Překlad povídky Union of Doom od Steppenwoelfin. Přeloženo se svolením autorky.

-)-)-)

Kapitola 31

Harry seděl v Hagridově boudě a pil čaj se svým přítelem. Vyprávěl mu o Severusovi a o hodinkách.

Hagrid se usmál, když se podíval na Harryho tvář.

„Aha, chtěl ti tak říct, že ho teďkonc baví trávit čas s tebou. A pročpa by nemělo, co? Dyť seš pěknej chlapec. Nejsem překvapenej, že to teďka taky zjistil," poznamenal Hagrid lišácky.

Ta slova a Hagridův úsměv zůstaly v Harryho mysli, i když vklouzl do Severusovy laboratoře; Severus ho požádal, zda by mohl rozřezat kouzelné večerní prvosenky a lekníny, mimo jiné, pro antiafrodiziakální lektvar.

Přestože Harry věděl a smířil se s tím, že lektvary nikdy nebudou jeho silnou stránkou, od chvíle, kdy jej Severus začal zahrnovat do své práce s lektvary i do výzkumu, postupně se dozvěděl mnohem víc o lektvarech i mastích. Předtím by jednoduše rychle nařezal složky, aby to měl za sebou. Teď mu to přišlo zajímavé a se zaujetím si složky prohlédl. Severus Harryho pozorně sledoval.

„Co by se stalo, kdyby se do tohoto lektvaru nepřidaly lekníny?" zeptal se rázně.

„Pak by konzument podlehl sexuálnímu šílenství," odpověděl Harry pohotově. Když Severus tuto informaci poprvé sdělil jejich třídě, v Harryho sedmém ročníku, lidé se uculovali a i Harry se sám pro sebe usmál. Severus tehdy chladně pokračoval:

„Příležitostně může být konzument poháněn k takovému zoufalství, že on nebo ona – na pohlaví nezáleží – nebude váhat útočit na lidi, což povede k sexuálnímu obtěžování a znásilnění. Lektvaristé a lidé, kteří vědomě připravili takový lektvar, se mohou těšit na pobyt v Azkabanu…"

Úsměvy studentů rychle vybledly a Severus sebral Nebelvíru značný počet bodů.

„Správně," řekl teď Severus a podal Harrymu svůj stříbrný nůž. Jejich prsty se dotkly a Harry si všiml něčeho jako záblesku v Severusových očích – něčeho vášnivého a ohnivého; pak Severus ustoupil ke svému kotlíku, s vlasy neformálně staženými dozadu, jen s několika pramínky stále visícími do obličeje. Byl dokonale obeznámen s vařením tohoto lektvaru – stejně jako s vařením mnoha jiných – a mohl si dovolit soustředit se zároveň na Harryho i na směs v kotlíku. Tajným pozorováním zpoza několika pramenů vlasů padajících mu do obličeje následoval Harryho pohyby. Jako by vycítil jeho pohled, Harry se odvrátil od květů, které sekal a podíval se na Severuse, který okamžitě přesunul svůj pohled zpátky ke svému kotlíku a naběračce. Minuty ubíhaly. Oba mlčeli, ponoření do své práce. Když Harry skončil s květinami, otočil se a zamířil ke skladu ve skříni, jeho nohy zahalené ve starých džínách se pohybovaly pružně a plynule. Jeho stejně staré přiléhavé tričko obtahovalo jeho tělo, zatímco zvedl ruku a vytáhl ze skříňky obsahující pracovní nástroje struhátko. V místnosti bylo stále větší horko. Harry se kdysi pokusil změnit teplotu místnosti a Severus mu tehdy naštvaně řekl, že je to jeho, Severusova, laboratoř.

