl nabubřele hladký.

„Jen kontroluji kvalitu těchto zásob. Budu muset zase nějaké dokoupit, jako každý rok. Zanedlouho začne vyučování," ušklíbl se Severus.

„Zajímalo by mě, která nešťastná duše roztaví letos svůj kotlík jako první. Můj hlas jistě dostane ten Longbottomovic kluk. Žalostně ubohý kouzelník, jestli jsem nějakého takového kdy viděl. Nemohu uvěřit, že opravdu obdržel dopis. Brumbál musel jistě zatahat za provázky, kvůli chlapcovým," stěžoval si Lucius.

„Pravděpodobně," odvětil Severus a vypadal, že zcela souhlasí.

„No, už musím jít. Draco právě dostal svou hůlku a odešel s Nacissou. A než zamířím domů, mám v Obrtlé ještě několik věcí k vyzvednutí."

„Dobře. Těším se, až Draca uvidím ve třídě," odpověděl Severus, tentokrát byla jeho slova opravdu upřímná.

Lucius se usmál a přikývl na rozloučenou.

Jakmile byl muž pryč, Severus zamířil dozadu do obchodu, kde nařídil Harrymu, aby se schoval. Našel jej nedaleko, dostatečně blízko, aby chlapec vyslechl, o čem mluvili.

„Pane Pottere," oslovil ho. „Předpokládám, že jste slyšel všechno?"

„Ano, pane. Omlouvám se, jestli jsem neměl."

„Pokud se budete řídit mými pokyny a používat svou hlavu, nebude vadit, co dalšího ještě uděláte."

Harry na to naklonil hlavu na stranu. „Tak fajn."

„Ten muž, to byl Lucius Malfoy. Pokud budete moci, držte se od něj dál. Ale pokud na něj narazíte a nedokážete zdvořile vyklouznout, stůjte pevně a buďte slušný."

„Proč, pane? A proč jste nechtěl, aby mě viděl?"

„Vysvětlím vám to později. Prostě mi věřte, když říkám, že to není muž, se kterým je možné si zahrávat."

Harry přikývl a přistoupil k němu. Severus je odvedl do obchodu se zvířaty – Kouzelný zvěřinec.

„Hadi jsou tamhle," prohlásil Severus tiše, sotva ho Harry slyšel přes všechen ten hluk v obchodě.

Chlapec přešel ke skleněným boxům a zastavil se. Rychle se ohlédl na Severuse.

„Ale na seznamu se píše – pouze sovy, kočky a žáby. Byl by had povolený?" zeptal se Harry. „A taky nevím, jestli by byli Dursleyovi nadšení, kdybych si takového mazlíčka přinesl domů."

„Exotická zvířata jsou povolená, pokud je schválí vedoucí koleje."

Harry se pousmál. „A vy jste vedoucím koleje."

„Ano, to jsem," uvedl muž pouze, a pak pokračoval. „Schválím vašeho mazlíčka, ale budu na něj muset uvalit jistá kouzla, abych, pokud si vyberete jedovatého hada, zabránil otravě nějakého studenta. Ale co se týče vaší rodiny, tím se nemusíte znepokojovat. Promluvím se s nimi o tom."

Harry vykulil oči, ale profesorova slova ho ukonejšila. Přesto si nemohl pomoci, aby se necítil trochu nervózní z toho, co by tato „rozmluva" obnášela. Harry cítil, že Severus Dursleyovi nemá vůbec rád a podivil se tomu proč. Nebylo to přece tak, že by věděl o tom, co se v tom domě děje, že ne? Pak si ale uvědomil, že byl ten dopis adresován do přístěnku pod schody.

Harry se obrátil zpět k syčícím hadům za sklem, ale ještě předtím se rozhlédl kolem.

„Dám vám vědět, kdyby byl někdo na doslech," prohlásil Severus.

Harry přikývl na srozuměnou. Pak k jednomu z hadů něco zasyčel, díky čemuž se k němu otočili všichni hadi naráz a odpověděli svým sykotem nazpět. Harry se zasmál a Severus si ne napoprvé přál, aby rozuměl hadímu jazyku.

