Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 18

Harry vzhlédl, když zaslechl zvuk běžících kroků a bouchnutí dveří na chodbu; Severus spěchal vyřešit svědící situaci tak rychle, jak to bylo možné. Jeho patron – popelec věnoval Harrymu návštěvu jen o několik minut později.

„SPRATKU!" zařval z jeho rozeklaných úst Severusův hlas, než se zlověstným praskáním zmizel.

Harry spadl smíchy na podlahu. Už dlouho se tak nezasmál. Když se později setkal se Severusem v knihovně, byl okamžitě přitlačen do rohu svým rozzlobeným manželem, který mezitím úspěšně použil magickou mast.

„Nějaký malý příspěvek od těch pekelných dvojčat Weasleyových?" zavrčel.

„Ano," usmál se Harry. „Můžu ti něco z toho dát. Dalo by se to použít ve sborovně."

Severus na něj zíral se zvláštním zábleskem v očích.

„Kolik jich máš?"

„Ach, docela dost. Asi třicet nebo tak. Fred a George mě požádali, abych je informoval o výsledcích, ale vynechám, ehm, tvůj případ."

Severusovy oči se zúžily. Ten mladý čaroděj se stále šibalsky usmíval. Severus měl v úmyslu zuřit kvůli jeho neúctě a nezralosti, ale zarazil se, když si uvědomil, co on sám udělal Harrymu – a to nejen v manželství. Navíc, ten spratek – ne, mladý muž – se nabídl, že se s ním o své žertovné zásoby podělí...

„Fred a George mi řekli, že pokud člověk použije na okolí Odhalující kouzlo, může svědící prášek vidět a vyhnout se mu," informoval ho Harry, „jen pro případ, že bys pomýšlel na odplatu."

Severus lehce nadzvedl obočí.

„Myslím si, že sis během svého tyrkysového problému užil svědění dost," poznamenal nevzrušeně.

„Proto jsem taky jako odvetu použil neviditelnou Svědící bombičku."

„Kdybys mě laskavě mohl zásobit šesti bombičkami, Pottere, pak bych ti byl velmi zavázán," řekl Severus suše, zatímco od Harryho odstoupil. Harry, pořádně zmatený Severusovým nezvykle umírněným chovánín, došel pro pár bombiček. Ujistil se ovšem, že má na dosah rukojeť hůlky – pro případ, že by se Severus pokusil na něj bombičky hodit. Kdyby na něj Severus některé vrhl, zkusil by použít Štítové nebo Zmrazovací kouzlo.

V knihovně si Severusova štíhlá ruka bombičky převzala. Byly viditelné, dokud byly ve svém balení. Po vybalení je člověk mohl cítit, ale už je v ruce neviděl.

„Chytré," zamumlal Severus a zabalil vzorek zpátky do balíčku.

„Chystáš se je použít na studenty nebo tvé kolegy?" zeptal se Harry a napůl očekával, že bude obviněn z všetečnosti.

„Nevadilo by mi vidět Luciuse Malfoye v naléhavém nepohodlí," odpověděl Severus tiše. Harry jen zíral.

„Chceš je použít během setkání Smrtijedů?" zalapal po dechu.

„Mohly by přijít vhod," řekl Severus stroze.

„Ale... Volde- myslím, Ty-víš-kdo- bude-"

„Jsem naprosto způsobilý se o sebe postarat, pro případ, že by sis toho po tak dlouhé době ještě nevšiml," řekl Severus svým obvyklým úsečným tónem.

„Ty, ah, nebudeš je používat na samotného Vo- Ty-víš-koho, nebo ano?"

„Jsem snad idiot, Pottere?" vyštěkl Severus.

„Ne, ty jsi úplný opak," řekl Harry vážně.

Severus na něj podezíravě pohlédl, skoro jako kdyby se pomocí mírné dávky nitrozpytu snažil zjistit, zda byl Harry sarkastický nebo ne.

Později toho večera byl Brumbál nucen jít na ošetřovnu kvůli příšernému útoku svědění – bohužel si vybralo za bojiště jeho záda. Během několika vteřin se ovšem toto svědění rozšířilo do ještě nevhodnějších míst, kterých si Brumbál stále velmi cenil, dokonce i když už kvůli jeho věku nebyla ve stavu poskytnout jemu ani nikomu jinému potomky.

Madam Pomfreyová vyšetřila věc s maximální profesionalitou, než se pustila do hledání magického balzámu.