„Je tady horko a já se pak jen těžko můžu soustředit," odsekl Harry, načež mu Severus úsečně doporučil, aby si hleděl svého. K této výměně došlo během nepříjemné fáze jejich manželství, ale Harry na to nezapomněl a Severus obvykle upravoval teplotu sám. Tentokrát se však Severus rozhodl aspoň trochu si pohled na potícího se Harryho užít. Chtěl vidět ten jemný ruměnec šířící se na Harryho tváře. Jazyk, který vyklouzne navlhčit si rty. Chtěl vidět i to, jak si Harry upravuje brýle. Setkat se s těma zelenýma očima, když vyhledají jeho černé a tiše ho požádají, aby změnil teplotu. A Severus měl to štěstí, že se brzy stal svědkem všech těchto maličkostí, od ruměnce až k očnímu kontaktu. I jemu samotnému začalo být horko, a to nejen kvůli lektvaru, který vařili. Harry přestal strouhat kousky zázvoru, které si vzal ze skříně se zásobami a přešel k umyvadlu v rohu, aby si umyl ruce. Pak se vrátil a začal hníst květiny a zázvor v misce. Když to měl hotovo, Severus k němu přistoupil a prohlédl si směs. Vonělo to úchvatně, ale byla tady i jiná vůně, která byla ještě úchvatnější. Harryho vlastní vůně doslova rozvířila Severusovo chřípí. Čerstvý pot, vonící jako tráva a déšť; sprchové mýdlo; a ještě něco jiného, něco, co vzniklo z více abstraktních zdrojů. Vzrušující kombinace smyslnosti a nevinnosti. Způsobilo to, že Severus zatoužil Harryho svléknout a ucítit jeho nahé tělo vzdávající se jeho rukám a jazyku...

„Můžeš mi prosím přinést paličku?" zeptal se Harryho. Harry mu vyhověl a vrátil se s paličkou. A jejich ruce se dotkly i tentokrát.

„Děkuji ti, " řekl Severus.

„Rádo se stalo," odpověděl Harry. Jejich oči se na moment střetly. Vypadá to, že i bez zpackaného antiafrodiziakálního lektvaru sexuálně šílím, pomyslel si Harry; pak si uvědomil, že se dívá do očí extrémně schopného nitrozpytce, odvrátil tvář a pomalu se usadil u stolu, kde pracoval. Severus paličkou roztloukl pár sezamových semínek a přidal prášek do směsi leknínů, večerních prvosenek a zázvoru. Odnesl směs do kotlíku a sklonil se nad obsahem.

„Děkuji ti za pomoc. Můžeš jít, jestli chceš, " řekl Harrymu. Mladík odešel.

Proč mě každý dotek a každý pohled, který sdílíme, tak rozechvěje a zmate? přemítal Harry. Mohlo se stát, že začínám... něco cítit... k… Severusovi Snapeovi?

Harry šel do své ložnice převléknout se do čistých šatů, vybral si jiné džíny a tričko, které mu koupil Severus. Zbytek dne svého manžela neviděl; Severus učil a měl pracovní poradu. A když se mistr lektvarů konečně vrátil, byl podrážděný a úsečný, mumlal si cosi o studentech k ničemu a o nedostatku talentu.

„Ani já jsem nebyl moc dobrý v lektvarech," připomněl mu Harry a doufal, že to trochu zmírní Severusovu zarputilou náladu.

„No, to máš rozhodně pravdu," zněla nevrlá odpověď, „nezdědil jsi nic z dovednosti tvé matky."

„Maminka byla dobrá v lektvarech?" zeptal se Harry.

„Tvůj otec a kmotr taky, ale hlavně tvoje matka."

Harry chvíli jen zíral na Severuse. Často přemýšlel o tom, jak Severus pohlížel na jeho matku. Urazil ji v té paměti, kterou Harry viděl, ale už si také všiml, že Severus před ním vždycky urážel jeho otce – ale nikdy jeho matku. Bylo to něco, co si uvědomil kolem Vánoc – když se jeho a Severusův vztah začal měnit k lepšímu.

Zdálo se, že Severus uhodl jeho myšlenky. Zaváhal, než vzal Harryho za ruku.

„Vím, na co myslíš. Na to, jak jsem urazil tvou matku. Ty, který máš její oči... " na okamžik se zarazil a pak pokračoval: „Byla laskavá ke každému. Snažila se být laskavá i ke mně a zabránit lidem, aby mě šikanovali. Ale já jsem se místo toho obrátil k černé magii. Považoval jsem soucit za povýšenou lítost a laskavost jsem viděl jako slabost. Ty, Harry, jsi soucitný a laskavý. Jako tvoje matka. A ona byla opravdu dobrá v lektvarech. Velmi dobrá. Mohla se snadno stát mistryní lektvarů."