„Profesore, líbí se mi tamten," řekl Harry po chvíli. Ukazoval na červeno-zlato-černého hádka.

Severus v něm poznal magickou korálovku. Ta měla totiž namísto žlutých vedle červených pásů zlaté proužky. Tento had byl pouze 25 centimetrů dlouhý a Severus věděl, že bude nějaký čas trvat, než přeroste přes půl metru. To bylo dobře, lépe se schová pod chlapcovým hábitem.

„Samec či samice?" zeptal se.

„Je to ona, pane. Jmenuje se Coral," odpověděl Harry.

Severus se ušklíbl. Opravdu? Coral magická korálovka. Vše, jak se patří.

„Tak si ještě prohlédněte ty ještěry tamhle a já to mezitím obstarám."

Harry se pousmál a zadíval se na ještěry. Severus kývl na prodavače.

„Zdravím, profesore, jak vám mohu pomoci?"

„Chci toho hada, tamhle. Tu malou samici korálovky."

„Ano, pane," odpověděl prodavač, aniž se nezeptal, jak může Severus vědět, že je to samice.

Ten muž asi předpokládá, že toho hada Severus použije do lektvaru. Tím lépe. Jen ať si myslí, co chce. Severus rovněž zakoupil příslušenství potřebné pro péči o Coral. Jakmile byli hotovi, kývl na Harryho a oba z obchodu odešli.

Severus ustoupil, aby se skryl lidem z dohledu a nechal box zmizet. Poté podržel Coral jemně přímo za hlavičkou, čistě pro případ, mávl hůlkou a zároveň vyslovil nezbytné ochranné zaklínadlo.

„Tady ji máte, pane Pottere. Nechávejte si ji u sebe. Ale aby nebyla vidět, pokud můžete. Lidé totiž většinou mívají k hadům averzi."

Harry si ji šťastně převzal. Nechal ji, aby se mu ovinula kolem levého zápěstí, a tak ji mohl lépe ukrýt v rukávu.

„Děkuji vám, profesore. Jaká kouzla jste na ni použil?"

„Lehké ochranné kouzlo, takže kdyby na ni někdo nešťastnou náhodou stoupl, nebude vážně zraněná. A kouzlo záměru. Jistě jí dokážete říct, aby vpustila jed pouze do toho, co zakousne, jestli bude opravdu chtít zabít."

Harry přikývl a krátce zasyčel směrem do rukávu, aby jí to sdělil.

„Správně. Pojďme sehnat ostatní pomůcky."

Rychle nakoupili zbytek potřebných věcí. Severus trval na tom, aby si Harry vybral nové oblečení na běžné nošení, také boty a zimní výbavu. Měli by ho zbavit věcí z druhé ruky od Dursleyových tak rychle, jak jen to bude možné. Také pomohl Harrymu vybrat knihu, která mu pomůže starat se o Coral, a další, díky níž získá kontrolu nad svou magií. Severus si byl jistý, že je Harry přečte, než začne škola, stejně tak jako několik prvních kapitol svých školních učebnic - zejména potom, co si promluví s Dursleyovými. Harry ho překvapil, když přidal k nákupu také malou knihu lektvarů. Byl to podrobný průvodce pro začátečníky, dobrý k pochopení lektvarových reakcí a základních vlastnosti lektvarů.

„No, někde musím začít, ne?" podotkl Harry, když si všiml Severusovy reakce, a doufal, že získá jeho souhlas.

„To musíte."

„Takže, um, kdo učí lektvary? Doufám, že nejsou příliš těžké. Ale předpokládám, že mohou být, pokud mohou explodovat a tak. Předtím jste přece říkal, že se kotlík může dokonce roztavit, že?"

„Ano, to může a stává se to až příliš často, když studenti nesledují jednoduché pokyny napsané na tabuli nebo tištěné ve svých učebnicích. Ani nevím, kolikrát jsem musel třídě nařídit, aby si stoupla na židle, když se zničený lektvar šířil po podlaze a hrozilo tak, že jim sežere boty."

