Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 27

Příštího večera se Harry vrátil do jejich pokojů a masíroval si přitom žebra – bylo to po zvlášť náročném tréninku s Pastorkem. Ten byl potěšený jeho pokrokem, nicméně Harry nebyl dost rychlý, aby se vyhnul jednomu prokletí a skončil naražený na zeď, což mělo za následek bolestivou modřinu na jeho boku.

„Chce to víc praxe," poznamenal Severus lhostejně, když pozoroval mladého muže, „a třít si takhle žebra ti nepomůže. Sedni si na pohovku a sundej si všechny ty vrstvy, co máš na sobě – připomínáš mi cibuli. Hned jsem zpátky."

Když se vrátil, našel Harryho svlečeného do půl těla a sedícího nevinně mezi polštáři, úplně nevědomého toho, jak smyslně vypadá. Severus potlačil uznalý pohled.

„Lehni si, abych mohl použít tohle."

Harry poslechl a zavřel oči, užíval si dovednosti hbitých prstů svého manžela.

„Snape Deluxe," poznamenal v jednu chvíli.

Severus se na něj podíval a pod vousy si zamumlal: „To je směšné!". Nepřestal ale Harryho jemně masírovat.

„Severusi, to je tak dobrý pocit! A co řada lektvarů pro léčebné účely?"

Severus si odfrkl a snažil se ignorovat Harryho škádlení. Pokračoval se svou péčí dalších pět minut. Harry byl naprosto uvolněný, jednu ruku položenou na břiše, těsně nad pupíkem.

„Můžeš se posadit," oznámil Severus nakonec.

Harry se posadil a dotkl se svého boku. Modřina už značně vybledla díky magickým vlastnostem masti.

„Super," poznamenal.

Severusova ústa se trochu prohnula a on podal Harrymu tričko a weasleyovský svetr.

„Nějaké zprávy od tvých přátel?" zeptal se, když se Harry znovu oblékl. Harry byl chvilku jen překvapený. Severus se ho nikdy neptal na jeho přátele nebo na to, co dělají, i když si byl vědom Harryho čilé a věrné korespondence s nimi. Takže teď Harry začal vyprávět Severusovi o některých novinkách od nich. Nenápadně přitom Severuse pozoroval, jestli se nenudí, ale neviděl žádné známky nudy.

„A co tvoji přátelé?" zeptal se Harry pak.

Severusovy oči potemněly.

„Snažíš se mě zesměšňovat?" zeptal se chladně. Harry se na něj zmateně podíval.

Severus se krátce zasmál.

„Nemám žádné přátele. Je to tak překvapivé?"

„Ale já jsem tvůj přítel. A Brumbál taky," řekl Harry klidně.

„Ty máš své vlastní přátele. Jsem opravdu ten typ přítele, po kterém toužíš?"

„Jsme přátelé už pěkných pár týdnů," odpověděl Harry, zvedl nohy a přehodil je přes okraj pohovky, „a já si tě neumím představit jako jinou osobu, Severusi. Koneckonců, záleží na kvalitě, ne na kvantitě."

Severusovy oči pár vteřin prodlévaly na Harryho stehnech v džínách, než přeskočily na jeho tvář.

„To je pravda," souhlasil a jeho štíhlé prsty si pohrávaly se sklenicí masti. Harry pozoroval Severusovy obratné ruce a Severus si všiml jeho pohledu.

„Máš tak hbité ruce," poznamenal Harry, když Severus tázavě povytáhl obočí.

Vzal Severuse za ruku – mistr lektvarů proti tomu nijak neprotestoval – a přitiskl jejich dlaně k sobě. Harryho ruka byla stejně křehká a jemná jako Severusova, ale nebyla tak úzká a štíhlá, a také byla menší než Severusova.

„Máš delší prsty než já," řekl Harry. Severusův prst se stočil kolem jeho.

„Ty jsi celkově menší než já." Vstal, držíc přitom Harryho ruku ve své, a Harry ho následoval. Severus trochu sklonil hlavu, aby jeho oči byly na stejné úrovni s Harryho.

„Pokud by tě tvoji příbuzní živili správně, je možné, že bys mohl být o něco vyšší."

„Kdo ví," řekl Harry, znovu překvapený, že Severus odkazoval na jeho příbuzné a připustil tak, že si byl vědom toho, co viděl v Harryho mysli během lekcí nitrobrany: že Harry vůbec nebyl zhýčkaný a rozmazlený – že tomu bylo spíše naopak.

„Tvoji rodiče," řekl Harry tiše a opatrně, neboť věděl, že otevírá velmi citlivé téma, „ti-"

„Dávali mi pořádně najíst?" dokončil Severus jeho otázku. Měkce stiskl Harryho ruku. „Moje matka ano, ale...," lehce pokrčil rameny, „ale nebyla v tom žádná láska."

Když pronesl poslední slovo, hlas mu překypoval pohrdáním.

„Byl jsi někdy zavřený?" zeptal se Harry ještě tišeji. Severus věděl, že Harry si vzpomněl na přístěnek pod schody.

„Ne. Spíš se o mě moc nestarali. Jenom jsem náhodou existoval. Tvoje teta a strýc – hádali se a křičeli na sebe celou dobu?"

Harry zavrtěl hlavou.

„To ne."

Chvíli bylo ticho, během kterého se na sebe dívali, vysoký čaroděj i ten menší.

„Tvoji rodiče ještě žijí?" zeptal se nakonec Harry.

„Ne. Oba už zemřeli. Můj otec se upil k smrti a moje matka spáchala sebevraždu. Zemřeli, než mi bylo devatenáct."

Harry nevěděl, co na to říct. Severus se na něj skoro nepodíval. Konečně Harry našel řeč.