„Opravdu?"

„Ano," řekl Severus, dívajíc se do těch zářících zelených očí.

„Nezdědil jsem její talent na lektvary," řekl Harry s malým úsměvem.

„Ne, to určitě ne," souhlasil Severus pobaveně.

Harry propletl své prsty s dlouhými prsty Severusovými.

„A po kom jsi ty zdědil své ruce? Tyhle dlouhé prsty?"

„Po mé matce." Severusův hlas byl lehce podbarvený hořkostí. Harry litoval své otázky.

Chvíli bylo ticho.

„Musím jít do Prasinek, naléhavě potřebuju koupit nějaké čerstvé skaraby a dračí šupiny," oznámil Severus poněkud náhle.

„Dobře," řekl Harry.

Severus dorazil k apatyce těsně před uzavřením prodejny. Koupil, co potřeboval, a vyšel na ulici. Obchodník za ním začal zavírat krám. Byla tma a Severus byl zároveň nadšený i neochotný vrátit se k Harrymu a večeřet s ním; dychtivý, protože s Harrym měl teď spojeny ty nejpříjemnější myšlenky, a neochotný kvůli svým zmateným pocitům týkajícím se jeho mladého manžela. Cesta do Bradavic byla opuštěná. Kráčel zde úplně sám. Nebo ne úplně sám? Náhle pocítil strach a sáhl po hůlce, jeho černé oči se zúžily. Pak uslyšel nasátí známého chrčivého dechu a něco proklouzlo kolem něj a přejelo mu přes obličej vlhkou rukou.

„Mozkomor!" zamumlal pod vousy. Pocítil chlad, když si uvědomil, co to znamená. Voldemortova ruka byla stále delší a delší; posílal mozkomory do blízkosti Bradavic, do blízkosti mudlovských a kouzelnických sídel, aby se živili lidskými dušemi, a ti lidé, kteří nemohli vyčarovat Patrona nebo nebyli s někým, kdo ho vyčarovat mohl, byli ztraceni. Voldemort mozkomory posílal, aby nabrali síly na hrozící válku. Severus vytáhl hůlku.

Myslel na to, jak mu Harry dal řetízek kolem krku. Jeho pravá ruka se dotkla šperku, zatímco hůlkou v levé ruce namířil na blížícího se mozkomora.

„Expecto Patronum!" vykřikl.

A Patron vystřelil ven, téměř oslepující ve své hořící stříbrné kráse.

Severus zíral. Jeho Patron byl... jiný. S vytřeštěnýma očima sledoval, jak se vrhl proti mozkomorům a rozptýlil je. Pohyboval se ladně a mrštně jako Harry. Potom se otočil a běžel k němu a Severus se prudce nadechl, když uviděl jeho tvář. Pak Patron zmizel. Severus zavrtěl hlavou. Musel to vidět znovu. Zopakoval kouzlo a jeho černé oči se naplnily slzami v záři jeho nového Patrona.

Když se Severus vrátil do sklepení, byl stále v šoku, víc kvůli svému Patronovi než kvůli mozkomorům. Cítil hlubokou úlevu, že je nitrozpytec a proto velmi dobře vyškolený v sebeovládání. Řekl Harrymu o mozkomorech až po večeři – nechtěl Harrymu zkazit chuť k jídlu. Neprozradil mu však nic o svém Patronovi.

„Takže mozkomorové se šíří," řekl Harry. Byl bledý. „A chtěl zaútočit na tebe..."

„Ano, to chtěl. Mozkomorové mohou být řízeni tmavou čarodějnicí nebo čarodějem, zahrnovalo by to totiž temnou magii, což je právě to, co Smrtijedi dělají."

„Takže oni neuznávají Smrtijedy?"

„Ne, ne přímo. Musím o tomhle informovat Albuse. A laskavě se přestaň dívat, jako kdybys měl v zadku bramboru."

Harry zamrkal.

„Já se ne-"

Severus bleskově vyšel z jejich bytu. Harry za ním jen zíral.

Konec kapitoly 31