Harryho oči se komicky rozšířily. „To vy jste profesor lektvarů?"

„Ano a očekávám, že vaše známky v tomto předmětu budou Vynikající nebo Nad očekávání. Takže tu knihu dobře používejte a kapitoly v učebnici čtěte vždy před každou hodinou," pronesl Severus přísně. Chtěl na něj udělat dojem a také dát důraz na jeho studia. Nepřijal by od chlapce lajdáckou práci, zejména když už věděl, jaký má potenciál. Harry by měl být nasměrován a, což bylo absolutně nezbytné, vychován, aby se dostal dál. To bylo rozhodující.

„Ano, pane," odpověděl Harry rychle. Cítil se trochu hloupě kvůli tomu, že si neuvědomil už dřív, co Severus vyučuje.

„Až vás dovedu zpět k Dursleyovým, dám vám tu knihu o hadím jazyce, o které jsem se zmiňoval."

Harry přikývl, právě se blížili k dalšímu z cílů v Příčné ulici.

Vešli k Ollivanderovi. Severus přešel k jednomu ze stojanů a vytáhl odtamtud dva předměty.

„Vezměte si toto. Pouzdra na hůlky jsou důležitá a každý rozumný kouzelník nebo čarodějka je používá," řekl mu.

„Dobře, profesore," odpověděl Harry. A až pak se doopravdy rozhlédl po obchodu.

„Dobré ráno, pane Ollivandere," pozdravil Severus. Rozhodl se Ollivandera oslovit dřív, než ten muž začne se svým hrůzostrašným úvodem.

„Ah, Severus Snape. Dřevo z dubu, blána z dračího srdce, 12 palců dlouhá. Doufám, že vám slouží?"

„Ano," odpověděl prostě. Jeho tón jasně naznačoval, že je jakákoliv další konverzace nechtěná.

Ollivander se moudře řídil nevyřčeným sdělení a raději se zaměřil na Harryho.

„Sám jsem byl zvědav, kdy vás tu uvidím, pane Pottere. Připadá mi to jako včera, co si tu vaše matka a otec kupovali své první hůlky," řekl, odložil jednu z úzkých krabiček a přešel na stranu obchodního pultu.

Severus se opřel o zeď. Ollivander rozmlouval o tom, jak si Harryho rodiče vybírali své vlastní hůlky. Věděl, že se tu chvíli zdrží. A tak si začal v duchu procházet věci, které ještě potřeboval na Příčné ulici zařídit.

„Ne, tuhle zřejmě ne," podotkl Ollivander napoprvé.

Harry se nervózně zadíval na Severuse. Bez úspěchu zkoušel hůlku za hůlkou. Žádná mu totiž neseděla.

„To je v pořádku, pane Pottere. Některým čarodějům to trvá déle než jiným," ujistil ho Severus.

Harry přikývl, ačkoliv ještě stále vypadal trochu nesvůj, když Ollivander zmizel vzadu v krámě.

„A, pane Pottere, až budete mít hůlku, zajdeme do banky."

„Ano, pane."

Brzy poté Harry konečně nalezl svoji hůlku, sestru té Voldemortovy, stejně jako posledně - v záplavě červených a zlatých jisker. Přetrpěli Ollivanderův proslov a zaplatili za hůlku a dvě pouzdra. Ollivander se na to druhé pouzdro nezeptal.

„Ten muž je strašidelný," prohlásil Harry na cestě do banky. Svoji hůlku měl v pouzdře připnutém na pravé ruce.

„Naprosto."

Když vešli do budovy, Harry cupital Severusovi trochu blíž po boku a zneklidněně hleděl na ta stvoření kolem.

„To jsou skřeti. Spravují banku a finanční systém kouzelnického světa. Chovejte se k nim s velkou úctou. Krátce se ukloňte předtím a potom, co s nimi budete mluvit. Nikdy jim neděkujte, pouze řekněte, že vám bylo ctí s nimi obchodovat. Možná si teď říkáte, jaká to čest, ale neohrnujte nos."