„Ach, Severusi. Měl jsem očekávat nějakou tu pomstu za uspořádání tvého manželství," mumlal si Brumbál tiše, zatímco si diskrétně škrabal hýždě. Nebyl jedinou obětí: profesor Moody se hnal do nemocničního křídla s očima (včetně toho magického) vypouklýma podezíravostí i nepohodlím. Přísná a vyrovnaná profesorka McGonagallová byla zase při snídani hrozně roztržitá. Zá pár vteřin pak spěchala mourovatá kočka se značkami podobajícími se brýlím kolem očí k ošetřovně, každou chvíli se zastavila a pak třela svůj chlupatý zadek proti příhodně umístěnému brnění. Severus si zatím nandal nějaká míchaná vajíčka se slaninou. Brumbál ho pozoroval s malým úsměvem pod vousy. Pak se naklonil k mistrovi lektvarů.

„Můj drahý chlapče, těším se na další splátku, dokonce i když jsem si nijak zvlášť neužíval svou vlastní ošemetnou situaci," zašeptal důvěrně.

„Hm," řekl Severus.

Zprávy o třech učitelích, kteří podlehli svědícím útokům, se po Bradavicích rozšířily s obvyklou rychlostí blesku.

„Kolik bombiček zbývá?" zeptal se Harry Severuse nenuceně.

„Tři," řekl Severus lhostejně, když se kolem něj přehnal. Harry se zasmál. Severus vtipálek. Kdo by si to pomyslel, že? Na druhé straně, byl to dost pomstychtivý člověk. Severus se zastavil a otočil se na něj, opíral se přitom ležérně o zárubeň.

„Máš zítra večer čas?" zeptal se.

„Mám," odpověděl Harry.

„Sejdeme se v Pestrosti v devět hodin. Možná tam budu už dřív, ale nejsem si jistý. Pro jistotu tam buď už ve třičtvrtě na devět."

Pestrost byl název mudlovského baru, kam Severus Harryho vzal. Připadalo mu trochu ironické, že samotářský a černě oděný Severus Snape si vybral místo nesoucí takové nepatřičné jméno. Ale možná, že klišé o „protikladech, které se přitahují" se pro jednou skutečně ukázalo být pravdivé.

Příští noc seděl Harry u stolu v baru, nervózně se rozhlížel a kontroloval své hodinky. Nevěděl, že Severus ho za zdí sleduje, příliš zručný a dobře trénovaný, než aby v takové situaci potřeboval neviditelný plášť nebo kouzlo. Severus se ušklíbl. Harry Potter bojoval s draky a více než jednou se vzepřel Voldemortovi, přesto se mu ještě dařilo být nervózní. Opatrně se přesunul na pánský záchod a zamkl dveře své kabinky. Vytáhl lahvičku Mnoholičného lektvaru a vhodil do ní pár vlasů. O těchto několik vlasů připravil pomocí chytrého Přivolávacího kouzla atraktivního mladíka v baru. Mladý muž si jen přejel po hlavě a mávl rukou do vzduchu, ohánějíc se po neexistujícím hmyzu, po nepatrném bodnutí, které ucítil na hlavě. Severus věděl, že mladík odchází v půl deváté do práce v kině jen o pár ulic dál – informace, kterou získal jako pravidelný host baru. Takže když se Severus napil lektvaru, od toho mladého dvojníka mu nehrozilo žádné nebezpečí. Byla to velmi malá dávka a vydrží asi třináct minut.

Důvod pro tuto komplikovanou šarádu byl jednoduchý, i když každopádně záludný. Severus zatoužil otestovat Harryho loajalitu a názory na manželskou věrnost, i když on, Severus, nebyl kolem.

Severus vypil Mnoholičný lektvar a čekal, až se promění. Kouzlem si upravil oblečení, aby bylo v souladu s jeho novým tělem, než se odvážil zpět. Přiblížil se ke stolu, kde seděl Harry.

„Ahoj," řekl ledabyle.

Harry na něj upřel spíše ostražitý pohled.

„Ahoj," odpověděl.

„Tak, co tady dělá takový roztomilý kluk jako ty?" zeptal se Severus ve svém přestrojení. Jeho hlas si nicméně udržel svou charakteristickou hedvábnou kvalitu, kromě toho, že postrádal sarkasmus nebo jízlivost.

„Čekám na svého manžela," řekl Harry důrazně.

„Manžela?" zeptal se Severus s dokonale předstíraným překvapením.

„Vzali jsme se v Kanadě," řekl Harry, zvedl sklenici a upíjel nápoj.

„Ach, jak romantické! Láska na první pohled, je to tak?" poznamenal Severus.

Harryho odpověď byla stejně dokonale přesvědčivá, když odpověděl:

„Rozhodně. Jiskřilo to mezi námi od samého začátku."

Harry zjevně dělal, co mohl, aby se ho zdvořile zbavil. Severus se na chvíli odmlčel a uvažoval o dvojím významu Harryho prohlášení. Věděl, že Harry si vzpomněl na svou první lekci lektvarů a na jejich vzájemně nastolené nepřátelství.