„Takže Bradavice jsou domov i rodina pro nás oba. A ty jsi taky moje rodina, Severusi."

Severus suše poznamenal:

„Musíš být opravdu Nebelvír, když mě vidíš jako rodinného příslušníka."

V rohu místnosti odbily pendlovky.

„Jez, prosím," řekl Severus. „Musím dohlédnout na někoho po škole."

„Udělal ten student něco horšího než jsem ve tvých hodinách dělal já?" zeptal se Harry, v očích mu ale jiskřil humor.

„Dal průchod nadměrnému množství nadýmání."

Hary zíral.

„Chceš říct, že... hm...?"

„Ano. Nahlas. V třídě. Přirozeně to rozptýlilo mnoho lidí a vedlo ke zničení jejich lektvarů."

Harry si zakryl ústa a bezmocně se rozesmál.

„To je poprvé, co slyším o něčem takovém," zalapal po dechu, opřel se o stůl a držel se za boky. Severus na něj vrhl jediný pohled a odpochodoval ven z místnosti.

Když se později vrátil, přivítal ho pohled na Harryho pohodlně nataženého na koberci u krbu, pohupujícího nohama nahoru a dolů, zatímco četl dopis od Hermiony, soudě podle rukopisu. Severus na mladíka zamyšleně hleděl. Hezký, odvážný, inteligentní a milý. I když občas uměl být poněkud tvrdohlavý a impulzivní. Popravdě, stejně tvrdohlavý jako sám Severus.

Harry se na něj usmál. Severus mu pokývl a přešel ke své oblíbené pohovce, kde si otevřel knihu, ale jeho tmavé oči se soustředily na Harryho, prodlévaly na křivkách jeho lýtka, rukou a nohou, cestovaly tam a zpět přes jeho pevné pozadí a nakonec spočinuly na jeho tváři, na které Severus studoval Harryho lehce pootevřená ústa, nos a ten záblesk zelené barvy zpoza brýlí. A jeho vlasy, černé jako uhel a jako vždycky rozcuchané. Harry vstal a trochu se protáhl. Severusův zkoumavý pohled sledoval všechny jeho pohyby. Harry si sundal brýle, zvedl ruku k obličeji a promnul jednu stranu obličeje proti vnitřnímu ohbí lokte.

„Dobby tady pro tebe nechal večeři," řekl Harry.

Severus přešel ke stolu, zatímco Harry zmizel do knihovny.

Když si lehl do postele, Severus zjistil, že nemůže spát. V duchu viděl Harryho ležícího na koberci. Harryho sedícího na pohovce, s nahou horní částí těla. A ta pružnost jeho kůže, když ji Severus masíroval. Harryho ruka pokojně odpočívající poblíž pupíku. Harryho ruka v jeho... to vše v něm rozvířilo jiskřičku touhy. Jeho krátká předmanželská dobrodružství s muži, které neznal, byla povrchní a zoufalá. Příliš rychlá, příliš pomíjivá. Kdy naposledy vlastně cítil skutečnou a hlubokou touhu? Kdo se zdravým rozumem by myslel na nevlídného mistra lektvarů jako na sexuální bytost? Severusova ruka klouzala dolů, po břiše a ještě níž. Dotýkal se sám sebe a jeho nervy reagovaly příjemným vibrováním. Byl celý bolavý touhou. Severus znovu začal objevovat sám sebe, užíval si způsob, jakým jeho tělo reagovalo na jeho vlastní doteky, svou rostoucí citlivost. Násilně odstrčil stranou falešné vzpomínky, které musel ukázat Voldemortovi. Kdyby je ze své mysli nevyhnal hned, udusily by jeho touhu na popel. Místo toho si představoval dovršení svého pouta s Harrym. Ale v té představě měl před sebou Harryho tvář a jeho nohy byly omotané kolem Severusova pasu. Hlavu měl Harry zvrácenou dozadu, nepoddajné vlasy zpocené. Jak Harry voní, když je zpocený? Jak by vypadal, kdyby byl vzrušený? Jak by chutnala jeho ústa? Uvažoval, jestli se Harry také důkladně zkoumá a jestli se dotýká sám sebe, tak jako se on zkoumá a dotýká sebe právě teď, prsty vklouzly pod pyžamové kalhoty, druhá ruka rozepnula vršek a mazlila se s horkou kůží pod ním. Temná a zavřená ložnice byla tichou svědkyní jeho okamžiku extáze, jeho potlačených stenů a zvuku rukou svírajících ložní prádlo.

Severus ležel v posteli, vyčerpaný a pokrytý nepříjemnou vlhkostí, hruď se mu rychle zvedala a klesala.

„Jsem blázen," zamumlal si pro sebe. „Co si myslím?"

Harry byl o polovinu mladší než on. Byl to jenom mladík. Pokud přežijí, rozvedou se. Jeho myšlenky se vrátily k Voldemortovi.

„Jen si hraj se svou hračkou, můj drahý Severusi. Pořádně ho zlomit bude chvíli trvat, zvláště pokud je tak neposlušný, jak říkáš."

Severus se zachvěl nevolností. Připadal si jako úchyl. Jak vůbec mohl myslet na Harryho s touhou? Severus odhodil přikrývku a rychle kráčel do koupelny. Naplnil vanu teplou vodou s mýdlem. Ležel ve vaně dlouhou dobu, jako kdyby doufal, že ze sebe smyje vzpomínky na Voldemorta i svou touhu po Harryho svěžesti a nevinnosti.

Konec kapitoly 27

-)-)-)

Jako už tradičně děkuji za komentář k překladu předešlé části Caiře :-) Další kapitolka by měla opět přijít plus mínus do tří týdnů...