Harry přikývl, snažil se všechno si uchovat v paměti.

Jelikož měli klíč, nebyl problém dostat se do jeho trezoru. Jakmile byli uvnitř, Harry neoblomně splatil Severusovi všechno, co mu dlužil. Dokonce chtěl i něco připlatit (poté co zjistil, že nemusí šetřit), ale Severus si odmítl vzít více, než za něj zaplatil. Potom se muž obrátil na skřeta, aby je vyvedl.

„Navrhuji vzít pana Pottera i do jeho hlavního rodinného trezoru. Mám z dobrého zdroje, že je tam jedna položka, kterou by měl získat dřív, než se stane hlavou Potterovského rodu."

„Pokud na tom trváte, pane," prohlásil skřet kategoricky, ale ne hrubě.

„Trvám."

„V pořádku, tudy."

Harry pohlédl na Severuse, zatímco následovali malého skřeta. Pak ale jeho pozornost rychle převzalo otevírání trezoru.

„Měla by tu někde uvnitř být malá tenká krabička s vyleptaným zlatým písmem. Jděte dovnitř a najděte ji. Ale nedotýkejte se ničeho jiného," poradil mu Severus.

„Jistě, pane. Co je uvnitř?" zeptal se Harry, a pak vstoupil do trezoru. Severus a skřet zůstávali před vchodem. Nebylo jim dovoleno vejít, to mohli pouze Potterovi potomci.

„Hůlka vaší matky. Hůlku vašeho otce není bohužel možné vyzvednout z Godrikova Dolu."

Když to Harry uslyšel, zdvojnásobil své úsilí, aby tu krabičku nalezl.

„Mám ji!" zvolal. Jeho postava byla skrytá za velkou hromadou starých krabic.

„Skvěle, pane Pottere. Teď se vraťte k nám."

Harry tak učinil, nesouce krabičku se zjevnou úctou.

Severus jemně odstranil víko. „Vezmete si ji, pane Pottere. Měla by vám být velmi dobrou náhradní hůlkou."

Harry si ji pomalu převzal a podal Severusovi spodek krabičky stejně, jako to udělal předtím on.

Když prsty sevřel držátko, vyrazila z konce hůlky řada barevných jisker. Byly trochu jiné než ty červené a zlaté z fénixovy hůlky, kterou obdržel u Ollivandera.

„Páni," vydechl Harry.

„Chci, abyste si tohle upevnil na pravé lýtko a umístil do něj tuto hůlku. Používejte ji jen při mimořádných událostech," poradil mu Severus a podal mu druhé zakoupené pouzdro.

Harry si klekl a učinil tak. „Myslíte si, že nastanou nějaké mimořádné události?"

„Nikdy neuškodí být opatrný. A kouzelníci podceňující své soupeře snadno uvěří, že vás odzbrojili."

„Fajn. Um, víte, co je v jádru hůlky mé matky? Ollivander se o tom nezmínil, řekl pouze, že byla z vrby. A že byla dobrá na kouzla."

„Bohužel nevím. Ollivander hůlku vaší matky nevyráběl. Jen jí ji prodal. Ten, od koho ji měl, mu neřekl, co obsahuje jádro. Tak mi to alespoň vaše matka vyprávěla."

Harry se kousl do rtu. Lehce přejel prsty po matčině hůlce a pak si posunul nohavici tak, aby byla zakrytá.

„Chci, abyste u sebe nosil obě své hůlky neustále, dokonce i ve spánku. Je to dobrý zvyk. Přidal jsem na pouzdra několik bezpečnostních kouzel, než jsem vám je předal. Nikdo je teď nemůže odstranit nebo vám hůlky ukrást. Pouzdra jsou také voděodolná, takže se ujistěte, že je čas od času umyjete. Hůlky fungují nejlépe, když je budete udržovat v čistotě."

„Ano, pane."

„A pokud byste potřeboval zopakovat cokoliv z toho, co jsem vám dnes řekl, jednoduše se zeptejte. Vím, že je těch informací na vás moc."