„Neviděl jsem tě tady nedávno? Myslím, že jsi seděl u stolu s nějakým vyzáblým mrzutým chlapem. Vsadím se, že toho tyčku sis nevzal," řekl Severus a cítil se rozhodně rozhořčený, že se musel uchýlit k sebeurážení. Ale konečně, stejně o sobě neměl bůhvíjak vysoké mínění. Zjistil ovšem, že hledí do páru blýskajících se zelených očí a Harry hrubě odstrčil židli.

„Ten vyzáblý mrzutý chlap byl můj manžel, ty osle," řekl se zasyčením hodným samotného Voldemorta.

Severus simuloval kompletní rozpaky a ponížení.

„Ehm .. Ach... vidím," řekl. „No... Ehm... Ahoj."

Rychle odešel a v rohu za barem prošel bolestivou transformací zpět do své podoby. Bylo devět hodin, když se Severus vrátil k Harrymu s nápojem v ruce.

„Vidím, že jsi tu na čas," poznamenal, položil svou skleničku na stůl a posadil se.

„Byl jsem tady před patnácti minutami, jak jsi mi řekl," odpověděl Harry nevrle. Byl stále podrážděný.

„Stalo se něco?" zeptal se Severus lstivě.

„Jo," zamumlal Harry, zatímco posouval svou sklenku po stole. „Nějaký idiot to na mě zkoušel a odmítal vzít na vědomí, že jsem ženatý."

„No... myslím, že prostě neviděl manželství jako překážku. Ne jako ty, s tvým romantickým náhledem na věrnost."

Harry zrudl.

„Prostě si myslím, že jsem zodpovědný. Myslím, že jsem to už říkal. Ve stejném baru."

Na chvíli zavládlo ticho.

„McGonagallová a Moody mi říkali, že v jejich hodinách děláš pokroky. Pastorek s tebou je taky spokojený."

„Jsou to dobří učitelé," poznamenal Harry. Severus se tiše zasmál.

„Na rozdíl ode mě," zamumlal.

Harry zůstal klidný.

„Ty se zrovna nesnažíš, aby tě studenti měli rádi, Severusi," řekl upřímně. „Můžu se tě zeptat proč?"

Severus pokrčil rameny.

„Musím si nějak vydělávat na živobytí, Pottere. Myslíš si, že by mě s mým druhem minulosti zaměstnal někdo jiný?" Nebo s mým vzhledem, dodal v duchu.

Všiml si muže pozorujícího Harryho.

„Nechceš si zatancovat?" zeptal se Severus Harryho náhle. Harry na něj překvapeně pohlédl. Pak ale váhavě přikývl a vstal, aby se Severusem po svém boku přešel k malému tanečnímu parketu na konci místnosti.

„Ehm, já vážně neumím moc tancovat," přiznal.

„To bylo velmi zřejmé během vánočního plesu," poznamenal Severus suše. On sám se naučil, že tanec je dobrý způsob, jak zahájit nějaké intimnější setkání. Zrovna hrála pomalá píseň. Vzal Harryho za ruku a cítil Harryho snubní prstýnek setkávající se s jeho prsty. Podíval se do zelených očí za brýlemi. Pár lidí je sledovalo pohledem. Byli výrazným a neobvyklým párem: vysoký starší muž a jeho mladičký partner, kteří na sebe vzájemně upřeně hleděli.

„To byly moje prsty, Pottere," zamumlal Severus směrem k Harrymu.

„Promiň," zašeptal Harry zahanbeně.

„Přestaneš mi štípat ruku jako nějaký dementní krab?" zeptal se Severus.

„Vždycky si při tanci tak stěžuješ?" zeptal se Harry úsečně a uvolnil své sevření Severusových prstů.

„Obvykle netančím s takovou dvounohou katastrofou," odpověděl Severus.

„Tak proč jsi mě požádal o tanec? Ve skutečnosti, proč jsi mě sem vůbec pozval?" odsekl Harry. „Nějaký plán Fénixova řádu?"

„Ne."

„Tak proč?"

Severusovy oči se náhle zúžily a Harry ucítil, jak se mu něco přitisklo k žebrům.

„Snad sis nemyslel, že ti jen tak projde ta svědící bombička, Pottere?"

Harry pocítil jakési lechtání a šimrání na bocích. Pak to zesílilo a proměnilo se to ve svědění.

„Severusi, to bys ne...!"

„Udělal."

Severus se odtáhl, zatímco Harry se snažil neškrábat se. Bylo to k ničemu.

„Do prdele," zašeptal Harry, když poškrábal svůj bok. Dokonce ani nepředstíral, že odchází; vyrazil z tanečního parketu rychlostí světla a myslel jen na to, jak se dostat na záchod. Severus potlačil úšklebek.