Harry přikývl. Dveře trezoru se za nimi zavíraly.

„Zbytek věcí budete moci získat, až budete starší. Jinak by se trezor neuzavřel," sdělil mu Severus, než se vydali z banky k Děravému kotlíku.

„A teď mě vezmete zpět k Dusleyovým?" zeptal se Harry. Okraje zdi se za ním zavíraly. Rychle procházeli hospodou, než by ho někdo mohl znovu poznat.

„Po jídle, ano," odpověděl Severus. Nyní je vedl skrz mudlovský Londýn. Zamířili do malé restaurace. „Vynechali jsme přece oběd."

„Och, všiml jsem si," odvětil Harry rozpačitě.

Severus povytáhl obočí. „Potřebujete víc jíst. Všechno, co jíte, ovlivňuje sílu vaší magie."

„Ano?" Harry vypadal trochu znepokojeně a Severus přesně věděl proč.

Ještě jedna věc, kterou bylo třeba napravit. Posledně měla Harryho chudá strava (díky Dursleyovým) nepříznivý vliv jeho magii. Každé léto se jeho magické jádro nedostatkem kvalitních, plnohodnotných jídel nedokázalo rozvinout naplno. Pro všechny kouzelnické děti bylo léto důležité. Po devíti měsících kouzlení a učení bylo potřeba, aby si jejich jádro alespoň na čas odpočinulo a obnovilo se. Ale tento čas mohl být využit efektivně pouze v případě, že jejich tělo dostávalo tu správnou výživu, která poskytla prostředky k obnově. V původní časové linii nebyl Harrymu tento pravý odpočinek dán, a proto se jeho jádro muselo rok co rok vyrovnávat s odčerpáváním bez možnosti obnovy. Jako by stavitel těla pracoval pouze za rýži a pár mrkví. Dost dobře to nemohlo fungovat.

Pokud by Harry dostal vše, co fyzicky potřeboval, po celý rok za všechna léta během studia v Bradavicích, válka se mohla odvíjet odlišně. A mimoto, vitamíny a minerály nejen umožňovaly tělu správně využívat magickou sílu, ale také pomáhaly svodnému rozvoji po fyzické i duševní stránce. Naštěstí si byl Severus jistý, že poškození, které bylo až dosud u Harryho vytvořeno, bude schopen zvrátit, a dalšímu zabránit, ať se to Dursleyovým bude líbit nebo ne.

Severus umístil svou pevnou ruku na Harryho tenké rameno. Chlapec nebyl úplně vyhladovělý, ale Severuse by nepřekvapilo, kdyby trpěl chudokrevností. Pochyboval, že by se Dursleyovi zajímali o to, kolik Harry přijímá železa. Pravděpodobně chlapci nikdy nedávali moc masa, o plnohodnotném jídle ani nemluvě.

Zamířili do útulného boxu v rohu, kde se u nich zastavila starší číšnice s laskavým úsměvem na tváři. „Hned jsem u vás," zvolala, než zmizela do kuchyně.

„Harry, od dnešního dne se věci změní. Budeš mít, co jsi měl mít po celou dobu. A už nikdy nebudeš muset chtít něco, co bys potřeboval. Ne, pokud ti mohu pomoci." Severus stiskl Harryho rameno, a pak tu ruku lehce sejmul se znechuceným úšklebkem. „Dursleyovi mají hodně co vysvětlovat."

Harryho oči se rozšířily a v Severusovi začal narůstat znepokojený pocit, protože v briliantové zeleni začaly zářit slzy.

Když se Harry uvědomil, že se mu oči zalily slzami, rychle je otřel a sklopil hlavu. Jak tak seděl u stolu, uši mu zrůžověly. Severus mu nechal chvilku na zotavení. Byl rád, že se Harrymu podařilo dát se do kupy, než přišla servírka.

„Co to bude?" zeptala se žena s úsměvem.

Severus odpověděl jako první. Objednal si horký černý čaj s jednou kostkou cukru. Pak nabídl Harrymu, aby si dal čokoládové mléko. Harry s úsměvem požádal právě o to.