„Podrážděný žaludek," vysvětloval muži, který sledoval Harryho běh s pochopitelnou zvědavostí.

Mezitím Harry ve své kabince horečně škrabal horní část svého těla. Nakonec se mu podařilo opustit kabinku, ujistit se, že vzduch je čistý, a přemístit se zpátky na okraj bradavických pozemků. Klopýtající a neustále se škrabající nakonec skončil u madam Pomfreyové, která jen zavrtěla hlavou nad všemi těmi svědícími útoky a bez prodlení ho vybavila hojivým balzámem.

Když se Severus vrátil, čekal na něj zamračený a netrpělivě podupávající Harry.

„Teď už vím, proč jsi mě pozval ven," zavrčel. Hůlkou poslal na Severuse letící polštář, který mu dopadl na hlavu.

„Cože! Ty se opovažuješ vrhat na mě polštáře? Jen počkej..."

Silným neverbálním kouzlem mrštil polštář zpátky na Harryho. Ten ho do hrudníku udeřil takovou silou, že Harry zalapal po dechu. Harry svolal veškerou svou moc a zvedl z pohovky zbývající polštáře. Letěly na Severuse, který je ovšem odrazil Štítovým kouzlem. Harry rychle uskočil stranou a současně se sklonil. Pak nasměroval polštáře zpátky na Severuse.

Polštářový duel pokračoval s oběma stranami ukazujícími stejnou odolnost a dovednost, dokud jeden polštář nad zemí nevybuchl a nezasypal je peřím. Dívali se na sebe celí udýchaní. Pak se Harry usmál.

„Peří! Luna bude vypadat hezky s peřím kolem, až mi bude sedět!" zvolal.

Severus protočil oči, uklidil nepořádek a spravil polštář několika půvabnými šlehy své hůlky.

„Umím si představit, že slečna Láskorádová bude ráda pózovat jako slepice," řekl nevlídně. Navzdory tomu ale neprotestoval, když Harry o pár dní později přivedl Lunu. Ginny byla opět zodpovědná za úpravu vlasů, makeup a další náležitosti. Vetkla už jemné stříbrné nitě do Luniných dlouhých blonďatých vlasů a oblékla ji do stříbrných šatů. Umělé peří se vznášelo všude kolem Luny, když se usadila na kus látky na podlaze. Ginny pokryla její tvář velmi malým množstvím pudru, použila průhledný lesk na rty a a jen nepatrně ji ozdobila světlými očními stíny. Severus byl svědkem celé té operace, zatímco seděl na pohovce schovaný za svou knihou. Ale zdálo se, že ho víc zajímá sledovat Harryho pohyby než Lunu pózující jako model. Když Ginny odešla na famfrpálový trénink, Severus sklonil knihu a otevřeně pozoroval Lunu a Harryho. Harry byl k Severusovi otočený zády a Luna čelem, i když se na něj nedívala. Severusovy černé oči neopustily Harryho, následovaly pohyby jeho pravé ruky, když skicoval Lunu světlými kreslicími uhly, zdržely se na křivce jeho skloněné šíje, putovaly přes rozčepýřené vlasy. Sledovaly sklon jeho postavy, když se Harry naklonil k Luninu obrysu na papíře. Když Harry a Luna ukončili své sezení, Severus vstal, pokývl jim a odešel.

„Profesor Snape se o tebe opravdu zajímá," poznamenala se svou obvyklou přímostí Luna.

Harry na ni zaskočeně pohlédl.

„Ehm... vážně si to myslíš?" zeptal se nejistě. Měl pocit, že Luna si velmi dobře uvědomuje, že jeho a Severusův vztah je stále složitý a obtížný, dokonce i několik měsíců po svatbě.

„Ach ano. Když jsi mě kreslil, nemohl od tebe odtrhnout oči. A tu a tam se dokonce maličko usmál. To je docela sladké, ne?"

Konec kapitoly 18

-)-)-)

Děkuji Caiře za komentář k předchozí kapitole překladu. Všem věrným čtenářkám a čtenářům se také omlouvám za malé zpoždění - jednoduše jsem v poslední době nestíhala a žádnou kapitolu jsem ještě nepřekládala po tak malých kousíčcích ve chvilkách volna... Těm, kteří čtou i Spřízněni kletbou, se omlouvám i za zpoždění této povídky, ale tady je to o to těžší, že nejde jen o čas - mojí Múze byla asi trochu zima a odcestovala na dovolenou do teplých krajin. Nicméně, část kapitoly už je hotová, takže jakmile letadlo s Múzou přistane, přidám novou kapitolku, počítám, že do týdne... Pokračování MOKZ by mělo být opět (plus mínus) do tří týdnů :-)